Satoranský po konci v Tokiu: Můžeme být hrdí. Pohltila ho atmosféra Her
PŘÍMO Z TOKIA | Na hřišti nehal všechno, co mohl, stejně jako jeho reprezentační kamarádi. Mezi novináři pak poskytoval rozhovory v angličtině, španělštině. Až byl pak i rád, že konečně může mluvit svou rodnou řečí. Celý turnaj hodnotí jedna z českých opor kladně v tom, že tým získal další skvělé zkušenosti. Zároveň na něm bylo znát i zklamání, že na OH končí. Moc se mu totiž líbila atmosféra ve vesnici.
Jaké bylo utkání s USA?
„Samozřejmě strašně těžké, fyzicky velmi náročné. Myslím, že jsme si nezasloužili prohrát o tolik, ale oni ukázali svou obrovskou sílu. Ta největší je v tom, že jakýkoliv hráč se může rozehrát ke skvělému výkonu. A jejich individuální síla je neuvěřitelná. Jayson Tatum dával strašně těžké střely a my jsme nedokázali navázat na první poločas, kdy jsme hráli dobře v útoku, dávali jsme míče do dolního postavení, vytvářeli jsme si hru. Oni pak vytáhli obranu, mají neskutečnou atletičnost v tom, že můžou prakticky přebírat se všema. Nám fyzicky trochu došly síly. Měli 50 procent z trojek, to se pak těžko hraje vyrovnaný zápas.“
Jak se hrálo, když se to českému týmu začalo sypat?
„Musíte zůstat mentálně v zápase, nesmíte to vzdávat. Je to samozřejmě náročné, když hrajete výbornou obranu a oni jsou schopní i přesto dávat těžké střely. Musíte hrát dál. Měli jsme tam pár zbytečných ztrát, při kterých šli do protiútoku, dávali snadné body a to je samozřejmě proti takovému týmu smrtící. Můžeme být hrdí na to, jak jsme rozehráli tento zápas. Mrzí nás, o kolik jsme nakonec prohráli. A mrzí nás i ten první zápas. Ten byl nejhorší z celého turnaje. Kdybychom tam vedení udrželi nad 20 bodů, máme mnohem větší šance postoupit, takhle už šance není. Ale podle mě jsme hráli proti dvěma kandidátům na medaili. Určitě Amerika bude aspirovat na zlato.“
Jak jste si užili olympijské hry?
„Pro nás byla úžasná zkušenost tady být, na olympiádě, ve vesnici, prožívat tu radost českých sportovců. To je něco, co nám už nikdo nevezme.“
Je to dobrá zkušenost pro tým, aby se díky ní teď posunul stejně jako po MS před dvěma lety?
„Je to skvělá zkušenost pro nadcházející mistrovství Evropy, které pořádáme doma. Tam budeme trochu i větší favorité, než jsme zvyklí ve větších turnajích, což nám úplně nevyhovuje, jako tady proti Íránu. Ale je to něco, s čím se musíme naučit pracovat. Skupina hráčů je pořád podobná, chyběli nám tady Vojta Hruban s Martinem Křížem. Takže můžeme být ještě silnější a tahle zkušenost nám může pomoct do těžkých zápasů na ME.“
V čem například?
„Je těžké hrát na dvou vrcholných akcích během jednoho léta. Nenavázali jsme na formu, kterou jsme měli v kvalifikaci v těch posledních dvou utkáních, to nás mrzí. Chtěli jsme do toho dát co nejvíc energie, ale už jsme ji nenacházeli. Je to ale tak skvělá zkušenost pro český basketbal, že můžeme odcházet se vztyčenou hlavou.“
Co si budete pamatovat nejvíc z Tokia, z olympijské vesnice?
„Vítání olympijských vítězů. Tam jsme vytvářeli dobrou atmosféru. A doufám, že ji ještě v noci zažijeme, až se vrátí Markéta Vondroušová a budeme si užívat zlato (hlásil ještě před skončením zápasu Vondroušové, která nakonec získala stříbro). To jsou momenty, které člověk prožívá s ostatními sportovci a je to víc než když se jen soustředíte na výkon ve svém sportu. Být součástí něčeho většího je úžasná zkušenost.“
Hrál jsem proti svému spoluhráči z Chicaga Zachu Lavinemu. Stačili jste si něco říct?
„Mám se Zachem skvělý vztah, nejenom na hřišti, ale i mimo něj. Povídali jsme si samozřejmě před zápasem i během zápasu. Pokoušel jsem se ho vykolejit, ale je to dost těžké u někoho, kdo vede o třicet bodů. Samozřejmě ke konci jsme už trochu vtipkovali, jednou jsem mu tam dal koš, tak jsem mu říkal, že mi vždycky skáče na finty i během tréninku. Ale bylo super proti němu hrát, strašně si ho vážím a věřím, že se mu podaří vybojovat medaili. On samozřejmě bere jen zlato, tak uvidíme, jestli se mu to podaří. Pro něj je to taky velká zkušenost hrát vedle takových hráčů jako je Kevin Durant nebo Devin Booker.“
