PŘÍMO Z TOKIA | Celý svět sportovního lezení ho uctívá jako jasného guru. Při premiéře na olympijských hrách bude ale Adam Ondra v úterý závodit v kontroverzní disciplíně, která jeho výjimečnosti bere vzduch. O historické zlato se poleze v hybridní disciplíně kombinace. Ta spojuje lezení na obtížnost i bouldering, kde sbírá tituly. Součástí je však i lezení na rychlost, kde je nejhorší ze všech. „I když budu v rychlosti poslední, mám šanci na dobrý výsledek, dokonce na zlato,“ přesto si věří.
Je globální hvězdou, při očekávaném prvním představení tohoto sportu pod pěti kruhy právě jeho obličej s kučeravými vlasy reprezentuje tvář sportovního lezení. List New York Times si proto vybraly Adama Ondru k obsáhlé webové reportáži s interaktivními prvky, pomocí které uvádí čtenáře do základů olympijské novinky. Jen ten titulek…
„Není nic, co by Adam Ondra nedokázal vylézt, je ale olympijská medaile mimo jeho dosah?“ ptají se New York Times.
Pro českého fanouška je to nepříjemný chumáč slov, nicméně nastolený problém má reálné kontury. Ondra je králem lezení ve skalách, kde hledá unikátní projekty. Už volným přelezem na jeden zátah zdolal Dawn Wall masivu El Capitan, hledá nejtěžší linie a při cestě Silence v jeskyni Flatanger stanovil zatím nejvyšší obtížnost v hodnotě 9c.
Ve sportovním lezení je dlouhodobě nejlepší v lezení na obtížnost, kde už vlastní tři tituly mistra světa. V boulderingu taky patří k elitě a také má na kontě světové zlato. Jenže na olympiádě se poleze v kombinaci, do níž kromě dvou Ondrových trumfů patří ještě lezení na rychlost, úchylka z hlavního směru.
SPORTOVNÍ LEZENÍ NA OH |
LEZENÍ NA RYCHLOST Leze se na jediné 15 metrů dlouhé cestě v úhlu 5 stupňů za pomocí jistících lan. Cílem je vylézt nahoru co nejrychleji, což trvá kolem šesti sekund. Ulitý start znamená diskvalifikaci. BOULDERING Na 4,5 metru vysoké stěně se lezou v kvalifikaci čtyři, ve finále tři krátké cesty bez lana. Na každý pokus jsou čtyři minuty. Hodnotí se počet topů a zón. Počítá se, na kolik pokusů se lezec dostal nahoru. LEZENÍ NA OBTÍŽNOST Lezec zdolává patnáctimetrovou stěnu s převisem a je jištěný lanem. Za úkol má během šesti minut vylézt co nejvýš, pokud možno na vrchol. Pokud se tam nedostane, rozhoduje počet chytů, které měl pod kontrolou. KOMBINACE Výsledky se určí vynásobením výsledků z lezení na obtížnost, na rychlost a boulderingu. Osm nejlepších z kvalifikace se dostane do finále, kde se postupuje stejným způsobem. |
Když lezci běhají
„Byl jsem mírně znechucen z rozhodnutí pro kombinační formát. I z osobních důvodů. Trošku mě děsila myšlenka dělat disciplínu rychlost, která mě tolik nebaví,“ líčí. „Proč si myslím, že jde o špatný nápad, je hlavně fakt, že ten formát není tak divácky atraktivní. Finále na olympiádě bude trvat přes čtyři hodiny.“
Kontroverzní lezení na rychlost se přitom do programu ocitlo paradoxně právě kvůli předpokládané divácké atraktivitě. Borci na patnáctimetrové stěně v úhlu pěti stupňů na standardizované trati za pomoci jistících lan ani tak nelezou, jako spíš běhají vzhůru. Posouvají se především silou v nohách, rukama se odráží, pro posun vpřed ale místo paží používají ramena.
Celé to trvá jen mžik. Jde dokonce o nejrychlejší disciplínu celých Her. I tak lze závodníky dobře rozřadit. Světový rekord drží Veddriq Leonardo časem 5,208 sekundy. Ondrův nejlepší závodní výsledek je o víc než dvě sekundy pomalejší.
Od chvíle, kdy byl olympijský formát před pěti lety stanoven, Ondra na své největší slabině pracuje.
„Snažím se o úplně nový sport,“ říká na rovinu.
Ačkoli se na trénink rychlosti zaměřil, v Tokiu v téhle disciplíně nemá velká očekávání. V kvalifikaci pro něj bude úspěchem každé jiné místo než poslední dvacáté. Celkové výsledky kombinace se hodnotí součinem pořadí tří jednotlivých disciplín.
ADAM ONDRA V TOKIUÚterý 3. srpna 10.00 lezení na rychlost Čtvrtek 5. Srpna 10.30 lezení na rychlost |
Čtyřhodinový maraton
Na minulém mistrovství světa v roce 2019 v Hačiodži vyhrál kombinaci Japonec Tomoa Narasaki, když druhým místem v lezení na rychlost i na obtížnost a vítězstvím v boulderingu mezi osmi lezce ve finále posbíral součin 4. Na druhou stranu, šlo o extrémní výsledek.
„Je daleko lepší mít jednu nebo dvě disciplíny excelentní a jednu naprosto podprůměrnou, než mít tři průměrné,“ věří Ondra.
Šance leží v dalších dvou disciplínách. V boulderingu závodníci lezou na 4,5 metrů vysoké stěně s barevně označenými chyty. Jejich úkolem na olympiádě je poprat se v kvalifikaci se čtyřmi a ve finále se třemi cestami. Počítá se, na kolik pokusů se dostali na vrchol, především ale počet topů a také zón označených značkou uprostřed stěny.
„I bouldering je v moderním stylu nový sport. Na závodech se dělají kroky, které před deseti lety téměř neexistovaly,“ vysvětluje Ondra.
Poslední disciplínou je lezení na obtížnost. Během šesti minut se musí zvládnout patnáctimetrová stěna až na vrchol, tzv. top. Mezi lezci, co se nedostanou až nahoru, v pořadí rozhoduje počet chytů, které měli pod kontrolou.
Ondra má v úterý na programu kvalifikaci, během níž ho čekají všechny tři disciplíny a to za pouhé čtyři hodiny. Podle součinu tří výsledků postoupí osm nejlepších do čtvrtečního finále, kde se proces zopakuje naostro. A pak se dozvíme odpověď na provokativní otázku New York Times.
Očima Adama Ondry„Výsledek olympijského závodu je určen na základě součinu jednotlivých umístění. Co to znamená? Strašně to upřednostňuje tu jedničku nebo dvojku v jedné z těch mých dvou oblíbených disciplín. Pro mě osobně je ale celkem irelevantní, jestli je člověk v rychlosti dvacátý, nebo patnáctý. Když dám příklad, součin 1x1x20 dává dvacet, průměrný výsledek ze všech tří disciplín třeba 5x5x5 dává 125. Což je asi dost překvapivé. O kombinaci tedy jde jen do určité míry. Když je člověk v jedné disciplíně v olympijském finále první, bude celkově v nejhorším případě čtvrtý. Pokud je však v jedné svojí oblíbené disciplíně až druhý, už to tak dobré není…“ |