Šéf NSA reaguje na Paříž: Přehnané ambice. Klíč v týmech i aktivitě dětí
Češi v Paříži finišovali ve zlaté náladě. Představitelé tuzemského sportu musí přesto čelit hořkosti. Letošní olympiáda byla pro českou výpravu tou historicky nejhorší. Za zklamání mohou podle Ondřeje Šebka, předsedy Národní sportovní agentury, příliš optimistická očekávání a kvalitnější konkurence. „Mnohým z nás, kteří se zabýváme sportem, olympiáda nastavila zrcadlo – svět se posouvá rychleji než my,“ podotýká.
Nejméně úspěšná olympiáda? V očích předsedy Národní sportovní agentury (NSA) je výsledek z Paříže impulsem pro zlepšení a posun vpřed. Ondřej Šebek včele státního úřadu představuje konkrétní kroky, které by měly zlepšit tréninkové podmínky i výsledky českých sportovců.
Jak vnímáte výsledek letošní olympiády pro české barvy?
„Všichni skloňují nenaplnění medailových ambic. Ty byly asi příliš optimistické, vycházely z extrémního úspěchu naší výpravy na olympiádě v Tokiu. Pravda je taková, že medailí je méně, než se očekávalo. Kdo však dělá sport, ví, že to není jen o výkonu určitého sportovce, ale i o výkonech jeho konkurentů. Špička je zkrátka širší, než bývala. Do vrcholového sportu se zapojují státy, jež dřív své zástupce na vyšší úrovni ani neměly. Příkladem může být oštěp. Jakuba Vadlejcha přehodil závodník z Pákistánu. Pozitivní je alespoň to, že se řada sportovců umístila v top osmičce, což je významná meta. Představilo se navíc mnoho mladých reprezentantů, kteří před sebou mají nadějnou olympijskou budoucnost.“
Co scházelo letošní výpravě oproti té, která sbírala úspěchy v Tokiu?
„Nemyslím, že by v Paříži něco chybělo. Soupeři zkrátka ve chvíli CH a v čase Č podali lepší výkony než naši sportovci.“
Když zlepšení přišlo u konkurenčních reprezentací, proč nebylo až tak viditelné u té české?
„Jsou státy, které byly úspěšnější, než čekaly, a jsou i takové, které svá očekávání nenaplnily… Určitě to nejde bagatelizovat. Naše výprava se v posledním měsíci rozrostla zhruba o třicet sportovců a zcela narovinu si řekněme, že jsme u nich nečekali útok na medailové pozice. Pro mnohé bylo nominování na olympiádu vrcholem sezóny. Svět se posouvá v řadě sportů raketovým tempem a účast na Hrách je tak sama o sobě úspěchem. Ač se to někomu možná nehezky poslouchá, taková je realita. Olympiáda je vrcholovou soutěží pro zhruba pětačtyřicet sportů a považuji za nemožné je všechny na vyšší kvalitativní úrovni obsáhnout. Letošní výsledek tak pro mnohé sportovce neznamená neúspěch.“
A pro vás?
„Mnohým z nás, kteří se zabýváme sportem, olympiáda nastavila zrcadlo – svět se posouvá rychleji než my. Musíme konat kroky, abychom nadále patřili mezi země, které medaile z Her vozí.“
Rozvedete to?
„Olympiáda nám potvrdila, že kroky, které jsme před ní udělali, jsou správné. V poslední době jsme realizovali konkrétní projekty. Jeden zahájilo už předchozí vedení NSA a to podporu ženských kolektivních sportů. Ten funguje velmi dobře a má i konkrétní výsledky. Ragbistky udělaly velký progres, od postupu na Hry do Paříže je dělil jediný zápas. Pozemní hokejistky se také účastnily kvalifikace. Dále vznikají národní centra například pro volejbal, která pracují s kategorií sedmnáct, osmnáct let tak, aby pak byly hráčky připravené k nominaci na olympiádu v Los Angeles. Tento projekt je odpovědí na skutečnost, že se na letošní Hry nedostal ani jeden tým.
Bouřlivou diskuzi vyvolala i prioritizace vybrané třicítky svazů nad ostatními.
