ROZHOVOR | Pohádkový příběh prožívá badmintonista Petr Koukal. Vyléčil se z rakoviny, na poslední chvíli si vybojoval účast na olympiádě a v pátek večer na Olympijském stadionu v Londýně ponese při zahajovacím ceremoniálu Her českou zástavu.
Jak jste reagoval, když přišla zpráva, že budete českým vlajkonošem?
„Nejdřív jsem tomu nemohl uvěřit. Následně jsem měl problém to udržet v tajnosti. Dozvěděl jsem to tři dny předtím, než se to mělo stát oficiálním. Měl jsem velké nutkání se o to podělit. Nakonec se to rodina a přátelé dozvěděli dřív než ostatní a bylo to strašně příjemné. Zdvihlo to ohromnou vlnu zájmu médií, což je dobře pro náš malý sport. V neposlední řadě je to dobře taky proto, čím jsem si prošel. Pokud se to tak dá říct, pomohlo to propagaci rakoviny, že se ty příběhy říkají nahlas, a že to lidi budou řešit.“
Sledoval jste, kteří další sportovci ponesou vlajky s vámi?
„Jenom se to ke mně doneslo. Tenisti mi říkali, že vlajku ponese spoustu tenistů, třeba Djokovič. Bylo by hezké, kdyby to za Dánsko nesl badmintonista Peter Gade. Když půjdeme v abecedním pořadí, mohli bychom jít my a za námi Dánsko. Pro badminton by byla obrovská reklama, kdyby šli dva badmintonisti za sebou.“
Berete možnost nést českou vajku jako něco mimořádného?
„Je to obrovská pocta. Je to něco jiného, než vyhrát turnaj, který se týká badmintonu. Tohle je národní pocta. Nesu českou vlajku do boje. Mám z toho... Nechci říct trému, ale jsem příjemně vzrušený touhle příležitostí a těším se na to. Mám to spojené historicky, jak se šlo do boje s vlajkou. Věřím, že české bojovníky povedu úspěšně.“
Nejste nervozní?
„Není to nic těžkého, není se kde ztratit. Předpokládám, že vlajku dostanu těsně před vstupem na stadion, obejdu čtyři sta metrů a zařadíme se tam, kde nás povede slečna s nápisem Česká republika. Myslím, že na tom není moc co zkazit. Spíš se bojím, že to uteče a bude to rychle za mnou.“
Teď zrovna žvýkáte, dáte si na to pozor?
„Zrovna teď žvýkačku mám, ale při takové příležitosti půjde pryč. Nějaká důstojnost tam musí být. Ale určitě to nebude na vážno, že bych se bál usmát. Myslím, že tam patří emoce a určitě se ode mě očekávají.“
Budete si památnou chvíli nějak dokumentovat?
„Doufám, že mě zastoupí kolegové z badmintonu. Já mám připravenou malou kamerku, že bych si jí někam připevnil, abych z toho taky něco měl. Ale musím to ještě vymyslet. Určitě to nebude tak, že bych měl v jedné ruce vlajku a ve druhé foťák.“
Jak hodnotíte los základní skupiny, v které se na olympiádě utkáte s olympijským vítězem z Atén Taufikem Hidajatem z Indonésie a Španělem Pablem Abianem?
„Z pozice čtyřicátého hráče, posledního kvalifikačního místa, z kterého jsem se tam dostal, jsem si nemohl vybírat soupeře. Je to poměrně příznivá skupina. Nemám tam nikoho z prvních osmi nasazených. I když Taufik je legenda badmintonu posledních deseti, patnácti let, už není ve formě, v jaké byl. Dá se s ním určitě hrát. Ta skupina je těžká, tam není jediná, která by byla snadná. Ale určitě je to hratelné.“
Už víte, kdy budete hrát?
„To nevím a netrpělivě na to čekám. Doufám, že první zápas mě bude čekat až v neděli, nebo v sobotu v odpoledních hodinách. Čemuž nahrává, že budu hrát s Taufikem. A tím, že je velice sledovaná osobnost badmintonu, tak doufám, že ten zápas nasadí do večerních hodin. Nehledě na to, že Taufik taky nese vlajku. Pokud budeme hrát první zápas spolu, budeme mít stejnou startovací pozici.“
