Ondra má volnější cestu za medailí. Soupeř odpadl, jak se mění systém?

Ke svému pokusu v lezení na obtížnost nastoupil před Adamem Ondrou. Bassa Mawem z Francie však na stěně strávil podstatně méně času než český expert na tuto disciplínu. Když se rozhoupal a sáhl si na sedmý chyt, v tu chvíli už se houpal na jistícím laně. Jen co byl na zemi, v bolestivé grimase se chytil za levý biceps.

I přes tyto komplikace, zejména díky vítězství v lezení na rychlost, postoupil ze sedmého místa mezi nejlepší osmičku do finále. Jenže jen pár hodin poté oznámil své odstoupení. „Finále se nezúčastním. Mám totální rupturu dolní šlachy bicepsu a musím na operaci,“ citoval ho francouzský list L´Equipe.

Ve chvíli, kdy se tato informace dostala na světlo světa, zpozorněl český tým. Právě francouzský vítěz Světového poháru v lezení na rychlost měl být ve čtvrtek prvním soupeřem Ondry v pavouku této disciplíny. Podle informací, které měl český reprezentant k dispozici, nikdo Mawema nahradit neměl. Což by Ondrovi dost nahrávalo do karet. V lezení na rychlost by tak měl totiž obsadit nejhůř čtvrté místo. Vzhledem k tomu, že jde o jeho nejslabší disciplínu, do součinu všech tří kol (lezení na rychlost, bouldering a lezení na obtížnost) by se to dost hodilo.

„Pokud to tak bude a nenastanou nějaké další okolnosti, které by situaci změnily, tak to určitá výhoda je. Samozřejmě musí do čtvrtfinále nastoupit, i když sám, nesmí také ulít start. Adam to však neřeší, je připraven na všechny varianty a soustředí se na svůj výkon,“ poznamenal jeho trenér Petr Klofáč.

O premiérové medaile ve sportovním lezení pod pěti kruhy tak bud

e nakonec bojovat sedm místo osmi závodníků. A mezi nimi patří Ondra mezi favority. V kvalifikaci sice skončil celkově pátý, ale právě 18. místo z rychlosti ho dost limitovalo. V boulderingu skončil třetí, a to mu podle jeho slov příliš nesedl. A ve své výstavní disciplíně – lezení na obtížnost, byl čtvrtý. Jelikož v tomto novém olympijském sportu se výsledky z jednotlivých částí násobí, byl jeho výsledný počet bodů, na které se součin umístění převádí, 216.

Hlavně s „obtížností“ nebyl ale příliš spokojený. Aby si pojistil postup do čtvrtečního finále, musel ji jít na jistotu. „A to není nic pro mě. Normálně to nedělám. Pokud chci na obtížnosti vyhrát, tak do toho dávám nejvíc. Teď jsem byl v jiné pozici, hlavně abych to nepokazil, tak jsem lezl, jak mi to nesedělo. Určitě vím, že ve čtvrtek to v obtížnosti napálím a polezu to, jak jsem zvyklý,“ hlásil Ondra krátce po úterní kvalifikaci.

I přes odstoupení Bassy Mawema nezůstane Francie ani rodinný klan ve finále bez zastoupení. První v kvalifikaci totiž skončil jeho mladší bratr Mickael. Ten si postupně připsal umístění 3, 1, a 11, jeho součin tak byl 33. Druhý Japonec Tomoa Narasaki měl 56 bodů (2 x 2 x 14), třetí, teprve sedmnáctiletý, Američan Colin Duffy jich nasbíral 60 (6 x 5 x 2).

Také při finále absolvují lezci postupně všechny tři disciplíny: rychlost (od 10.30 českého času), bouldering (od 11.30) a obtížnost (od 14.10).

Sportovní lezení na OH

Zatímco Světové poháry a další soutěže probíhají tak, že se tituly udělují v každé disciplíně zvlášť, na olympijských hrách, kde je tentokrát sportovní lezení vůbec poprvé, jde o kombinaci lezení na rychlost, boulderingu a lezení na obtížnost. Finále bude probíhat ještě trochu jinak, než tomu bylo v kvalifikaci.

Lezení na rychlost: Závodníci jištěni lanem zdolávají stěnu vysokou 15 metrů se sklonem 5 procent. Na OH jsou vedle sebe dvě identické certifikované stěny, které jsou i na všech ostatních závodech, takže ji všichni už předem dobře znají. V kvalifikaci zdolával každý závodník každou z nich a počítal se mu lepší čas. Ve finále už budou lezci rozřazeni do pavouka, kterým budou postupovat od čtvrtfinále až do finále.

Bouldering: Tato disciplína probíhá bez jištění, pod závodníky je žíněnka. Soutěží se na 4,5 metru vysoké stěně. Cílem je zdolat (vyřešit) při cestě k vrcholu bouldery (problémy). Během cesty je vždy jeden záchytný bod, takzvaná zóna, vrcholu se říká top. V případě úspěšného zdolání tak lezec získá top a dvě zóny. Důležitý je i počet pokusů. Na Hrách zdolávali závodníci, kteří cestu vidí poprvé až při samotné soutěži, v kvalifikaci čtyři bouldery, ve finále budou tři. Pořadí se určuje podle nasbíraných topů, případně zón. Limit pro zdolání každého bloulderu je 5 minut.

Lezení na obtížnost: Zde čeká na lezce, kteří jsou jištěni lanem, patnáctimetrová stěna. Jejich cílem je dostat se po ní co nejvýš. Mají na to jediný pokus a časový limit šest minut. Finálová cesta se bude od té kvalifikační lišit a lezci ji předem neznají. Mají pouze šestiminutovou prohlídku, poté jsou odvedeni do izolace, aby neviděli své předchůdce. Ideálem je dotknout se takzvaného topu, v opačném případě se počítají úchyty, kterých se závodník dotknul.

V každé disciplíně se určuje pořadí závodníků. Následně se všechna tři umístění vynásobí a ten, který bude mít nejnižší součin, se stane olympijským vítězem.