Vyplatit odškodnění sportovcům, kteří nemohli zasáhnout do bojů na olympijských hrách v Tokiu z důvodu nákazy koronavirem, bude možné jen v případě, že k tomu budou mít právní nárok. Předseda Českého olympijského výboru (ČOV) Jiří Kejval na tiskové konferenci prohlásil, že je připraven o kompenzacích jednat.
Pokud to umožní podmínky smluv, které olympijský výbor uzavřel se sportovci a sportovními svazy, přijde na řadu finanční odškodnění. To slíbil předseda ČOV Jiří Kejval. Uvedl, že dál pokračují vyšetřování, která mají za cíl, aby se neopakoval stejný scénář při cestě na zimní Hry v Pekingu. „Tragédie, že se nám na palubě objevila pozitivní osoba. Zatím se nepodařilo zjistit, kdo byl pacientem nula. Nevzdáváme se, doufáme, že se to ještě dozvíme, protože je to důležité,“ vrátil se k neblaze známému „covidovému letu“ do Tokia.
Dočkají se sportovci odškodnění, po kterém teď volají například zástupci plážových volejbalistů?
„Odškodnění není otázka na mě. Smlouvy máme podepsané se svazy a se sportovci. V nich jsou definovány podmínky jedné i druhé strany. Pokud se z hlediska právního ukáže, že máme povinnost, tak to samozřejmě učiníme. V opačném případě to udělat nemůžeme. ČOV není moje organizace. Nemám s tím ale problém, pokud na to bude právní nárok.“
Může dojít i na soudy, nebo se budete vše snažit vyřešit dohodou?
„Pokud se jedná o peníze, zodpovídám se plénu olympijského výboru. Pokud někomu dáme peníze, musí to být na právním podkladu. Nejsem v pozici, že bych mohl ukázat, komu peníze dáme a komu ne. Pokud se ukáže, že na to je právní nárok, tak nebude žádná diskuze a v rámci právního nároku vše uhradíme. Jestli se ukáže, že na to právní nárok není, tak v téhle věci nebudu moct nic udělat.“
Jak moc je to citlivá záležitost?
„Je to otevření Pandořiny skříňky. Potom se může stát, že někdo něco špatného sní, budou mít všichni průjem a svaz bude oddílům nebo manažerům platit peníze. Nebo si někdo natáhne tříslo a tak dále... na to existuje pojištění, ale pojistky jsou v řádech milionů dolarů u drahých hráčů. Jsme připraveni na toto téma jednat, chápeme pocity sportovců a maximálně se jim budu snažit v rámci svého mandátu pomoct. Velmi je chápu.“
Je na místě omluva z vaší strany sportovcům, kteří letěli speciálem a nakonec nemohli zasáhnout do boje?
„Nikomu to nic nevrátí. Říkal jsem to na svém vlastním příkladu. Sám jsem se nemohl zúčastnit olympijských her 1992 v Barceloně, protože mi dva měsíce před olympiádou onemocněl parťák. Dodnes je to ve mně. Taková věc nepovolí za měsíc, za rok, ani za deset let. Nejprve ale musí být uzavřeno naše vyšetřování. Neděláme ho samoúčelně, ale abychom minimalizovali riziko odletu na ZOH do Pekingu.“
Zaslouží si sportovci aspoň nějak povzbudit?
„Když mluvíte o tom, že tam cestovali a nakonec nezávodili, tak olympiáda byla odložená o rok. Někomu to pomohlo, ale jiným to olympiádu sebralo. Ondra Synek nejel, ale před rokem by bojoval o medaili. Stejně jako třeba Anežka Drahotová nebo Zuzka Hejnová. Ale jestli to sportovcům pomůže, tak se všem omluvím. Cítím s nimi víc než kdokoliv jiný. Vím, co to znamená, když někdo přijde o olympiádu. Nejsem si ale jistý, že to jejich bolest vyřeší.“
Nebyli jsme v tom sami
Jak vnímáte situaci ohledně charterového letu a nákazy v české výpravě s odstupem?
