V posledních dnech naplno trénoval. I proto neměl kajakář Jiří Prskavec od Světového poháru v pražské Troji příliš velká očekávání. Pokud by to šlo takhle i dál, byla by to skvělá zpráva pro český vodní slalom směrem k olympijským hrám. Na domácí půdě totiž v sobotu kraloval. Přispěl k tomu prý hlavně páteční odpočinek. „Jiříček se poprvé rozhodl, že bude spát u babičky. Zarazilo mě to, ale bylo pak fajn lehnout si večer na gauč,“ usmíval se český olympionik.
Nebýt první díl Světového poháru v pražské Troji, vůbec by ho Jiří Prskavec nejel. Momentálně je totiž v plné přípravě na olympijské hry v Tokiu. „V pátek večer jsem si trochu odpočinul a v sobotu se mi jelo už mnohem lépe. Je to známka toho, že forma přichází, jak má,“ pochvaloval si bronzový olympijský medailista z Ria de Janeiro. Jeho příprava je v plném proudu, a to včetně hubnutí. „Celkem to jde dolů, manželka vůbec nekupuje sladké, nebo ho dobře schovává,“ žertovala jedna z českých medailových nadějí.
Před závody jste se nechal slyšet, že formu neladíte na Troju, a teď jste vyhrál. Překvapilo vás to?
„Měl jsem z toho radost. Maličko jsem doufal, že z pátku, kdy jsem se v kvalifikaci opravdu moc necítil, si odpočinu a v sobotu to bude lepší. A opravdu jsem si odpočinul. Syn (dvouletý Jiřík) totiž hraje se mnou, protože se v pátek rozhodl, že bude spát poprvé u babičky. Zarazilo mě to, ale bylo příjemné mít večer i chvíli pro sebe, lehnout si na gauč. Všechno tohle hrálo roli, cítil jsem se teď o dost líp. Je to známka toho, že forma přichází, jak má. Mám z toho radost.“
Hrály roli i další faktory, nebo stačil jen odpočinek?
„Odpočinek hrál rozhodně hlavní roli. Možná i trať, protože byla maličko víc technická a nebyl tam tolik prostor to tlačit. V semifinále mi to krásně vyšlo, ve finále už ne, musel jsem tam dost přikládat… Kdybych takhle jel kvalifikační jízdu, tak jsem dopadl ještě hůř. Teď už jsem na to ale měl a byl jsem schopen to daleko víc ovlivnit a nakonec jsem Giovanniho De Gennara o kousek porazil.“
V semifinále jste v cíli trochu zvolnil. Byl jste si jistý, že máte postup v kapse?
„Ono to vypadá, že jsem hrozně namachrovaný, když takhle vypouštím cíl, ale my jedeme přímo proti tabuli, kde svítí vedoucí čas a ten náš. Věděl jsem, že mám strašnou rezervu. Takže to není tak, že bych si to dovolil vypustit na pocit.“
Ve finále už jste udělal víc chyb?
„Mně to úplně nejelo nahoře. Chtěl jsem to urychlit v místě, kde jsem to urychlit neměl. Pak se to se mnou trochu vezlo, věděl jsem, že ztrácím, tak jsem to musel dohánět. Většinou se nesoustředím na ostatní, nevěděl jsem časy, ale na druhou stranu jsem věděl, že to nejelo tak pěkně jako v první jízdě. Musel jsem to zkracovat, pokud jsem chtěl konkurovat nejlepším. Věděl jsem, že kolem 90 sekund bude vítězný čas.“
Je to pro vás ujištění směrem k Tokiu?
„Určitě ano. Navíc, já to fakt jedu z tréninku, takže o to víc je příjemné, že i tak na to mám a jsem schopen jezdit mezi nejlepšími. Cítil jsem, že kdyby mi jízda vyšla, mám tam třeba ještě dvě vteřiny, což je parádní a ujištění, že jdu správným směrem. To moc potěší.“
Vaším dalším závodem bude až ten v Tokiu?
„Je to tak. Už se nikam nechystám, pravděpodobně bych nejel ani Světový pohár tady, kdyby to nebylo tady… (smích) V pražské Troji závodím nejradši, miluju to tady. Je samozřejmé, že tady vystartuju. Původně jsem se chtěl ujistit o formě na ME v Ivrey, což úplně neklaplo. Cítil jsem, že časy jsou konkurenceschopné, ale tohle je pěkná vzpruha. Psychice to hodně přidá, nakopne mě to do posledních necelých dvou měsíců přípravy.“
Mimo formy byl tenhle závod i ujištěním, že nová loď je rychlá?
„S lodí jsme se sžívali. Ona je taková mrcha strašně živá a já jsem jí občas nestíhal. Teď už bych řekl, že jsme si opravdu sedli a že to bylo i vidět. Byl jsem schopen reagovat na změny, když to úplně nevyšlo, a to je samozřejmě nejdůležitější. Protože dráhu jedeme tak těsnou, že vždycky plus minus pár centimetrů pojedeme jinak a je potřeba, aby to člověk dokázal vyřešit tak, aby to divák ani nepoznal. Myslím si, že to už jsme se spolu naučili. Doufám, že ještě oba zvládneme ve zdraví cestu do Tokia, a pokud to tak bude, tak věřím, že spolu můžeme závodit moc pěkně.“
Jaký je důvod, že je rychlejší než ta předchozí?
„Je toho víc. Ten největší problém byl, že tamtu jsem měl dva roky. To už je velmi dlouhá doba a taky to na ní bylo vidět. Proto ta změna byla tak velká a chvilku mi to trvalo.“
Do OH budete trénovat v Praze, nebo pojedete i někam jinam?
„Budu v Česku. Neříkal bych jenom v Praze, trénuju v Brandýse nad Labem, kde bydlím. Tady se i zahraniční závodníci divili: Tys tady byl přes týden jenom dvakrát, ty netrénuješ? Říkal jsem, že dřu, ale doma. Nechci se tady motat těm našim. Tak to bylo vtipné. Trénuju tak půl napůl tam a tady, taky se mi nechce sem jezdit na devítku, protože doprava fakt nejede, zácpy jsou strašný. Dopoledne trénuju tam a na odpoledne jezdím do Troje, takže mám furt loď na střeše. Ale jinak je to dobré. Tyhle dvě tratě budou asi až do odletu jediné dvě, kde budu jezdit.“
Příprava do Tokia bude vypadat jak?
„Teď už je to víc do rychlosti, takže to bolí. Je toho trochu míň, ale ve větší intenzitě. Je tam trošičku víc běhu, abych dal váhu dolů. I když teď jsem na tom dobře. Ale ještě trochu by to možná šlo. Hlavně manželka nekupuje vůbec sladké. Nebo ho schovává, já nevím, ale nemůžu ho doma vůbec najít a fakt mě to trápí a hrozně trpím. (smích) Ale možná se to podepisuje na váze nejvíc.“
Kolik vážíte?
„To se neříká… Dobře, no tak nějakých 68 kilo.“
