Utahaní oštěpaři se vrátili z Tokia. Těší se na postel. Jak budou slavit?
Ve dvou prožili největší okamžik dosavadní sportovní kariéry. A stejně tak vystupovali v pondělí večer z letadla na vojenském letišti Kbely. Jakub Vadlejch a Vítězslav Veselý s medailemi na krku nadšeně mávali přítomným fotografům. Když ale přišli na krátkou tiskovou konferenci, byla na nich znát únava. „Počet hodin, které jsem naspal od závodu, by se dal spočítat na jedné ruce,“ přiznal Veselý, kolega a kamarád mu jen souhlasně přitakával.
Konečně doma, vydechli si olympionici, kteří se vrátili z Tokia. Jako první z letadla vystoupili dva medailisté, Jakub Vadlejch se stříbrem a Vítězslav Veselý s bronzem. Oštěpaři stručně komentovali zážitky z Her, na které nikdy nezapomenou.
„Jsem hrozně moc rád, že už jsme tady. Bylo tam krásně, ale doma je doma,“ pochvaloval si Vadlejch. „Co k tomu říct? Byl to dokonalý závod, který jsem si nemohl představit ani ve snu. A to že to dopadlo takhle s mým velmi dobrým kamarádem, s nímž jsem tolik let trénoval, vlastně jen podtrhlo všechno, co se stalo.“
Dva Češi na stupních vítězů po stejném závodě. To už se na tokijských hrách podařilo i střelcům – zlatému Jiřímu Liptákovi a stříbrnému Davidu Kosteleckému. A co na to říkají medailoví oštěpaři?
„Letos byly dvě dvojmedaile. Jim se to podařilo úplně snově, my máme sice stříbro a bronz, ale to už je detail,“ pousmál se Veselý. „Ale prý to bylo historicky poprvé, kdy měli dva atleti v jedné disciplíně medaile ve stejný den. Tak jsem hrozně rád, že jsem součástí tohohle.“
Na oslavy ale zatím moc času nebylo.
„Trvalo hrozně dlouho, než jsme prošli všemi náležitostmi jako je dopingovka, vyhlášení, média…“ vyjmenoval majitel druhé bronzové medaile z Her. „Přijeli jsme kolem jedné a to české místo, kde se shromažďovali lidi, tam bylo narváno. Byli tam všichni, co mohli být a toho si vážím. Po jedné ráno a byl tam humbuk, randál,“ popsal Veselý.
„Přijeli jsme kolem půl druhý a všichni čekali, skandovali a člověku znovu docházelo, co se stalo,“ potvrdil Vadlejch. „Byl to pro nás večer plný emocí, i pro ostatní. Neprožívali jsme to jen my,“ upozornil Veselý.
Mladší z dvojice si úspěchu váží o to víc, že jej poslední roky provázelo hodně zranění. „Do posledního momentu jsem se léčil, takže to jak to dopadlo… Byl to veliký boj a o to je to pro mě lepší.“
Mimořádně cenný je nový bronz i pro Veselého. „Musím říct, že jakékoliv medaile si v osmatřiceti letech člověk váží, jako by to bylo zlato. Pro mě to bylo opravdu hodně emotivní. Jako jsem všechny předešlé medaile prožíval vždy dost vnitřně, tak tentokrát se to vydralo na povrch. Možná to bylo i vidět na stadionu. Pro mě asi nejkrásnější závod, co jsem zažil.“
A kam si Veselý uloží cenný kov? „Já mám všechny medaile u babičky v Kobylí, tak půjde asi tam. Tahle medaile je speciální, všichni ji chtějí vidět, i když už jednu olympijskou mám. Ale tuhle, že jsem převzal na stupních vítězů,“ připomněl dodatečný medailista z Londýna Veselý.
„Moje medaile půjde k té z mistrovství světa, to znamená do skříně,“ doplnil Vadlejch.
Únava atletů byla logická. „Počet hodin, které jsem naspal od závodu, by se dal spočítat na jedné ruce, takže zatím se vyspím a uvidím, kdy se dostanu domů. Určitě nejsem typ, co by plánoval něco veřejně. A spíše to oslavím s rodinou a přáteli v klidu,“ přiznal Veselý.
„První na co se těším, je na postel,“ dodal mladší z atletů.
