PŘÍMO Z PAŘÍŽE | Když je kolem někoho poprask, připodobňovalo se to k beatlemánii. Zvykejte si na změnu. Je tady novakománie! Alespoň to tak vypadalo poté, co Novak Djokovič splnil svoji olympijskou misi. Získal vysněné zlato. „Když se nad tím vším zamyslím, tak tohle je pravděpodobně největší úspěch v mojí kariéře,“ říkal na tiskové konferenci, při níž ke stolu usedl obmotaný v srbské vlajce. A než do sálu přišel, bodyguardi měli co dělat, aby ho uchránili.
Je to sportovní příběh, který vejde do dějin.
Na centrálním kurtu Roland Garros se strhla epická bitva, v níž se utkali dva tenisoví králové. Na trůnu zůstal ten, jenž mu vládne poslední dekádu. 37letý „Djoker“ vyhrál 24 grandslamových titulů, jeho sbírka úspěchů už se pomalu nevejde ani na Wikipedii.
Ale ta poslední, olympijská zlatá medaile, mu chyběla. Na krk si ji pověsil až v neděli. Když ji nasměroval ke kotli srbských fanoušků, centrální kurt Philippa Chatriera se otřásal.
Šílenství kolem něj bylo i po utkání. Srbští fandové se srotili před budovou, v níž poskytoval televizní rozhovory. A pak to přišlo. „Djoker“ na chvíli otevřel dveře a vyšel ven! Ochranka měla co dělat, aby ho uchránila. Mával srbskou vlajkou, lidé fotili, mávali, pištěli.
„Kdykoliv můžu vidět srbskou vlajku, nabíjí mě to národní hrdostí. A motivuje mě to víc než cokoliv jiného,“ říkal tenisový fenomén. Srbové jsou i díky historickým souvislostem mimořádně hrdý národ. O to víc si teď užívají, že o nich mluví celý svět.
Dvě srbské fanynky, které měly na sobě trička se jménem národního hrdiny, ještě dlouho v předklonu vydýchávaly to nadšení, že Djokoviče aspoň na chvíli zahlédly!
Na mobilech si prohlížely, jakou momentku která z nich ulovila. Reportér Sportu, který přiběhl na poslední chvíli, pořídil snímek, kdy je v dálce „Djoker“ schovaný za vlajkou…
„Tohle předčilo cokoliv, co jsem si dokázal představit,“ vykládal Djokovič, který několikrát zopakoval, co pro něj znamená, že vyhrál za Srbsko.
Mluvil o tom, že když v roce 2012 při Hrách v Londýně nesl vlajku při slavnostním zahájení, myslel si, že už to nic nepřebije. Přebilo.
„Na tohle se nedá zapomenout. Nikdy,“ reagoval Djokovič, jenž předtím v Paříži třikrát ovládl French Open. Teď přidal titul, na který tak toužebně čekal. Má kariérní Golden Slam.
V případě Djokoviče už těžko někdo může namítat, že to není nejlepší tenista všech dob. Paříž na to dala zlatý punc.
„Byl jsem trochu zklamaný, že jsem v klíčových okamžicích nehrál svůj nejlepší tenis. Ale i tak opouštím turnaj s hlavou nahoře. Dal jsem do toho všechno,“ svěřil se Alcaraz, kometa příštích několika let. Ale Djokovič trůn nemíní tak rychle opustit.
Báječné finále je toho jasným důkazem.
Také kolem Alcaraze bylo živo. Rovněž na něj příznivci dychtivě čekali, aby ho zahlédli. Stačilo by jim i oknem.
Jenže Roland Garros má jiného krále. Ta pořádná novakománie se v příštích hodinách strhne v Srbsku. Až se vrátí nejváženější občan.
Ten, který ve vzájemných zápasech s Alcarazem vede 4:3.
