Olympijský závod v triatlonu bude probíhat v extrémních podmínkách. Vlhkost, vysoké teploty a start v půl sedmé ráno. Petra Kuříková si proto ani nehodlá přenastavovat režim na japonský čas. Devětadvacetiletá Češka při posledním měření sil upadla z kola a ošklivě se zranila, i tak je ale díky soustředění ve Švýcarsku ve skvělé formě.
Na rozdíl od druhé české reprezentantky Venduly Frintové ještě zůstává v Evropě. Petra Kuříková má v plánu připojit se k české reprezentaci až na poslední chvíli a podmínky olympijského závodu simuluje na soustředění ve Svatém Mořici. „Měli jsme k dispozici stan, kde se dalo trénovat na kole. Bylo v něm 32 stupňů a ještě do něj byl umístěn speciální přístroj, který vytvářel vlhkost,“ popisovala debutantka na olympijských hrách.
Jak dokončujete přípravu před olympijskými hrami?
„Po mistrovství Evropy v Kitzbühelu jsem pobývala pět dní v Čechách a pak jsem se hned přesunula do Svatého Mořice na vysokohorské soustředění.“
Na ME vás postihl tvrdý pád. Cítíte se v pohodě?
„Byl to velmi specifický závod, protože se jelo semifinále a pak finále. Ze semifinále jsem měla výborný pocit. V plavání i na kole jsem se držela s Nicolou Spirigovou, což je olympijská vítězka z Londýna. A další den dopadlo finále tak nešťastně. Byla tam úzká cesta a jely jsme ve velké skupině, já se chtěla napít ve špatný moment, došlo ke kontaktu s jinou závodnicí. Pak to šlo hrozně rychle a byla jsem na zemi. Nejprve jsem z toho byla hodně špatná, protože jsem měla nějaká omezení.“
O co šlo?
„Nemohla jsem týden do vody. Měla jsem sešitý pravý loket. Takže první týden soustředění neprobíhal podle mých představ. Byla jsem ráda, že jsem dokázala něco odplavat. V podstatě jsem neměla ruku namáčet, ale šla jsem do rizika, abych neztratila kontakt s vodou. Pak se to ale začalo zlepšovat a třetí týden jsem se cítila výborně a ve formě.“
Připravujete se ve Švýcarsku s trenérem Gordonem Crawfordem. Nepřipadala jste si tam v posledních dnech jako vetřelec z cizí země?
„To naštěstí ne. On je národním trenérem Švýcarů, ale funguje tam hlavně jako taková organizační jednotka. Ostatní atleti mají většinou vlastní kouče. Takže trénink nebyl vůbec omezen tím, že bych nebyla Švýcarka.“
Stále trénujete v Evropě. Nebojíte se, že se nestihnete pořádně aklimatizovat?
„Původně jsme plánovali letět týden před olympijským závodem trénovat na ostrov Čedžu do Jižní Koreje. V momentální situaci to ale není možné, takže jsme se rozhodli trénovat v domácích podmínkách. Aklimatizace asi nebude ideální, ale je to pro všechny stejné, takže nebylo co řešit.“
V Japonsku je vysoká vlhkost vzduchu a teplota, což ve Svatém Mořici asi není.
„Je pravda, že jsme měli docela smůlu. Hodně nám pršelo a byla zima, ale na druhou stranu vysoká nadmořská výška, která tady je, představuje podobnou zátěž, jako když trénujeme v horku.“
A snažíte se tyto podmínky nějak napodobit?
„Měli jsme k dispozici stan, kde se dalo trénovat na kole. Bylo v něm 32 stupňů a ještě do něj byl umístěn speciální přístroj, který vytvářel vlhkost, takže jsme si takhle simulovali podmínky, které budou v Japonsku.“
Uzpůsobujete nějak tomuto extrémnímu počasí svou přípravu?
„To asi úplně nejde. Nikdy totiž nevíte, jak přesně bude. Přesunuli nám čas startu na 6.30 ráno, aby podmínky nebyly až tak extrémní. Dlouhou dobu už sleduju, jak vysoké teploty tam momentálně jsou, a zatím to vypadá dobře, v tom čase se to dá.“
Stihnete si vůbec zvyknout na časový posun?
„No, odlítám do Japonska na poslední chvíli, takže ani nebudu mít možnost se nějak přetáčet. Plánuju vstát čtyři hodiny před startem, takže ve 2.30 ráno. Zvolila jsem takovou taktiku, protože přetáčet se na japonský čas a vstávat ve 2.30 stejně nedává smysl. Je tam sedm hodin rozdíl, takže žaludek bude připraven na to, že má dostávat večeři, ale přitom budu snídat.“
Zkoumala už jste nějak olympijskou trať? Bude vám vyhovovat?
„Plavecká část je rozdělena do dvou okruhů, jak už to na olympijských hrách bývá. První měří jeden kilometr a druhý má půl kilometru. Plavání bude specifické v tom, že voda bude hodně teplá. V roce 2019 se tam jel kontrolní závod a voda měla 31 stupňů, takže se to dá přirovnat k teplotě vody ve vířivce.“
Co cyklistická část?
„Ta nebude kopcovitá, je to spíš rovina. Ale aby byla atraktivnější pro diváky, tak se organizátoři rozhodli, že ji udělají hodně technickou. Jede se osm okruhů po pěti kilometrech a v jednom okruhu je 17 zatáček. Každý den jsem si pouštěla video, abych znala všechny zatáčky. Takže cyklistiku mám nahranou v hlavě, ale zatím jsem tu trať nejela. Běh je taky po rovině a běží se z části po cyklistické trati.“
Bude na olympiádě menší konkurence, když můžou startovat maximálně dvě závodnice z každé země?
„Nerada slyším, když tohle někdo říká. Protože v závodě mistrovství světa může startovat 55 triatlonistů. Samozřejmě je jich tam víc z Ameriky, Anglie, ale zas na druhou stranu olympiáda je jednou za 4 roky a všechny země chtějí poslat to nejlepší, co mají k dispozici.“
S jakým umístěním byste tedy byla spokojená?
„Do olympijského dotazníku jsem napsala, že bych byla moc ráda, kdybych skončila do dvacátého místa. Ale hlavně budu chtít podat co nejlepší výkon a vydat ze sebe všechno, co ve mně bude.“
| Zatímco Petra Kuříková bude pod pěti kruhy debutovat, druhá česká triatlonistka má s olympijskými závody zkušeností na rozdávání. Vendula Frintová se představila už před pěti lety v Riu de Janeiro, ale i v Londýně a v Pekingu. Pro sedmatřicetiletou triatlonistku tak půjde o čtvrtý závod na Hrách. V Brazílii doběhla na 27. místě, čtyři roky před tím byla patnáctá a v Číně skončila na 23. příčce. Rodačka z Náchoda by ráda ještě vylepšila nejlepší umístění z Londýna. Očekává, že bude trať velmi náročná, což by jí ale mohlo vyhovovat. „Bohužel jsem neabsolvovala test event v roce 2019, akorát jsem se dívala na závod žen on-line,“ říká Frintová. „Je to klasická městská trať s milionem zatáček, nějaké slepé obrátky o 180 stupňů. Mělo by to být docela podobné trati v Jokohamě, a ta mi docela sedí. Doufám, že mi vyhovovat bude.“ |
