Přes vodní džungli. Po svých. Zatknuli je… Ale zvládli 360 kilometrů na kajaku!
PŘÍMO Z PAŘÍŽE | Co byste udělali pro svoje děti? Abyste je podpořili při jejich životním závodu? Třeba dopádlovat až do Paříže! Celkově 360 kilometrů, což je denní průměr okolo šedesáti. Po cestě po proudu Seiny spali ve stanu, proplétali se mezi popadanými stromy, jeli přes místa připomínající džungli. Ale dokázali to. Táta, máma, brácha a ségra absolvovali takové dobrodružství, aby byli u toho, když „jejich“ Anežka Paloudová pojede sobotní semifinále. „Neskutečné, strašně inspirativní,“ zářila kajakářka.
Nasedli kdesi ve Francii, zrovna lilo, museli přenášet lodě přes zřícené jezy. Úvodních patnáct kilometrů ujeli za tři a půl hodiny. Už v tu dobu si sáhli na dno. Ale nic nevzdali.
Překonali únavu, všechny překážky a po sedmi dnech dorazili. Celkem museli na kajacích ujet 360 kilometrů.
Ten největší zádrhel, paradoxně, přišel až těsně před cílem. Čtveřici kajakářů dokonce zatkla policie. Protože projíždět po Seině na kajaku je zakázané. Takže jim nezbývalo nic jiného, než čapnout lodě na ramena a dojít k Eiffelovce pěšky.
Policisté byli neoblomní, ani dojemný příběh o strastiplné cestě je neuchlácholil.
„Byla to obrovská dřina, ale myslím, že jsme to zvládli velmi slušně. Konec nevyšel podle představ, ale policie nás nezastavila. Sedm kilometrů jsme došli pěšky. Říkali jsme, že Emerich Rath byl docela šílenec. Ujet takovou vzdálenost není jednoduché,“ reagoval Tomáš Palouda, otec reprezentantky Anežky.
Nebyl v tom sám. Výpravy se zúčastnila i matka Marcela, zajišťující expedici ze břehu, bratr Mikoláš a sestra Karolína. K tomu nadšenec Ondřej Kosek, který bydlí v Broumově. Tedy ve stejném městě, v němž bydlel Emerich Rath, který byl pro partu odvážlivců největší inspirací.
V roce 1924 byla na olympijských hrách poprvé představena kanoistika a právě na počest této události dopádloval do Paříže český sportovec Rath.
Tehdy mu osobně gratuloval i samotný baron Pierre de Coubertin, zakladatel Mezinárodního olympijského výboru. O sto let později tento výkon zopakovala čtyřčlenná skupina vodáckých nadšenců.
Během cesty si kolikrát sáhli na dno sil. Proplétali se mezi stromy, přenášeli zdymadla pro dopravní lodě. Někdy se Seina proměnila v džungli.
„Bylo zajímavé pozorovat ten rozdíl. Vyjeli jsme v místech, kde řeka Seina připomínala potůček uprostřed džungle. S každým kilometrem se charakter řeky měnil. Museli jsme řešit vše za pochodu,“popisoval Mikoláš, nejmladší člen výpravy.
„Teď jsme v centru světového dění, což je neuvěřitelné, protože ještě před pár dny jsme měli tuhle cestu před sebou. Nyní je to minulost,“ oddychl si brácha české kajakářky.
Ta úspěšně zvládla úvod Her a v sobotu ji čeká semifinále. Rodina bude u toho.
„Přijde mi to neskutečné, strašně inspirativní. Jsem ráda, že vodácké srdce žije v celé naší rodině, byť z kajakářské rodiny nepocházím. Tu jsme začali vytvářet, až když jsem já a mí sourozenci začali pádlovat,“ svěřuje se Paloudová.
„Myslím, že nás to všechny hrozně strhlo, co oni předvedli a dokázali, plout sem po Seině. Skoro 400 kilometrů je za mě obdivuhodný výkon,“ má radost dcera Anežka, která si mimořádně váží toho, co její rodina dokázala.
Táta jí o svém záměru informoval o Vánocích. Tedy v době, kdy do Paříže ještě nebyla kvalifikovaná.
Ale tatínek dobře věděl, že její dcera dost dobrá na to, aby boj o olympiádu zvládla. A už začal pomalu chystat pro někoho zběsilý plán.
Ale povedl se.
