Badmintonistka Švábíková o olympiádě: Radost! Babička brečela, my taky
Odmalička vzhlíží k tenisové legendě Sereně Williamsové. Elitní česká badmintonistka Tereza Švábíková (24) z Klimkovic uznává její zarputilost, dřinu a odhodlanost, s jakou se za podpory rodiny prokousala z těžkých poměrů na vrchol. „Všechno si musela vybojovat, nic neměla jednoduché,“ říká Švábíková. „Trénovala s taťkou, já to mám s rodiči podobné. Taky bojujeme společně a často sami. Jasně, Serena je na jiném levelu, ale náznaky tam vidím.“
České tituly sbírá Tereza Švábíková od roku 2017. Jako motto si vybrala citát: „Cestu k cíli nechci mít snadnou. Cestou k cíli chci být lepší a lepší.“ Teď si plní jeden z velkých snů – probojovala se na olympijské hry do Paříže. „Ten první pocit z postupu byl neskutečný, už jsem ho pomalu vstřebala,“ usmívá se čtyřiadvacetiletá badmintonistka. „Ale jak se to bude blížit, jak budeme fasovat oblečení a poletíme, tak mě to zase úplně dojme, to vím jistě. A budu z toho mimo.“
Říkáte, že pocit z postupu na olympiádu byl neskutečný. Dá se popsat víc?
„Když se mi na mistrovství Evropy podařilo vyhrát potřebný zápas, byla to... ryzí radost. Okamžitě jsem volala do rodinné skupiny a jen jsem brečela štěstím. Babička taky, ostatní stejně tak. Byli jsme na příjmu, ale všichni jen mlčeli a popotahovali. To byl nejkrásnější okamžik, který jsem si, alespoň na dálku, okamžitě prožila s rodinou.“
S bratrem jste původně začínala jako fotbalistka, takže přestup k badmintonu byla dobrá volba?
(usměje se) „Kdo ví, co by přinesl fotbal. Nemůžu si stěžovat, kvalifikovat se na olympiádu, je sen každého sportovce, který dělá jakýkoliv olympijský sport. Super!“
Mládežnickou olympiádu už jste zažila, těšíte se na „opravdové“ Hry o to víc?
„Na mládežnické olympiádě jsem byla v roce 2018 v Buenos Aires a byl to zážitek na celý život. Už tehdy to na mě udělalo ohromný dojem. Obrovská akce, největší, jaké jsem se kdy zúčastnila. Olympijská vesnice, společný let, vše obrovské. Už tenkrát jsem věděla, že se na pravou a dospěláckou olympiádu prostě chci dostat! A zažít tuhle atmosféru znovu. Jsem nadšená, že se to povedlo.“
Navíc v Paříži. Je to pro vás i romantika?
„Asi jo, ale já to teď vidím čistě ze sportovního hlediska. Pro tohle jsme každý den dřeli, proto vstáváme a chodíme makat do haly. Romantiku si nechám na někdy jindy, tohle je spíš sportovní zážitek.“ (usmívá se)
Už víte, kde se bude turnaj hrát?
„Víme, ale já tam ještě nikdy nehrála. V té hale se hraje badmintonové French Open, jeden z největších turnajů, na něm jsem bohužel ještě nebyla. Bude to pro mě poprvé. Vím, že organizátoři jsou skvělí, chystají se dlouho a chtějí uspořádat jednu z nejlepších olympiád, co kdy byla. Můžeme od nich čekat velké věci. Těším se.“
Máte konkrétní cíl nebo ambice, čeho byste chtěla dosáhnout?
„Záleží, jak bude nalosovaná skupina. Los bude až 12. července, dva týdny před začátkem olympiády. V jedné skupině můžu mít světovou jedničku, světovou dvacítku a pak by se těžko hrálo. Cíle si teď nedávám, jasněji bude až po losu. V každém případě chci být připravená co nejlépe, abych předvedla výkony, s nimiž mohu být spokojená.“
Bude na olympiádě konkurence díky kvótám pro jednotlivé země jiná, než na světových turnajích?
„Skupin bude šestnáct, některé budou po čtyřech, některé po třech, Je jasné, že ve skupině budu mít jednu holku z top světové šestnáctky. Faktem je, že kdokoliv se kvalifikoval, má vysokou kvalitu. Jedna dvě holky se tam dostaly z kontinentální kvalifikace africké nebo australské, ale i ty jsou kvalitní, umí hrát. Tohle dopředu neřeším, já jsem hlavně ráda, že si na olympiádě zahraju.“
Jen dvouhru?
„Ano, soustředím se jen na ni. Není ani časté, aby se někdo kvalifikoval ve dvou disciplínách spolu s dvouhrou. Třeba mix a čtyřhra ano, ale s dvouhrou se to moc nekombinuje.“
Když jste sledovala předchozí olympiády, měla jste nějakého hrdinu nebo hrdinku?
„Každého Čecha, jakéhokoliv vítěze nebo medailistu. Všichni, kdo vybojovali olympijské medaile, jsou hrdinové, zaslouží kredit a lidé si je pamatují. Minule byla třeba neskutečná Markéta Vondroušová. A pokud bych měla říct osobní vzor, tak Serena Williamsová. Z čeho pocházela, jak si všechno musela vybojovat, nic neměla jednoduché. Trénovala s taťkou, já to mám s rodiči podobné. Taky bojujeme společně a často sami. Jasně, Serena je na jiném levelu, ale náznaky tam vidím.“ (usmívá se)
