Hlaváčková ještě neřekla konec, ale s OH nepočítá: To by nebylo fér
Z olympijského Londýna 2012 má stříbro ze čtyřhry s Lucií Hradeckou, před čtyřmi lety v Riu jí však medaile těsně unikla. Matka osmiměsíční Isabelly Andrea Sestini Hlaváčková kariéru zatím neukončila, za rok v Tokiu se ale hrát nechystá. Přesto odložení olympiády tak trochu přivítala.
„Do Tokia mám jet jako moderátorka pro český olympijský tým a televizní expertka, to je v plánu už dlouho. Za rok bude Bibi už trošku starší a já budu odjíždět s větším klidem,“ vysvětluje. „Letos v srpnu jí bude teprve rok. Upřímně řečeno, byla jsem lehce nervózní, že budu dlouho pryč,“ dodává třiatřicetiletá majitelka tří grandslamových titulů ve čtyřhře a smíšené čtyřhře.
Na kurty Sestini Hlaváčková zatím nechvátá. „Sice mám takzvaně zmražený ranking a mohla bych se tedy vracet z pozice deváté hráčky světa, ale já takové ambice nemám,“ připouští. Když se jí někdo na návrat k profesionálnímu tenisu zeptá, odpovídá: Hmmm, asi ne. „A pak si jdu jednou zahrát a vím, že určitě ne! Vidím, jak je na tom moje tělo bídně oproti formě, v které bych si dokázala představit se vracet.“
Roli matky si užívá naplno, nemá čas, prostor a vlastně ani chuť k návratu. „Na kurty se dostanu strašně málo, vlastně jen tehdy, když mě vytáhne manžel. On tenis miluje a hraje ho výborně,“ říká o Fabriziu Sestinim, který pracuje pro organizaci ženského tenisového okruhu.
Současná situace, kdy se nekonají turnaje a světové žebříčky se nemění, Hlaváčkové nahrává. „Tyhle týdny se nepočítají, takže mně se o ně posouvá doba, kdy můžu využít zmražený ranking, deadline se oddaluje.“
Kariéru nikdy oficiálně neukončila, čeká na příští léto. „Na to, až si budu jistá, že nemám v sobě žádné neukojené ambice. Chci to pojmout nějak hezky.“ Oficiálně se rozloučit hodlá rozhodně až v době, kdy se turnaje zase rozběhnou. „Uvidíme, jestli to bude někde, kam se jen přijedu podívat, nebo si i zahraju. Jak říkám, člověk si jde zatrénovat, a hned mu dojde, kolik by tomu musel dát.“
Olympiáda je pro ni ovšem uzavřená záležitost, alespoň jako pro hráčku. „Dovedu si představit, že bych se za rok připravila na turnaj a odehrála ho. Ale vybrala bych si nějaký grandslam nebo velký podnik, abych si to užila,“ líčí. O Tokiu určitě neuvažuje. „Nechtěla bych někomu zabírat místo. Nějaké mladé holce vzít tu možnost jen proto, abych se jela rozloučit do Tokia, to by nebylo fér. Pro mě to tehdy v Londýně udělala Květa Peschkeová, když se rozhodla nehrát. A díky tomu jsme pak s Luckou Hradeckou měly medaili.“