„Nebyli jsme v tom jako jediná výprava, daleko větší problém měli Holanďané. Podobný problém měli Američané i Řekové. Se všemi jsem hovořil, všichni jsme řešili stejnou věc: Udělat co nejrychleji zprávu, zjistit, jak je možné, že se tohle stalo, kde byla chyba v systému. Jak je možné, že ti lidé přijeli nakažení, ačkoliv jsme splnili všechny podmínky.“
Zjistili jste, že jste s Nizozemci nebo Řeky v podobné situaci?
„Rozdíl byl v tom, že všichni měli obrovskou podporu z domova. Drželi jim palce, lidi tam totiž bojovali za své státy. Od nás jsme slyšeli samé hejty, nechápeme to. Víme, že se stala nějaká chyba, ale nechceme to zamést. Dělali jsme maximum od rána do večera a měli jsme minimální podporu.“
To pro vás bylo nejsložitější?
„Ve sportu jsou tvrdé podmínky, každý se rve o místo na slunci. Když ale bojujeme za Česko, tak všichni táhneme za jeden provaz a spory jdou stranou. Teď s námi chce volejbalový svaz řešit, jak je možné, že jejich sportovci nemohli nastoupit. Je to v pořádku, jsme připraveni se o tom bavit. Ale v průběhu Her bylo mlčení, podporovali nás. To stejné od dalších organizací. Až na jednu...“
Národní sportovní agenturu?
„Předseda NSA na naše pozvání přijel do Tokia. Chodil po sportovištích, udělal si z toho výlet a neměl elementární empatii pomoct našemu týmu. Pak začal vymýšlet příběhy, nesmyslné, lživé, kterým jsme se nemohli bránit, protože jsme byli deset tisíc kilometrů daleko v úplně jiném časovém pásmu. A hlavně jsme museli řešit olympiádu a pomáhat našim sportovcům.“
Zasáhla vás jeho slova?
„Já jsem mluvil se sportovci. A všichni se divili, co se to děje, jak to je to možné, že se píše o tom, že jsme největší ostuda olympiády. Není to můj názor, je to názor všech. To, co předvedl pan Neusser, je největší dno, které jsem ve sportu zažil, úplná katastrofa.“
Dovedete si představit další spolupráci s Filipem Neusserem?
„Pana Neussera jsem viděl asi šestkrát nebo sedmkrát v životě. Nemám s ním nějakou historii, neznám ho, vykám si s ním. Další komunikaci s ním si asi nedokážu představit. Pro mě to bylo šokující. Člověk, který má na starosti podporu sportu, tak vám jen hází klacky pod nohy.“
Peking: očkování, nebo tři týdny izolace?
Každopádně ve zprávě jste ale přiznali určitá pochybení během letu. Padla i jména styčného důstojníka pro covid Jana Exnera a ředitele komunikace Tibora Alföldiho. Čeká je nějaký postih?
„Otázky míry jejich proviněn bude probírat Výkonný výbor. Aby zpráva byla objektivní, tak jsme museli říct, kteří nejvýše postavení zaměstnanci v tom figurovali. Na druhou stranu, když jsme to konzultovali s hygienou, tak jsme se dozvěděli, že vzhledem k tomu, že bylo čtyřikrát během letu podáváno občerstvení, tak ani nebylo možné dodržet hygienické předpisy tak, aby se zamezilo přenosu.“
Před odletem na zimní Hry do Pekingu přijdou přísnější opatření než před Tokiem?
