Naváže Perušič na dědovo stříbro z olympijského Tokia? Doufám, že ano!
Na olympiádě v Tokiu nebude Ondřej Perušič (26) prvním rodinným účastníkem. Jeho děda Boris na stejném místě v roce 1964 vybojoval s československou reprezentací stříbro. O dva roky později k tomu přidal i titul mistra světa. „Ondra má na co navazovat,“ usmívá se Boris Perušič, který na turnaji Světové série FIVB J&T Banka Ostrava Beach Open nechybí v ochozech a společně s rodinným týmem povzbuzují české bombarďáky. V Ostravě dnes budou hrát Ondřej Perušič a David Schweiner o titul. „Hodně si to užívám a hlavně to Ondrovi s Davidem přeju,“ říkal Boris Perušič. „Kluci hrají dobře, hlavně aby si něco neudělali.“
Jak vzpomínáte na stříbrné Tokio 1964?
„Hrálo se každý s každým deset mančaftů, závěr byl dobrý, byli jsme stříbrní. Ale mohli jsme být i zlatí, protože jsme prohrávali s Rusákama 0:2, vyrovnali jsme. V pátém setu jsme ještě vedli 10:5, ale prohráli jsme. Ale stříbro bylo obrovské štěstí.“
Zlato nebylo daleko?
„Nebylo. My porazili Japonce, Japonci porazili Rusy... Ale my s Rusy prohráli, bylo to nakonec o setech, ne o bodech.“
Jeli jste tam pro medaili?
„Já tam byl jako mladý kluk, ale v kádru už byli mistři světa z roku 1956 z Paříže. Pak byli několikrát druzí, byli jsme jedni z favoritů.“
Kolik jste toho jako mladý na olympiádě odehrál?
„Prakticky všechny zápasy. Jak jsou teď libera, tak já do pole střídal. Jsem rád, že Ondra hraje taky tak.“
Má podobný styl?
„No, nehraje v poli tak dobře, ale je dobrej! (usmívá se) On je o kus větší, než jsem býval já, skáče. Je dobrý, no.“
Mohou vás s Davidem Schweinerem napodobit v Tokiu? Mohou si také sáhnout na medaili?
„Ale tak... I tady v Ostravě je vidět, jak jsou mančafty vyrovnané. Kdo bude mít nejlepší formu v Tokiu a sedne mu to, tak vyhraje. A medaili může vyhrát opravdu kdokoliv. I kluci.“
Vy jste i mistrem světa z roku 1966, takže Ondra má na co navazovat?
(zasměje se) „Já doufám, že naváže. Doufám.“
