Stojí na něm hra české reprezentace. Když se daří Tomáši Satoranskému celá parta kolem roste a dokáže se vyrovnat i hvězdám z NBA. Největší osobnost národního týmu se tak snaží před odletem do Tokia vyladit formu, protože jen skvělý výkon zaručí podle rodáka z Prahy postup z obtížné skupiny. Na Čechy čekají Írán, Francie a Spojené státy. „Půjde o jeden z největších zážitků,“ hodnotil rozehrávač Chicaga Bulls možnost postavit se americkému Dream Teamu.
Z postupu na olympijské hry měl obrovskou radost. Dokonce takovou, že okamžitě zavolal spoluhráči z Chicaga Bulls Zachu LaVinovi, proti kterému vyběhne na palubovku v Tokiu. Tomáš Satoranský si přitom ani neuvědomil, že ve Spojených státech jsou zrovna dvě hodiny ráno. Ani týden po úspěchu českému kapitánovi úsměv z tváře nezmizel. Při setkání s novináři před odletem do japonského hlavního města z něj sršel vtip i skromnost. „Nemyslím si, že si zasloužím nést českou vlajku,“ reagoval na slova Lukáše Krpálka, který by právě Satyho rád viděl jako národního vlajkonoše.
Stihli už jste si po úspěšné kvalifikaci odpočinout?
„Musím říct, že já osobně moc ne. Bylo tam hodně lítání. Jel jsem ještě za rodinou, protože bych je jinak měsíc neviděl, takže jsem to trošku přeorganizoval. Můj malý syn mě nenechal moc spát. (směje se) Takže jsem se i těšil na hotel, že si trochu odpočinu a zregeneruju. Každopádně si tyhle momenty užíváme, ale chceme se co nejlíp připravit a nechat tam všechno, co v nás je.“
Jaké jste měl v Americe ohlasy na úspěch?
„Docela to prožívali. Chicago Bulls dávalo příspěvek snad ke každému našemu zápasu. Hrálo se v Kanadě a byla tam spousta kluků z NBA, takže se o tom vědělo. Spoluhráči byli překvapení, že jsme Kanadu porazili, protože měli hráče z dobrých pozic v týmech NBA, takže jsou respektovaní. Se Zachem LaVinem (americký spoluhráč z Chicaga Bulls) jsme se trochu popichovali, protože je máme ve skupině.“
Vy jste Zachovi dokonce volal, že?
„Nevěděl jsem, že tam mají ráno (směje se). To jsem se dočetl až z jeho reakcí. My jsme slavili, takže jsme volali, komu jsme mohli. Naštěstí jsem nevolal Billymu Donovanovi (trenér Chicaga), zůstalo to jen u hráčů. Chtěli jsme se o tu radost podělit a je z toho docela dobrá historka.“
Existuje možnost postoupit do čtvrtfinále i ze třetího místa skupiny. Jak vidíte vaše šance se kvalifikovat?
„Šanci samozřejmě máme. Bude záležet na spoustě faktorů. Asi není úplně výhoda, že máme ve skupině Ameriku, protože se podle mě budou neustále zlepšovat. Dva zápasy sice prohráli, ale to je pro ně většinou dobrá vlaštovka, aby se trošku probrali. Poslední duel s Argentinou už hráli dobře, bude záležet na skóre. Hraje nám do karet pořadí zápasů. Nejdřív s Íránem, pak s Francií, takže budeme i výsledkově vědět trochu víc. Karty jsou jasně dané, USA s Francií jsou favoriti, ale nikdo nás nesmí podcenit.“
Už jste zjišťoval, jak to bude vypadat v Tokiu, co všechno můžete stihnout?
„Řekl bych, že nestihneme nic. (směje se) Asi budeme zavření v české vesnici. Měli jsme informativní mítink přes Zoom a sami jsme zvědaví, co nás čeká. Od pár olympioniků, kteří už jsou na místě, máme zprávy, že restrikce jsou opravdu přísné a člověk musí mít hodně trpělivosti, aby to zvládnul. Bude to olympiáda v jiném módu, ale pořád olympiáda! Akce, na kterou se nemáte moc šancí dostat, takže to bude převládat a budeme si to užívat.“
Vlajkonoš z posledních Her Lukáš Krpálek řekl, že by si teď jako nositele vlajky představoval vás. Zní tato nabídka lákavě?
„To by pro mě byla obrovská pocta, ale zatím jsem nad tím nepřemýšlel. Teprve před týdnem jsem se dozvěděl, že jedu na olympiádu! (směje se) Ale nemyslím si, že si to zasloužím, mezi všemi skvělými sportovci, kteří do Tokia jedou. Těším se na nástup, až uvidím naše největší kluky v krojích. To je moment, na který budete vzpomínat celý život.“
Zmiňoval jste favority skupiny USA a Francii, co říkáte na posledního člena, kterým je Írán?
„Ten tým musí být určitě respektovaný. Hrají každé mistrovství světa, na asijských turnajích většinou dojdou až do konce. Navíc je to úplně jiný styl basketu. Je třeba brát je vážně, ale pokud chceme postoupit, tak musíme vyhrát.“
Před kvalifikací jste neměli moc času na přípravu, jak jste na tom teď?
„My jsme si říkali, že možná zůstaneme v zaběhlých kolejích, že když se nepřipravíme a nebudeme spolu tolik trénovat, tak pak jdeme do zápasů s větším nadšením. (směje se) Máme dost času, abychom se pořádně připravili, a systém nám už z kvalifikace trochu utkvěl v hlavě.“
Co říkají spoluhráči na to, že se utkají s Kevinem Durantem nebo Damianem Lillardem?
„Ten postup na olympiádu přebije i tohle. Na MS jsme proti nim hráli, sice ten tým neměl tolik zvučných jmen, ale je jasné, že půjde o jeden z největších zážitků. Čím blíž to bude, tím víc to budeme řešit.“
