Její armádní šéf přispěchal od výčepu s půllitry, ťukli si spolu na zdraví a Barbora Špotáková zahlásila: „Sloužím vlasti!“
Ve své oblíbené hospodě U Pinkasů si Špotáková pivo od ministra obrany pochvalovala.
„Myslím, že ho natočil dobře. Výborný. Na to, že je ráno a nic se neodtočilo. Možná je to tím, že bylo načepováno s láskou,“ hodnotila Špotáková.
Dvojnásobná olympijská šampionka také dostala pivní půllitr od veteránů, kteří za druhé světové války bojovali za britské RAF.
Od majitelů hospody U Pinkasů obdržela holínky pomalované srdíčky. Špotákové se náhodou hodily k pásku, na kterém se také vyjímala červená srdíčka.
„To jsou právě ty věci, které zapadají do sebe. Taková ta znamení. Těch bylo hrozně moc,“ říká Špotáková.
„Vždycky si nějakého všimnu a pak si řeknu: Jdu správnou cestou. I to pitomé číslo 1543 v Pekingu a 1544 v Londýně. Jak jsem to viděla, říkám: To je dobrý…“
Po pondělním návratu z Londýna už oštěpařka stihla několik oslav a v Sýkořici, odkud pochází její přítel Lukáš Novotný, dokonce obdržela čestné občanství.
Její zlatá medaile ale zatím neotvírala pivo, jako ta bikera Jaroslava Kulhavého, ani se neúčastnila pupenda, jako medaile skifaře Ondřeje Synka.
„Pupendo bych s tou půlkilovou medailí zažít nechtěla,“ smála se Špotáková. „Ale zažila už první krušný večírek na Sýkořici. Bylo tam hrozně moc lidí a každý si ji půjčoval. Chvílemi jsem se o ni bála, ale újmu nezaznamenala. Byla politá šampáňem a přišlo mi, že ho vsákla. Týden ji nechám venku, pak ji schovám. Dávám si pozor, nechci, aby byla zničená.“
