Takových momentů bylo, bohužel, málo… O to víc si je třeba jich užít! Český dům tedy velkolepě uvítal Martina Fuksu, olympijského šampiona! „Je to masakr. Moc děkuju,“ říkal chlap jako hora, jehož svaly zpod trička by obstály i mezi kulturisty. Přesto slzel. To když děkoval fanouškům, ale hlavně rodině. „Ta medaile je hlavně pro dceru,“ říkal do kamery a měl vlhké oči… Na pódiu se objevil i celý jeho Fuksič tým. Tedy brácha, táta i dědeček. Bude to v Paříži ještě pořádný večírek.
Máte rádi dojemné příběhy? Při nichž těžko zadržují slzy i statní chlapi?
Tak přesně v tomto hávu se odehrály oslavy zlaté medaile muže, který si vítězství na tom největším sportovním jevišti planety zaslouží jako málokdo…
„Věřte mi. I když to vypadalo snadno, dřiny je za tím hodně. Natrénoval jsem fakt dost. A jsem rád, že jsem to prodal,“ vykládal dojatý Fuksa, který plnil poličky zlaty z mistrovství světa.
Z evropských šampionátů.
Jediná chyběla. Už nechybí.
„Je to masakr, moc díky,“ vzlykal na pódiu a potom popsal, co udělal jako první s medailí: „Dal jsem jí pusinku, potom jsem jí pohladil. A půjčil jsem jí tomu, kdo jí chtěl. Protože není jenom moje. Ale celého týmu. I fanoušků,“ hlásil 31letý kanoista.
Potom se vedle něj objevili i jeho nejbližší. Táta, brácha, i děda. „Říká se, že chlapi nebrečí. Ale řvali jsme všichni,“ popisoval otec Petr. A dědeček Josef se přidal: „Přiznávám, že posledních 200 metrů jsem neviděl. Protože jsem se styděl, že brečím…“
Nemusel se stydět. Nebyl jediný, koho to dojalo.
Ještě předtím, než se Fuksa vydal do Českého domu, užil si zlatou koupel v bazéně u domu, kde ve Francii bydlel. Kousek od zlatého kanálu. „Tak Paříž město lásky, ty vole, fakt že jo… Kdo by to byl řekl,“ usmíval se ve videu na Instagramu.
Silný pak byl i okamžik, kdy čerstvý šampion na pódiu v Českém domě zmiňoval rodinu. „Mrzí mě, že tady není dcerka. Tahle medaile je hlavně pro ni,“ dostal ze sebe na několikrát, protože mu ztěžknul hlas. Jak ho to dojalo, v očích měl slzy. Jeho dcerce je jenom něco málo přes rok.
Potom se i se svými nejbližšími parťáky z Fuksič týmu několikrát proběhnul po molu, které bylo obklopené fanoušky. „Hoši, děkujeme!“ znělo. Lidé pak i spontánně začali skákat ve stylu klasického Kdo neskáče, není Čech.
„Samozřejmě od té doby, co se mi narodila dcera, tak se priority trochu změnily a rodina je vždycky na prvním místě. Na druhou stranu teď řešíme ten sportoní moment a co je víc než vyhrát olympijské hry?" zeptal se.
Pak si i odpověděl: „Takže bych to rozdělil na dvě roviny. To, že je to jeden balíček, je to nejlepší, co si může člověk přát," mluvil o svých nejbližších.
Během Her se navíc řešily i jeho nalakované nehty, které mu nakonec přinesly štěstí. Začalo to náhodou, když si před lety všiml v obýváku lak na nehty. Z hecu si jeden namaloval, potom vyhrál. A jako pověrčivý sportovec v tom přece musel pokračovat...
„Teď jsem se k tomu na olympiádu vrátil. Došel jsme si přímo k nehtařce, abych to měl krásné. Je to úplně nejhezší a přineslo mi to štěstí," smál se po dvojici Kateřina Siniaková - Tomáš Macháč druhý olympijský šampion.
A to nebyl zdaleka jediný dojemný moment večera.
Ještě před hlavním programem se na pódiu objevil i oštěpař Jakub Vadlejch, který ve čtvrtek skončil čtyři centimetry od bronzu…
„Byl to historický závod,“ zopakoval. „Nikdy se nic takového ve finále nestalo. Aby sedmý člověk měl přes 86 metrů… Neskutečné.“
Před fanoušky, kteří mu zatleskali, potvrdil, že se mu ve francouzské metropoli daří. „Vždycky jsem tady hodil daleko. I teď se ukázalo, že tady mám štěstí. Budu v Paříži hrozně moc rád závodit i v budoucnu,“ prozradil oštěpař, který hodil 88,50 metrů. Ale ani tento megahod nestačil.
A co dál? Rychle domů! Oslavu zlatého kanoisty už nestihl, i když o něm říká, že je to frajer a moc mu gratuluje. Důvod, proč chvátá za svými nejbližšími, je víc než pochopitelný. „Večer už budu u bříška,“ vysvětlil, že musí rychle za těhotnou manželkou. Už teď má dvouletou dceru Emmu.
Když Fuksičové opouštěli pódium, zakřičeli do davu: „Díky moc. A sportujte!“
A pak třeba zažijete to, co Fuksa. Olympijský šampion, který se nevzdal. Po předešlých nezdarech zvedl hlavu, makal dál.
A má zlato.
