Tokio v roztrhaných trenkách. Letenka jistá, Prskavec se rve za fér trať
Tři závody české nominace, tři jasné výhry. Bez ohledu na ten poslední i na mistrovství Evropy je rok dopředu jasné, že na olympijských hrách v Tokiu bude Česko mezi kajakáři reprezentovat Jiří Prskavec (27). Jestli udrží životní formu a obrovskou osobní pohodu, bude velkým favoritem na vylepšení bronzu z Ria. Teď má rok na přípravu. A na tlačení na japonské organizátory, aby upravili olympijský kanál.
Přijímal tolik gratulací a dostával tolik otázek, že rozpálený povltavský asfalt už pálil do chodidel. „Do stínu jedině rád,“ smál se čerstvě potvrzený olympionik. Už nebyl v kajaku, takže byly vidět díry na závodních elasťácích. „Už mám nové. Vzal jsem si je i ve Veltrusech na rozježdění, ale tak mě stahovaly, že to nebylo ono. Nechávám si ty roztrhané. Mám je od Ria a jsou šťastné, něco se mnou zažily, vyhrály pár velkých závodů a teď mě dovezly na olympiádu. Nevím, jestli je mám měnit. Abych pak nepředvedl nějaké faux pas před diváky.“ V tu chvíli už měl účastnické místo na Hrách v Tokiu jisté. I díky notně obnošeným trenýrkám.
Ale teď vážně. Jste rád, že jste si nominaci vyjížděli teď?
„Moc rád. Protože si myslím, že kdyby se jelo o cokoli jiného, tak by sezona byla trochu ztracená. Na tenhle závod se všichni připravili perfektně, navíc jsme si to mohli rozdat ve férovém prostředí. Ani jeden den nefoukalo, bylo krásně a všichni měli dost času se připravit. Byli jsme v top formě a předváděli jsme nejlepší výkony. Já jsem asi formu načasoval nejlíp, když mám tři prvenství. Vůbec jsem nečekal, že by to mohlo být takhle jasné, ale mám z toho obrovskou radost.“
Co bylo za vaší suverenitou? Příprava se povedla, ale ve třech závodech tři vítězství, navíc v takové konkurenci.
„Byl jsem na tom dobře psychicky, taky jsem měl skvělé rodinné zázemí. Ona tu stojí manželka, proto to říkám (směje se). Nějak si to sedlo. Před čtyřmi lety, když jsem jel o Rio, tak jsem byl strašně nervózní, jízdy byly rozházené a nebylo to ono. Teď jsem přesně věděl, do čeho jdu. Věděl jsem, co chci jet za výkony. Že chci jezdit jízdy na úrovni semifinále na mezinárodní úrovni. Musí být skvělé, ale člověk tam nedává úplně maximální risk, aby tam nepřišla nějaká hloupá chyba nebo padesátka. Vysvětluju si to tak, že mi to jelo trošku rychleji než ostatním. Můj největší posun za poslední rok je, že loď mi jede rychleji dopředu. Neřekl bych, že jsem lepší mezi brankami, ale dopředná rychlost je trošku větší. Když je člověk rychlejší, může si dovolit jet delší dráhu, nepřichází chyby a může se stát, že třikrát vyhraje. Ale bylo to i trošku štěstí, víkend před závody ve Veltrusech jsem i trošku nachladl, to se mi normálně nestává.“
Nebyl to drobný projev nervozity?
„Asi ne. V letošním roce jsem dokázal naladit psychiku. Je to i následkem toho, že mám Jiříčka, který mě nenechá přemýšlet o závodech. Přestěhovali jsme se a je dost práce na zahradě, kde mě manželka musí krotit. Ale na okurky a rajčata si čas najdu. Člověka to hrozně uklidní, protože má denní aktivity a na závody jsem skoro nemyslel. Přišlo to až těsně před závody, kdy jsem se na ně naopak těšil. Dokázal jsem se zkoncentrovat a dostat do závodnické pohody. To mi pomohlo nejvíc.“
A jak se vám pojede v neděli? Budete chtít i čtvrtou výhru, nebo už to bude volnější?
„Myslím, že dneska si zasloužím pár piveček, ale zítra se budu chtít předvést a jet co nejlíp. Po těch dvou víkendech, které byly vypjaté a člověk byl soustředěný ve své bublině, tak teď už se do ní nedostanu. Ale budu chtít předvést co nejlepší výkon už kvůli tomu, abych zbytek nominace nenarušil tím, že by byl poslední závod nadhodnocený, kdybych ho vypustil.“
Věříte, že Tokio 2021 bude?
