Případ Nadím: Fanoušci ho obvinili z dopingu. Ta tvář… Udělejte mu test!
PŘÍMO Z PAŘÍŽE | Vždycky se objeví odnikud a sbírá velké medaile. Případ zlatého pákistánského oštěpaře Aršada Nadíma je podivuhodný. V letošní sezoně se ukázal na dvou závodech, tím druhým bylo pařížské finále, v němž šokoval olympijským rekordem 92,97 metru. Schovává se a je to hora svalů… Fanoušci na sociálních sítích nesmírně populárního Inda Níradže Čopry už ho obvinili z dopingu.
Král Čopra padl a někteří indičtí fanoušci mají hned jasno. „Laskavě udělejte dopingový test Aršadu Nadímovi. Všichni hází od 88 do 90 metrů,“ zněl jeden příspěvek.
Další se přidal: „Podívejte se na tu tvář. Hned musí jít na dopingový test. Žádný výraz poté, co překonal olympijský rekord. Dokonce sám Nadím ví, že je něco špatně. Je to vážný dopingový případ.“
Jsou to rychlé odsudky bez důkazů. Faktem je, že Nadímovo počínání je neobvyklé. Ne náhodou atletické sezony obsahují přibližně pět měsíců. Závodníci potřebují čas, aby po dlouhé zimní přípravě získali jistotu, vypilovali techniku. Během jara závodí, pak si střihnou závěrečnou přípravu, aby ještě nabrali sílu. A jdou na to při vrcholu sezony.
Pokud sportovci nezávodí tak často, může za tím být spousta důvodů. Třeba ten, že po závodech jsou běžné dopingové kontroly. V minulosti takhle často mizeli ze světa ruští sportovci a později se prokázalo, že v zemi fungoval státem dotovaný dopingový program.
„Lyžařky se na pět týdnů ukryjí někam do těch svých apatyk, kde kromě nich žijí už jen vlci. Čtrnáct dní v těch srač… potrénují, pak mají další dva týdny čas se toho všeho zbavit a sem do Oberstdorfu nakonec přijedou jako zlato,“ líčil na lyžařském MS 2005 Stanislav Frühauf, trenér šampionky Kateřiny Neumannové, který celou kariéru na podvodné ruské praktiky upozorňoval.
Vadlejch: Asi to dělá dobře
Jak je to s Nadímem? Vloni se objevil na jediném závodě, na mistrovství světa v Budapešti, kde získal stříbro za Čoprou. Letos se poprvé ukázal před měsícem při Diamantové lize v Paříži. A pak už jel rovnou na svou zlatou olympiádu, kde hned dvakrát překonal olympijský rekord. Jeho nová hodnota je 92,97 metru.
„To byl neskutečný výkon. Neříkám, že kdyby někdo udělal něco extra mimořádného, že ho nepřehodí, ale v takové soutěží a v takovouhle chvíli se to nedá,“ hodnotil Vadlejchův trenér a trojnásobný olympijský vítěz Jan Železný. „Říkám si, jestli nebudeme házet jen dvakrát do roka, ale to by asi nestálo za to…“
A co na to Jakub Vadlejch?
„Těch devadesát tři, to je extrém. Ten oštěp fakt nechtěl padat, udělal to krásně. To, že nezávodí, to je druhá věc. Myslím, že je to historicky unikátní, tenhle jeho přístup. Proč to dělá, to nikdo netuší,“ řekl. „Asi to dělá dobře. Je olympijský šampion, víc k tomu asi říct nejde.“
Nadím vysvětluje, že má dlouhodobé zdravotní problémy. Vloni v říjnu se na poslední chvíli odhlásil z Asijských her, protože vyšetření odhalilo chronické zranění kolene a následně podstoupil operaci.
Deset měsíců poté přijel do Paříže, aby ovládl olympijský závod. Od chvíle, kdy druhým pokusem o skoro dva a půl metru překonal olympijský rekord Andrease Thorkildsena z Pekingu, byl závod rozhodnutý.
„Během let mě trápily problémy s kolenem. Zotavil jsem se a tvrdě jsem pracoval na mé kondici,“ prohlásil Nadím po závodě. „Věřil jsem si na víc než na 92,97, ale tenhle hod stačil na zlato. Budu pokračovat v práci a mám v plánu hodit ještě dál.“
Nadím začínal jako kriketový nadhazovač. Možná i proto hází neobvyklým stylem. Rozhýbá své mohutné tělo, do odhodu si naskočí a pošle oštěp obrovskou silou do vzduchu velkým obloukem.
„Když to trefí, tak ten oštěp pak jede po takovém polštáři a nechce padat,“ všimnul si Vadlejch.
V přípravném období v Jižní Africe se Nadímovi věnoval věhlasný trenér Terseus Liebenberg, který v roce 1997 přivedl k titulu světového šampiona Mariuse Corbetta a koučoval i Sunette Viljoenovou, stříbrnou olympijskou medailistku z Ria, která kdysi nešťastně oštěpem zasáhla desetibojařského šampiona Romana Šebrleho.
„Ten kluk je šikovný. Můj kamarád Terši je super trenér. A když ho začal trénovat, tak on ho učil obyčejnou dětskou abecedu. Tak jsem si říkal, s prominutím: Ty vole, to je průser, protože ten ví, že mu musí dát jenom základ, a on mu hrozně pomůže. To se ukázalo, musím Teršimu pogratulovat,“ řekl Železný.
Nadímovi šly i další sporty, kromě kriketu hrál i stolní tenis. Brzy ale bylo zjevné, že má talent hlavně pro oštěp.
„Lidi si myslí, že moje technika se podobá spíš rychlému kriketovému nadhozu než oštěpařskému, ale já jsem s ní spokojený,“ usmívá se Nadím.
Olympijské finále v Paříži každopádně potvrdilo, že z oštěpu už je dávno globální sport. Před dvanácti lety v Londýně vyhrál Keshorn Walcott z Trinidadu a Tobaga. Keňan Yulius Yego vyhrál MS v Pekingu před Egypťanem Ihabem Abdelrahmanem. Dva světové tituly má čtvrteční bronzový medailista ze Stade France Anderson Petters z Grenada.
Ale teď je tu éra borců z Jižní Asie. Před rokem bylo pořadí na MS v Budapešti obrácené, vyhrál Čopra před Nadímem. Možnosti borců z tohoto regionu, kde jsou miliony kluků se základy Nadímova kriketového nadhozu, jsou nedozírné.
„Je to dobré pro Pákistán a je to dobré pro Indii. Přijde víc kluků, kteří se začnou oštěpu věnovat. Dřív nebyl oštěp v Indii a Pákistánu tak populární. Teď je v obou zemích slavný,“ varuje Čopra.
