Málo medailí? Šéf ČUS Jansta varuje: Bude hůř, o tom jsem přesvědčen!
Olympijské hry v Paříži přinesly Česku jen pět medailí, nejméně v historii samostatného státu. Podle předsedy České unie sportu Miroslava Jansty je to důsledek dlouhodobého podfinancování sportu, ale i absence dobré koncepce v tomto odvětví. „A bude to ještě horší,“ varuje před dalšími Hrami. Co by se tedy mělo zlepšit? Oblastí je hned několik.
Závěr soutěží pod pěti kruhy v Paříži byl z českého pohledu mohutný. Ovšem ne spásný. Dvě zlaté medaile z vody sice potěšily, nezakrylo to však bilanci pouhých pěti medailí z akce, ze které jich při posledních třech letních edicích Češi vozili dvojciferné číslo. „Situaci zachránilo pár svazů individuálních sportů, o kolektivních nemůžeme mluvit, ty nemají momentálně šanci se na olympiádu dostat,“ upozorňuje šéf České unie sportu (ČUS) Miroslav Jansta.
Byl jste se podívat i přímo v Paříži. Jak podle vás zvládli Francouzi olympijské hry po organizační stránce?
„Co jsem sledoval, tak rozhodně zvládli. Mají zkušenosti s pořádáním tak velkých akcí, mistrovství světa a podobně, takže to pro ně takový problém nebyl. A přistoupili k tomu s takovým tím francouzským sportovním nacionalismem, takže si myslím, že se jim to v tom duchu povedlo. Návštěvnost byla ohromná, vzali to jako svoji olympiádu, takže hlediště byla narvaná. Já jsem sledoval basketbal, kde byly rekordní návštěvy, a i na utkání, kde nehrála Francie, i když to bylo v Lilles, přišlo 27 tisíc diváků. Takže myslím, že po všech stránkách se to Francouzům povedlo.“
Jste i předsedou České basketbalové federace. Jak se vám líbil olympijský basketbal?
„To bylo to, kvůli čemu jsem tam jel a byl samozřejmě nádherný. Byli tam nejlepší hráči světa, takže to bylo úžasné. Skvělý tým Srbů, americký celek nabitý hvězdami a Francouzi, kteří je dokázali ve finále náležitě potrápit.“
Přesuňme se ale k české výpravě. Na poslední chvíli bylo odvráceno medailové fiasko, ale i tak jde v samostatné historii České republiky o nejmenší počet medailí. Co tomu z pozice šéfa České unie sportu říkáte?
„Pro mě to moc velké překvapení není, protože jsme dosáhli limitu ve vrcholovém sportu. Není to náhoda. Je to odraz podpory sportu v Česku. Samozřejmě vždycky není posvícení a český vrcholový sport, myslím ten individuální, je postaven na pár výrazných osobnostech, které pochází buď z movité nebo do sportu zapálené rodiny, nebo z dobrého svazu. A ty můžeme spočítat na prstech jedné ruky. Samozřejmě je to Český svaz kanoistů, Český svaz tenisu, Česká atletika a přidal se k tomu Český šermířský svaz, což je po posledních dvou olympiádách dobré zjištění. Svazy se mohou snažit, ale talentů je obecně méně a méně.“
A na tom druhém pólu?
„Výsledkově zklamali střelci, i když nebyli, myslím, nijak tragičtí, ale pravidelně vozili medaile. A o ostatních svazech se nedá moc mluvit, i když někteří jednotlivci předvedli skutečně hodnotné a úctyhodné výkony, často bohužel daleko od medailí. A kolektivní sporty? Ty vůbec nemají šanci se dostat na olympiádu. Podpora českého státu pro kolektivní sporty je totiž na minimu, dostávají o miliardu méně než individuální sporty. A už jen projít kvalifikací na olympiádu je těžké. Za samostatné Česko byl čtyřikrát na OH basketbal (2004, 2008, 2012 ženy, 2021 muži), jednou, v Sydney 2000, fotbalisté. To je obrázek vrcholového sportu u nás. Ale vrcholový sport je odrazem toho masového, výkonnostního, který zaniká.“
Můžete to rozvést?
„Ve školách
