ROZHOVOR | Netajil smutek a zklamání. Jeho svěřenkyně Kateřina Elhotová nebo Michaela Zrůstová se dokonce po prohraném olympijském čtvrtfinále s Francií (68:71) neubránily slzám. „Je to obrovské zklamání,“ hlesl kouč českých basketbalistek Lubor Blažek. Od historického postupu je dělilo 64 vteřin. Místo toho jde o třetí konec ve čtvrtfinále za sebou. A spekuluje se i o rozlučce některých hvězd.
Oproti minulým olympiádám se nezhoršily ani nezlepšily. Samy ale tuší, že v Londýně mohly získat víc. Třeba zabojovat o medaili. Zvláště, když ve čtvrtfinále vedly české basketbalistky nad Francií už o třináct bodů.
„Jestli byl soupeř k poražení? Takto to neberu, nechci snižovat jejich výkon. Myslím, že jsme sehráli výborný zápas,“ říkal i přes hořkou prohru trenér Lubor Blažek.
Když se tedy zpětně podíváte na olympijský turnaj, považujete vaše vystoupení za úspěšné?
„Věřím, že ten turnaj úspěšný byl. A je třeba vzít, že olympiáda pro nás nebyl jen tento turnaj, ale i kvalifikace o ní. Myslím, že jsme hráli do posledního zápasu a chvil dobře. Pocity z vyřazení jsou ale smíšené. Rád bych stál na vaší straně, abyste si to zkusili reagovat na ty otázky, ale i když to k té práci patří, nejsou to právě lehké chvíle.“
Je to o to větší zklamání, že postup do semifinále byl tak blízko?
„To víte, že ano. Zklamání je obrovské. Věřil jsem, že tu můžeme dojít k nejlepšímu olympijskému výsledku. Byl to kvalitní turnaj a naše forma gradovala. Ve čtvrtfinále s Francií jsme sehráli i naše nejlepší utkání. Přesto z něj ale nemám dobrý pocit. Když si uvědomíte, o co v něm šlo...“
Byl to podobný zápas jako o bronz na loňském ME? Tehdy jste také utkání ztratili v závěru.
„Ano, bylo to podobné, jen tam došlo k jiným chybám. Soupeři tam v závěru padlo všechno, celý turnaj odehrál v tomto tempu a věděli jsme, že musíme bránit Celine Dumercovou. Že jsou pozice, z nichž ji nesmíme dovolit vystřelit. Přesto jsme to nevyřešili nejlépe. A pak tam byl moment, kdy americká rozhodčí otočila náš jednoznačný aut. To bylo na konci, kdy jsme ještě vedli o bod.“
Co jste si s hráčkami řekl v kabině?
„Teď hned o tom mluvit nebudeme. Necháme si na to chvilku, je to věc emocí. Myslím ale, že český ženský basket ukázal, že stále patří k evropské špičce.“
Tušíte však, co bude dál s tímto týmem? Zda nechce někdo skončit?
„To teď netuším, je to hodně daleko.“
| Poslední umístění na OH |
|
2004 (Atény) – 5. místo (konec ve čtvrtfinále – Rusko 49:70) 2008 (Peking) – 7. místo (konec ve čtvrtfinále – Austrálie 46:79) 2012 (Londýn) – 7. místo (konec ve čtvrtfinále – Francie 68:71) |
Bylo přesto potěšující zjistit, že tu rostou nové mladé naděje jako Zrůstová nebo Bartoňová?
„Ano, to je dobré zjištění. A bylo také dobře, že se v některých zápasech tyto mladé hráčky dostávaly často na hřiště.“
Cítíte tedy, že by případná obměna nemusela být tak drastická?
„Myslím, že tu obměnu bude muset udělat každý. Snad až kromě Francie. Těžko tedy posoudit, zda bude násilná nebo nenásilná. Doufám však, že tyto hráčky budou chtít dál reprezentovat a že na tu pozvolnou obměnu budeme mít ještě několik let.“
Ukázala olympiáda trend současného basketbalu?
„Ano, jednoznačně vítězí obrany, tvrdost v obraně, při doskocích. Je vidět, že procento střelby není někdy ideální, ale že je to zase o velkém množství pokusů. Abyste vyhrál, musíte mít hodně pokusů, protože obrany bývají tvrdé.“
Což platí i pro Češky, které se tomu defenzivnímu stylu stále přizpůsobují.
„Bylo to tam, ale byly i chvíle, kdy ten doskok zase najednou nebyl. Třeba i s tou Francií. Jenže to je sport, a kdyby člověk nepočítal s porážkou, nemohl by to dělat. Prohry vždy přijdou, nepříjemné ale je, že jsme se ji dočkali zrovna teď.“