„K tomu nemám dostatek informací, ale samozřejmě tomu věřím. Od loňské sezony jsem v nejlepší životní formě a už taky nemládnu. Sám cítím, že teď jsou nejlepší roky a ve chvíli, kdy by mi to zrušili, bylo by to v můj nejlepší okamžik. Olympiáda je také jeden pokus, nemusí se povést, ale hrozně by mě mrzelo, kdyby se mi šance zavřela ne mojí vinou.“
Hodně času při přípravě trávíte třeba v Austrálii. Narušilo by to přípravu hodně, kdyby se tam třeba nemohlo jet?
„V tuhle chvíli ne. Příprava se normálně časuje na jaro, kdy bývají nominace. Ale teď ji mám vyjetou a formu budu časovat na léto. Můžu si dát daleko delší čas v Česku v zimě a budu trénovat všeobecnou vytrvalost, která byla poslední roky trošku zanedbávaná. Pak se nabízí i kempy v Tokiu, které by to mohly trošku nahradit. S Austrálií teď nejde počítat, ale i kdybych měl celou přípravu jet doma, myslím, že to bude výborné, ale chtělo by to aspoň měsíc někde, kde bude tepleji. Budu moct makat, makat a makat až do jednoho hlavního závodu.“
Budete se snažit být co nejvíc v Tokiu? Tamní trať jste si úplně nepochvaloval.
„Věřím, že se ještě trať změní. Teď se do toho z pozice olympionika můžu víc pustit. Bylo mi hloupé do toho šít v době, kdy jsem to neměl vyjeté... Jsou tam tři nebo čtyři kempy, ale ty týdenní pro nás padají, protože je to týden aklimatizace, týden tréninku, domů a další aklimatizace. To moc nedává smysl. Pokusím se jet ty, co budou dřív na jaře, pak vynechám ty předolympijské, abych mohl přípravu strukturovat před olympiádou. Abych se nemusel moc přetáčet, protože mi to nesvědčí.
Jaká trať v Evropě je té tokijské podobná?
„V tuhle chvíli nic, protože ten kanál je fakt špatný. Ale ve chvíli, kdy se to změní a voda začne téct rychleji, napodobí to Rio, Prahu i Londýn. Tratě, které mají tenhle typ překážek. S Trojou by mohla být na podobné úrovni, protože je podobný spád i stejné překážky. Takže není důvod, proč by to v Tokiu mělo být tak špatné, když mi tu máme tak skvělý kanál. Potřebovali bychom i nový, ale i tenhle máme rádi. Je škoda, že v Tokiu to nezvládají, ale věřím, že za pomoci Jardy Pollerta se do toho závodníci opřou a trať se přepracuje tak, aby byl závod aspoň férový.“
V čem je olympijská trať tak hrozná?
„Opřít jsem myslel v tom smyslu, že se spojím s ostatními. Nebyl tam závodník, kterému by se líbila. Nebylo to v tom, že by byla pomalá nebo těžká, ale že se strašně měnila. Člověk čtyři roky maká na olympiádu, pak ještě musí podstoupit kvalifikaci a pak by mu v jedné kombinaci nevyšla voda? A opravdu se to měnilo na celé trati, ne jen jedno místo. Je strašně smutné, že by s tím člověk nemohl nic udělat. Narážel jsem i na to, že je pomalejší, ale chápu, že je to rozhodnutí organizátorů. Když ji někdo tak chce, tak ať ji nechají. Ale když se tak moc mění, závod by mohl být nefér.“
Takže v jednom místě je voda jiná pro jednoho závodníka než pro dalšího?
„Přesně. Je to hodně zastavěné a proud jednou teče vpravo, jednou uprostřed, jednou vlevo. Podle toho, kam teče, se rozlívá v jiných místech, rozhodí to všechny válce. Stačí k tomu strašně málo. V Riu byla trať perfektně vyladěná, když pustili čtyři pumpy. Ale když pustili tři na vyšší výkon, průtok byl stejný, tekl proud odjinud a trať byla do poloviny úplně jiná. V Tokiu je to o tom, aby tam pustili někoho, kdo je zkušený. On to vyladí tak, že trať bude férová. Myslím, že se tam musí trošku ubrat, že je tam překážek moc.
