PŘÍMO Z PAŘÍŽE | Milujete sportovní příběhy? Tak tenhle si dejte. O obvázaném 37letém Robocopovi, krátce po operaci menisku, jak vyhrál olympiádu! Novak Djokovič získal poslední trofej, která mu chyběla. V epické bitvě, která vejde do dějin, porazil dvakrát 7:6 mladého vyzyvatele Carlose Alcaraze (21). Poklekl na kolena, potom brečel do ručníku, následně si k rodině doběhl pro vlajku. Srbsko je na nohou. V zemi už nejspíš přemýšlejí, že v pondělí vyhlásí den Novaka Djokoviče. Svět se mu klaní.
Byla otázka. Vyhraje legenda, možná nejlepší hráč všech dob? Nebo vládu převezme 21letý Alcaraz?
Stačilo se podívat na záběry po finále. Jak Španěl jde pomalu k síti. Jak se potom srbský národní hrdina, který vyhrál už 24 grandslamových titulů, skácel dojatě k zemi. A bylo jasné, jak souboj generací dopadl.
Sorry, mladej, musíš si počkat…
Djokovič v nádherném utkání ovládl obě zkrácené hry. Ukázal, jaké má vedle tenisového umu i nervy. Když byla potřeba, předvedl vesmírný tenis. To i Alcaraz, ale nestačilo to.
Srbský tenisový král byl plný dojetí. Není divu, že ho to přemohlo. Srbové jsou pyšný národ. Takže i když vyhrál 24 grandslamových titulů, tohle je pro něj možná nejvíc. Proto ty slzy dojetí.
V zaplněném tenisovém chrámu vlály desítky srbských vlajek. Nejsilnější moment přišel v době, kdy jejich idol vyskočil na nejvyšší stupínek. A potom, když vzal zlato do ruky a nasměroval k tribunám: Tohle je i pro vás!
V jeho lóži seděla manželka s oběma dětmi. Za sebou měly hrdě vyvěšenou srbskou vlajku, často s ní také mávaly.
Byla to neuvěřitelná bitva plná kouzelných okamžiků. Tak třeba. Jak proměnil první setbol? Tu výměnu si zkuste někde najít ze záznamu a kochejte se.
Volej à la Djoker.
Přesně ve stylu možná nejlepšího hráče všech dob. Když ladně poslal míček kousek za síť a Alcaraz byl bez šance, srbské vlajky začaly vlát a spustil se ohromný aplaus. Nechali se unést i vedle sedící srbští reportéři, kteří se zvedli ze sedaček a začali vítězoslavně mávat.
Až je musel přijít usměrnit člen ochranky s tím, že tohle se na novinářské tribuně dělat nesmí. Omluvili se, usadili se, ale bylo vidět, že při každém vítězném míči to s nimi šije. Při zkaženém si naopak nahlas zanadávali. Ani neměli s sebou počítač, nedělali si žádné poznámky. Přišli se prostě podívat…
A když jejich hrdina v tiebreaku druhého setu zahrál vítězný forhend, opět vyskočili ze sedaček. Až tak zápas prožívali a zapomněli na novinářské zásady.
No a po vítězství? To už skákali ostošest.
Ale dostat se dovnitř? To se nepoštěstilo zdaleka každému. Novináři potřebovali speciální lístek, bez něj pořadatelé každého nekompromisně vyhodili. I tak se před vchodem tvořila dlouhá fronta, která se táhla až na schodiště.
Každý chtěl vidět jeden z vrcholů Her. Reportéři prosili, aby bitvu velikánů mohli sledovat alespoň ze schodů, jako když Alcaraz hrál s Nadalem úvodní kola čtyřhry. Tentokrát se organizátoři nenechali obměkčit.
Dovnitř se tedy vešli jenom reportéři se speciální zelenou známkou na akreditaci.
Viděli nádhernou bitvu. Omračující. VIP tenis, který oba povyšují na umění. Ty kraťasy! Nádhera…
Lidé se chytali za hlavu: „Je to vůbec možné?“
Třeba když Alcaraz vyslal v tísni vítězný forhend. Ale podobných momentů bylo víc. Z obou stran.
Djokovič ukázal i svoje typické gesto. Poté, co v tísni zahrál španělský mladík zázračný prohoz k lajně, Srb se k němu obrátil čelem a zvedl palec nahoru. A zatleskal na výplet rakety. Neohroženě si počínal i v době, kdy měl Djokovič první setbol.
Prásk!
Alcaraz vyslal nechytatelný forhend a zachránil set. Prozatím.
Během přestávek mixoval hudbu DJ, k tomu hrála i živá kapela. Lidé se bavili, byl to tenisový karneval. Objevily se i kuriózní situace. Třeba když se za důležitého stavu, zrovna v době, kdy se na podání chystal Djokovič, ozval z hlediště dětský pláč.
Už se zdálo, že se dítko uklidnilo, ale za chvíli spustilo znovu. A ještě hlasitěji. Takže srbský tenista nadhozený míček nechal spadnout a počkal, než ho maminka utiší. Sklidil za to potlesk.
Lidé se navzájem utěšovali. Jakmile někdo až moc hlučil před podáním, ostatní ochozy spustily: „Psssssst!“
Až když to nepomohlo, zasáhl prosbou hlavní rozhodčí.
Na konci slavil Djokovič. Teď už právem označovaný jako nejlepší hráč všech dob.
