Proměna zlatého Josefa: Jak magoři! Jídlo jak pro dítě, gumicuk a další...

Dostál po olympijských hrách v Tokiu ukončil spolupráci se svým životním trenérem Karlem Leštinou. Spolu dosáhli obrovských úspěchů. Dostál nepromarnil originální talent, jenž byl zjevný od jeho mládežnických let. Stal se čtyřnásobným mistrem světa, získal čtyři medaile z olympijských her. Ale nestačilo mu to, nechtěl dopustit stagnaci. A vsadil na svého tehdejšího tréninkového parťáka a fyzioterapeuta Pavla Davídka, který byl v roce 2012 jako závodník blízko místu v olympijském čtyřkajaku. Nakonec jeho bronzovou jízdu v Londýně sledoval jako náhradník.

„Byl jsem tomu strašně blízko, někdy mě to i mrzí, že jsem na to nedosáhl. Ale překlopil jsem se do úplně jiné role,“ říká Davídek. „S Pepou jsme ohromní kamarádi. Pepa mi šel za svědka, jezdíme na dovolenou. Pepa má specifický humor, který spousta lidí nechápe. Plán, který dáme dohromady spolu, ho posouvá. Jsme na sebe napojení, to je naše ohromná síla.“

Jenom lidská blízkost trenéra a závodníka bez obsahu by ale pomoct nemohla. S Davídkem začal Dostál oficiálně spolupracovat od léta 2022, kdy na MS vyhrál pětistovku. Před rokem skončil po střevních problémech na olympijském kilometru pátý, což stačilo na kvalifikaci, ale to bylo oběma málo.

„Spousta lidí řekla: Hele, ty bys měl zhubnout a změnit složení těla,“ vysvětloval Davídek.

Dostál je se svými 202 centimetry v rychlostní kanoistice zjevením. Jeho závodní váha se dřív pohybovala kolem 113 kilogramů. Sám se začal zajímat, jak by mohl své parametry zlepšit. Poté, co vloni Martin Fuksa poprvé v kariéře vyhrál mistrovství světa na olympijském kilometru, se nebál jít si do jeho rodinného klanu pro radu.

„První impuls nebyl úplně ode mě. Ten přišel od víc lidí. Můžu jmenovat trenéry Martina Fuksy – Petra a Josefa - Jirku Kejvala a ještě spoustu dalších. Zjistili jsme, že můžu víc zhubnout. Začali jsme spolupracovat s odborníky, s Liborem Vítkem,“ vysvětluje Dostál. „Šel jsem neuvěřitelně dolů na kilech. Když jsem vyhrál (mistrovství světa) v roce 2014, byl jsem lehký, měl jsem sto devět kilo. Dneska mám sto šest.“

Dostál se tak koncem loňského roku ve svých třiceti letech učil úplně jinak jíst. Na začátku byly rady lékaře olympijského týmu a výživového experta Libora Vítka, v praxi se pak o borce starala nutriční specialistka Karolína Paloudová, sestra Dostálovy přítelkyně Anežky.

„Začala jezdit na soustředění jako nutriční terapeutka. Ta mu připravovala jídlo, svačinky, jak malému dítěti. On začal najednou hubnout, začalo ho to víc a víc nakopávat. Přitom vlastně pořád jedl,“ usmívá se Davídek.

Energetický příjem byl na výši, to bylo podstatné. Dostál si ale začal pečlivě dávat pozor i na to, aby mu během dne neskákaly hodnoty cukru.

„Snažil jsem se mít ty křivky co nejvíc ploché, abych zkusil shodit trošku tuku, což se povedlo,“ vysvětluje.

Další výraznou změnou byla úprava tréninku. Dostál nikdy neměl problém s tím, že by trénoval málo. Začal ale zjišťovat, že jenom větší objem práce mu úspěch nezajistí.

