Zdrcený Krpálek: Bude to bolet dlouho. Udělal jsem chybu, zaspal jsem
PŘÍMO Z PAŘÍŽE | Velký olympijský den skončil pro judistu Lukáše Krpálka krutě brzy. Už ve druhém kole těžké váhy pustil dál Japonce Tatsuru Saita, téměř o šedesát kilo těžšího obra. Po aktivním začátku nezareagoval na soupeřovi uči matu, nechal si podkopnout nohy a spadl na ippon. „Bude to bolet dlouho,“ řekl Krpálek.
Ve hře byl pokus o historické třetí olympijské zlato v řadě a výhledově i o atraktivní souboj s francouzským hrdinou Teddy Rinerem. Krpálek v prvním kole dvakrát hodil na wazari Nizozemce Jelle Snippeho a i do Saita, jenž navážil 170 kilogramů, se pustil s vervou. Pak přišel osudný moment.
Co se stalo?
„Bohužel jsem udělal chybu, na kterou jsme víceméně byli připravení. Věděli jsme, co dělá. Nesmím v tomhle zůstat stát. Bohužel jsem zastavil, nechal jsem ho vlézt do chytu a bohužel tím, že má tu hmotu, kterou má, tak to tam dokáže dotáhnout. Bohužel jsem udělal chybu a doplatil jsem na to.“
V začátku zápasu jste byl přitom hodně aktivní…
„Aktivní jsem byl, ale bylo hrozně těžké celou tu hmotu rozhýbat, nějakým způsobem na tom pracovat. Nějaké suprové momenty tam byly. Snažil jsem se mu sundávat tu jeho dominantní ruku. To se dařilo dobře, dokonce se mi několikrát podařilo nastoupit a vychýlit ho. Ale bohužel tam přišel okamžik, kdy si chytil úchop a nastoupil do učimaty, kterou má skvělou. To je judista, který i přesto, že váží sto sedmdesát kilo, má techniku i celkově pohyby nádherné. Bohužel to dopadlo, jak to dopadlo.“
Co chybělo, aby Japonci začaly docházet síly, což je proti podobným obrům vždy zlomová chvíle?
„To bylo ještě brzo. Chtělo to minimálně minutu kolem něj běhat. Jenže on na to byl samozřejmě připravený, snažil se dělat maximum, abych kolem něj neběhal a nepracoval v úchopu, což mi nesedí. Byl na to skvěle připravený a bohužel dneska byl lepší.“
Jak těžké pro vás bude se s takovou porážkou vyrovnat?
„Vůbec nevím. Dneska jsem se cítil dobře. Od rána jsem byl nastavený, že budu chtít v každém zápase nechat všecko a budu chtít každého soupeře porazit. Není jednoduché hlavu nastavit a já musím říct, že jsem byl stoprocentně koncentrovaný. Měl jsem tam chuť a dravost. Bohužel jsem zaspal jeden chvat a doplatil jsem na to. Rozhodně jsem s tímhle úplně nepočítal. I když člověk je na olympiádě, jsou tady ti nejlepší, co na světě jsou. Takovéhle věci se stávají. Nejsem jediný, kdo takhle prohrál. V hlavě tohle člověk nemá, snaží se jít si zatím a udělat maximum, aby o medaili bojoval. Já jsem vždycky měl rád turnaje v Paříži. Vždycky mě to hrozně nakoplo a motivovalo udělat medaili. Stejně tak mě to motivovalo i teď. Bohužel se to nepovedlo.“
Je to vaše nejbolestnější porážka? Dá se srovnat s OH v Londýně, kde jste ve třetím kole prohrál s Rusem Chajbulajevem?
„Těžko říct. Tady vím, že jsem se ani pořádně do toho zápasu nedostal. Měli jsme to nějakým způsobem připravené, soupeře si unavovat a postupně to rozjíždět. Bohužel jsem se do toho vůbec nedostal. Londýn samozřejmě mrzel opravdu hodně a dlouho, ale tam jsem od začátku Chajbulajeva drtil. Věděl jsem, že jsem ho měl porazit a mohl jsem ho porazit. Bohužel jsem tam udělal chybu a prohrál, teď to bylo trošičku jiné. Samozřejmě to bude bolet dlouho. Já vím, že mi spousta lidí před olympiádou říkala, že nemám už komu co dokazovat. Nicméně já jsem prostě chtěl vybojovat tu medaili, nechat tady všecko. Tělo na to připravené bylo. Příprava byla skvělá, i jsem se cítil v zápasech dobře, bohužel člověk někdy udělá chybu a bohužel prohraje.“
Podle oficiální zprávy jste před závodem navážil 113,5 kilo, byla to hmotnost, jakou jste chtěl?
„Na takové závodníky, jako je Saito, by člověk samozřejmě potřeboval mít mnohem víc, aby takové nástupy nebo chvaty ustál. Takový člověk když nastoupí do sto třinácti kilového člověka, tak ten má prostě co dělat, aby to nějakým způsobem ustál nebo eliminoval, aby ho nehodil na ippon. Jinak si myslím, že ta váha byla suprová. Kdyby měl člověk soupeře někde mezi sto třiceti, sto čtyřiceti, tak by to bylo trošičku jiné. Ale asi je to jedno.“
Na co se upnete teď?
„Popravdě úplně nevím. Všecko jsem směřoval k tomuhle dni a nepřemýšlel nad tím, co bude, až to bude za mnou. Rozhodně si budu chtít odpočinout, protože to bylo všechno dlouhé. Ta příprava a všecko, co člověk musel objezdit. Kvalifikace byla dlouhá. Rozhodně teď pojedu za rodinou navštívit ji na Vysočinu, trošičku si odpočinou. A co bude dál, to uvidíme.“