„V rámci zprávy, kterou jsme vydali, máme pět návrhů na opatření. Ale ukazují se i další. Pokud bychom chtěli zavřít sportovce do bubliny, tak je to dobrý nápad do té doby, než zjistíte, že se vám nákaza šíří uvnitř, což se stalo třeba Řecku. Olympiáda v Pekingu bude sama o sobě složitá, protože v Číně platí pravidlo třítýdenní izolace po příjezdu. V řádu týdnů by měl přijít covid protokol. Vypadá to, že podmínkou bude povinné plné očkování, abyste nemuseli na tři týdny do izolace. A to by byla, řekněme, drsná věc. MOV řeší, do jaké míry by to bylo v rozporu s olympijskou chartou a mezinárodními předpisy. Chceme se ponaučit a ne jen na ZOH. Za každou cenu musíme zjistit, kde jsme udělali chybu, aby se to neopakovalo.“
Co říkáte slovům některých dotčených sportovců, že se snažíte celou věc spíš zamést pod koberec?
„Kdybychom se to snažili zamést pod koberec, tak bychom tady nestáli. Co si všichni představují pod pojmem transparentnost? Okamžitě jsme se k tomu postavili čelem, vytvořili vyšetřovací skupinu a během šesti dnů jsme dali výsledky na internet. Budeme to projednávat na výkonném výboru, intenzivně spolupracujeme s hygienou. Jsem přesvědčený, že nikdy nikdo v žádném takovém maléru neudělal tolik práce v rámci tak krátkého času. Tak transparentně a otevřeně odpovídal na všechny otázky.“
Se zasedacím pořádkem v letadle se opravdu nemanipulovalo? Plážové volejbalistky uvedly, že seděly jen ob řadu za lékařem Vlastimilem Voráčkem.
„Prohlášení jsou naprosto v souladu s našimi. První nakažený pan doktor Voráček seděl v první řadě, za ním seděli naši zaměstnanci, za nimi paní Sluková. Takhle jsme to přesně nahlásili.“
Plážoví volejbalisté nemuseli do izolace, i když seděli tak blízko lékaře Voráčka?
„Měli jsme říct blízké kontakty. Pan Exner nám říkal, že do izolace šli lidi, kteří seděli vedle, nebo s ním byli v intenzivním kontaktu. Zpětně nám bylo z japonské strany poděkováno, jakým způsobem jsme k tomu přistoupili. Našim zájmem bylo, aby se to nešířilo. Představy o tom, co se tam odehrávalo za kriminální činy, jsou absurdní.“
Pokud by plážoví volejbalisté zamířili rovnou do izolace, včetně žen, stihli by ještě odehrát zápasy?
„Ne, tam bylo striktní pravidlo. V případě, že jste blízký kontakt, máte 14 dnů izolace. V případě, že jste pozitivní, tak 10 dní, i když to vypadá nelogicky.“
Jak hodnotíte přísná bezpečnostní opatření, která Japonci nastavili?
„Nedůvěřovali jsme příliš ze začátku japonskému systému, nevěděli jsme, jak to funguje. Ale zpětně musím říct, že ten záchyt a hustota lidí v olympijské vesnici byla extrémní. Podařilo se odfiltrovat všechny nakažené a vir se komunitně vůbec nešířil. Nad japonským systémem se hluboce skláníme.“
Co zbývá prošetřit?
„Pro nás je důležitá genotypizace. Když ji budeme mít, tak bude vyhráno. Studujeme případy ostatních zemí. Zásadní je pro nás situace, která proběhla v holandském týmu a v řecké bublině. Tam se musely stát nějaké chyby. Neříkáme tomu ani vyšetřování, spíš šetření. Chceme ze všech případů udělat nějaký mix, doporučení, návrh na to, jakým způsobem bychom měli pracovat do budoucna.“
K žádným novým závěrům jste zatím nedošli?
„Nemáme nové zjištění typu, že bychom něco zanedbali. Dál pracujeme na tom, jak to vymyslet vodotěsné, abychom vytvořili systém na zimu, který doporučíme i ostatním svazům, když půjdou na nějaké akce a které budou podklady pro Playbook na ZOH.“