„Já už dlouho vím, že všichni jsou jenom lidi a nemůžou víc makat. Tak jsme si spíš řekli, že než víc makat, co udělat jinak,“ vysvětluje.

Kouzlem tedy nebylo zkoušet tělo trápit co nejvíc, ale naopak ho jemnou prací na aerobním a anaerobním prahu posílit dlouhými úseky v nízké intenzitě.

„Lidi nám říkali: Hele, Fuksové jezdí nízkou intenzitu. To byl další impulz. I v publikacích se ukazuje, že nízká intenzita vede k pálení tuků. Vedlo to k jeho neuvěřitelnému zlepšení, co se týká složení těla,“ pochvaluje si Davídek.

Mělo to zásadní vliv na úpravu závodníkovy váhy. Cítil se líp, v lodi vydržel víc a byl schopen si hlídat techniku záběru. Najednou vypadal úplně jinak. Na první pohled to byla velká proměna.

„Myslím, že ji zaregistrovali úplně všichni, jak u české kanoistiky, tak mezi jeho soupeři. V takové formě jsem Pepu nezažil. A pár let s ním, nebo proti němu jezdím. Prodal to, co nakoupil,“ chválil reprezentant Daniel Havel, na olympiádě sedmý na deblkajaku. „Jedna z nejdůležitějších věcí je vyvážit osobní hmotnost se silou na záběru, aby člověk dokázal co nejlíp posouvat loď.“

K další důležité úpravě tréninku Davídka s Dostálem přiměl drastický program olympijské regaty. Na rozdíl od běžných zvyklostí v něm semifinále a finále bylo nasázené v jediný den. Obě jízdy dělily jen dvě hodiny.

„Potřebovali jsme jet semifinále a finále v jeden den, což je pro něj netradiční. Sám říká, že je jezdec jedné jízdy, že nedokáže dát dvě jízdy v jeden den,“ líčil Davídek. „Ale věděli jsme od Tokia, že to takhle bude. Já jsem někdy v lednu začal psát reprezentačnímu trenérovi, kdy se bude na olympiádě závodit. Myslel si, že jsem blázen, ale já mu říkal: Já to potřebuju vědět. On to někde vyhrabal. My jsme trénovali přesně na ten čas, kdy tady měl závodit. I v zimě.“

Dostál kvůli svému dnu D, 10. srpna 2024, zcela změnil své tréninkové návyky. Všechno směřovalo k tomu, aby si zvyknul na to, co ho čeká během dvou hodin, kdy se na kanálu ve Vaires-sur-Marne bude rozhodovat.

„Tréninkový plán jsme úplně překopali. Chodili jsme trénovat v jedenáct, ve třináct, ve čtyři znova do posilovny. Pořád jsme trénovali v ten čas, kdy měl závodit, aby si zvyknul, že pojede dvě jízdy po sobě. Lidi si šahali na hlavu, že jsme magoři,“ usmívá se Davídek.

Pro Dostála to nebylo snadné, ale šel do toho.

„Ráno jsem vstal, pak na trénink, pak jsem se šel najíst, chvíli odpočinek, zase trénink. Přidali jsme hrozně moc tréninkových jednotek. Ale bylo to o tom, že byla vidina cíle,“ řekl Dostál.

Novinky se na Dostálovi rychle projevily. Davídek viděl pozitivní vývoj už na jarním soustředění v kalifornském středisku Chula Vista, kde jeho svěřenec jezdil neobvykle rychlé časy.

„Když jsme byli v květnu na měření u profesora Vítka, tak málem spadnul ze židle, když to viděl. Říkal: Hele, Pepo, ty jsi na tom teď tak, že můžeš závodit na olympiádě. A my jsme před sebou měli ještě další kus přípravy, který tomu měl ještě víc pomoct,“ líčil Davídek.