„Olympiáda potvrdila, že je to jediná možná cesta. Pojmenujeme skupiny sportů, pro něž budeme chtít zajistit podporu státu, a v nichž chceme být konkurenceschopní na nejvyšší světové úrovni. Současně se zvyšující se podporou budeme na svazy, jichž se to týká, klást větší nároky. Ostatní svazy, které se do výběru nedostaly, rozhodně neházíme přes palubu. Faktem ale je, že nejsme země, která je schopna starat se o sportovce v tolika sportech.“
Sportovní velmoci jako USA nebo Čína pracují se sportovci od školního věku koncepčně, například programy středoškolského zápasení, basketbalu nebo amerického fotbalu. Nechybí to v tuzemsku?
„Naprosto souhlasím. Koncepční a dlouhodobá práce je potřeba. Nestojím o ni jen já, ale i předsedové svazů a trenéři. Potřebujeme vizi a program, který se nebude měnit z roku na rok. Fungování všech státních institucí je řízené právě z roku na rok… Zrovna připravujeme rozpočet na rok 2025, ale už víme, že nejsme schopni nic garantovat na víceletý časový úsek. O dlouhodobost se snažíme a budeme snažit. Potřebujeme dostat co nejvíce dětí do klubů, protože z nich za nějakou dobu mohou být úspěšní vrcholoví sportovci. A ti, z nichž se profesionálové nestanou, budou fyzicky zdatní lidé s dobrými životními návyky.“
Zásadním tématem v Česku je obezita, nadváha i nadměrná konzumace alkoholu. Sport, který proti těmto fenoménům bojuje, tak plní důležitou společenskou roli. A přesto mnohdy není finančně dostupný.
„To je argument, který vám potvrdí i lékaři. Procenta prostředků vynaložených na léčbu je výrazně vyšší oproti těm na prevenci. Snažíme se do financování a podpory sportu zdravotní pojišťovny, protože by to mělo být v jejich zájmu. Když se lidé hýbou, předchází například diabetu. V rámci připraveného zákona budeme hledat motivační prvky i pro komerční sektor, aby podpora sportu nebyla jen záležitostí státu.“
Jak hodnotíte úroveň financování od státu?
„Rozhodně není ideální. Podfinancovanost je velká, chybí sportoviště a infrastruktura. Zároveň chci ale dodat, že je současné financování progresivní. Byly doby, kdy byla ta částka pod ministerstvem školství výrazně nižší. Posouváme se, mám vlastní úřad, který řeší sport. Ač financování dostatečné není, odpovídá možnostem státu v porovnání s jinými rezorty. NSA je navíc jedním z pěti úřadů, jimž neklesla rozpočtová položka, což vnímám jako pozitivní signál.“
Stačil jste pro NSA vytyčit cíle a vize směrem k olympiádě v Los Angeles?
„Teď je potřeba probrat se zástupci svazů jejich konkrétní požadavky. My jako úřad mluvíme o sportu komplexně a nyní se soustředíme na jeho restart v klubech a na hledání motivace pro úspěšné sportovce, kteří končí v juniorských kategoriích. Chceme je vést, aby se věnovali vrcholovému sportu ještě v pozdějším věku. Cílem je i vymyslet legislativní podmínky, které budou motivovat komerční společnosti, aby sportovce finančně podporovaly. Dalším tématem, jež otevíráme, je doživotní renta pro olympijské medailisty. Ideální by bylo, mít ji nastavenou podobně jako policisté nebo vojáci.“
V úvodu jste zmínil příliš optimistické ambice před Hrami v Paříži. Jaká očekávání máte s výhledem na Los Angeles?
„Optimistická. Podstatou sportovního tréninku je reakce na zátěž, sportovci jsou zároveň od přírody soutěživí, takže si myslím, že nějaký neúspěch bude impulsem pro intenzivnější práci a trénink. Současně to může být impuls pro obce, kraje a stát, který jim ukáže, že je podpora potřebná. Nemusí se jednat jen o finanční, ale i organizační. Může jít třeba o úlevy v nájmech sportovišť… Chci se ohradit proti negativní náladě. Rychle se zapomíná, ale ještě před dvěma měsíci jsme se po vyhraném mistrovství světa v hokeji plácali po zádech, jak jsme skvělý sportovní národ. Český sport si kredit zaslouží, stále jsme úspěšná země.“
