Olympijské hry v sobě mají mnoho příběhů. Sportovní výkony, které berou dech, atmosféru ve které se sahá na dno svých sil, ale zároveň na vrchol toho, čeho je člověk schopen dosáhnout. Z toho všecho, co se v historii LOH odehrálo, se dá poukázat na několik momentů, které rozhodně stojí za to, aby se na ně nezapomnělo.
Diskvalifikovaný hrdina
Jeden z nejemotivnějších momentů v dějinách olympijských her se odehrál na olympiádě v Barceloně v roce 1992. Sprinter Derek Redmond byl jedním z největších favoritů kategorie běhů na 400 metrů. Téměř v polovině trati se ale zranil. Utrhl si podkolení šlachu a to se v normálním světě rovná konec. Konec snů, konec běhu, konec olympiády. Olympiáda není normální svět a tenhle sportovec se i přes vážné zranění svým během zapsal nesmazatelně do historie. V bolestech, s očima plnýma slz, se mu podařilo vstát a odehnat nosítka. Diváci na tribunách ho zahrnuli bouřlivou ovací a on se po jedné noze snažil závod dokončit. Jeho otci se podařilo dostat přes ochranku a podepřít Dereka, aby mu pomohl dostat se do cíle. Těsně před koncem trati ho nechal, aby mohl sám projít přes cílovou čáru. Nikdo už dnes nevzpomíná na sportovce, který závod vyhrál. Hrdinou zůstal Derek Redmont.
Black Power
Notoricky známé gesto, které vstoupilo do olympijských dějin pod heslem Black Power Salute. V roce 1968 sprinter Tommie Smith a John Carlos získali zlato a bronz v kategorii sprintu na 200 metrů. Když vystoupali bosí na stupně vítězů a zněla hymna USA, zvedli ruce v černé rukavici na protest proti rasismu ve Spojených státech. Už tehdy jim jejich australský kolega Peter Norman prokázal pochopení, když nastoupil s odznakem symbolizujícím ochranu lidských práv. Oba sprinteři byli ale za gesto potrestáni, donuceni opustit zemi a sportovní svazy chrlily jedno nesouhlasné a odsuzující prohlášení za druhým. Až zpětně, po mnoha letech, se jejich gestu dostalo ocenění a dnes už existují i sochy připomínající jejich boj proti rasismu.
Nejkrásnější zapálení olympijského ohně
Olympijské ceremoniály v historii přinesly sérii překrásných dechberoucích představení. Tady lze jen těžko vybrat vítěze. Dodnes se ale mluví o zapálení ohně z olympiády v Barceloně v roce 1992. Paralympijský lukostřelec Antonio Rebollo vystřelil ohnivý šíp vzhůru ke kalichu, který měl vzplanout olympijským ohněm. Všechno vypadalo přesně a úžasně. Kamera byla postavena tak, že všichni věřili, že oheň opravdu zapálil. Ve skutečnosti ale cíleně o kus přestřelil, aby šíp nezapadl do pochodně a vše bylo o perfektním načasování pořadatelů.
Vítězný maraton na boso
I dnes vám všichni budou vysvětlovat, že než začnete běhat, je nejdůležitější vybrat správnou obuv. Opravdu? Abebe Bikila nebyl nijak známým běžcem. Před maratonem na olympiádě v Římě v roce 1960 dostal od Adidas několik párů bot. Žádné mu ale neseděly a etiopský běžec se s trenérem rozhodl, že raději poběží bos. A přesně tak maraton uběhl. Zvítězil. A ještě vytvořil nový světový rekord. Aby toho nebylo dost, stal se i prvním Afričanem, který na olympiádě vybojoval nejdražší kov. O čtyři roky později v maratonu znovu na olympiádě v Tokiu zvítězil a stal se tak navíc prvním maratoncem v historii, který dokázal obhájit olympijské první místo.