Během závodní sezony se Dostál zúčastnil jen závodu Světového poháru v Szegedu, kde skončil čtvrtý poté, co si vyzkoušel, že jízda po vlně není pro něj. Na závěrečném předolympijském soustředění v Račicích už létal jako blesk. Se zájmem tomu přihlížel americký trenér Jerzy Dziakowiec, který s českým týmem dlouhodobě spolupracuje.

„Deset dní předtím, než to tady vyhrál, začal jezdit takové časy, že to vypadalo, že udělá světový rekord. To už i Jerzy říkal: On je schopen vyhrát,“ říkal Davídek. „Věděli jsme, že je na tom strašně dobře, ale chodili jsme kolem toho po špičkách, protože nikdo neví, s čím se vytasí soupeři.“

Po všem tom kvasu přijel Dostál do Paříže a necítil se jako šampion. Na kanálu Vaires-sur-Marne je těžší voda než v Račicích. Trápil se na ní.

„Soupeři vypadali dobře. Chvíli si nevěřil, jestli to dokáže,“ líčil Davídek. „Začal jezdit pomalu, necítil se v tom, bál se, aby to vydržel. Po rozjížďce říkal: ´Já jsem byl strašně tuhej, rychleji jsem nemohl.´ Pár dní to trvalo, než si zvyknul na vodu. Musím říct, že jsme tomu i přizpůsobili dny volna, které měl mezi rozjížďkou a finále.“

A vytáhli ještě jeden trumf – jednoduchý gumicuk, upínací gumu, kterou si Dostál v tréninku připevnil k lodi.

„Předtím, než jel v Račicích ten čas na světový rekord, tak jel těžký trénink s gumicukem, který ho brzdil. Tak jsme ho tady vytáhli a šli jsme na vodu, aby se mu jelo líp,“ vysvětluje Davídek. „Gumicuk se dá kolem lodi, a jak je voda dokonalá, hydrodynamická, tak ho brzdí na tempu i na síle, záběr je strašně těžký. A potom, když to sundá, tak se cítí, jak kdyby jel v autě, měl zataženou ruční brzdu, a odbrzdil to.“

Dostál upravil taky svůj spánkový režim. Zatím to byl spíš noční pták. Teď si večerku posunul dopředu, naopak dřív vstával.

„Podle mě celkově zlepšil svůj denní režim. Začali jsme chodit dřív spát, vstávat, snažit se obecně udržovat,“ líčí jeho přítelkyně Anežka Paloudová. „Do toho byl poslední dobou hrozně mentálně v pohodě. Bylo to i tím, že tady na olympiádě měl celý rodinný tým. Byla tu jeho sestra jakožto fyzioterapeutka, moje sestra jakožto kuchařka a nutriční terapeutka. Potom jsem s nimi částečně figurovala i já. Oprostili jsme se od obrovského okolního tlaku, fungovali jsme jako relativně poklidná skupina a věřím, že se to vyplatilo.“

S usnutím měl Dostál problémy jen před svým zlatým závodem. Padla na něj nervozita. Uklidňoval se nožičkami s balonem, pak si s Davídkem zahrál šachy.

„Najednou jsem viděl, že nervozita odchází. Pak jsem dokonce na telefonu zapnul televizi a začal jsem usínat,“ líčil Dostál.

V domě kousek od kanálu v tu dobu usínali jeho věrní. Přítelkyně Anežka Paloudová. Trenér Davídek. Sestra Anna – fyzioterapeutka. Budoucí švagrová Karolína – nutriční specialistka. Dostál je nazval svým dream teamem.

„Postarali se o mě neuvěřitelně. Byl jsem rád, že můžu jít chodit snídat pyžamu, že po snídani nemusím nikam chodit mezi lidi, že mám kolem sebe dream team,“ líčil Dostál.

Ráno pak kouč Davídek potkal trenéra Petra Fuksu, tatínka zlatého kanoisty Martina. „Ptal se mě: Co měl k večeři? Já, že rýži s lososem. A on: Tak to je dobrý, to měl Martin před závodem taky…“