Dějiny olympijského sportu tvoří nespočet jmen. Je s podivem, že tak malá země překypuje takovým množstvím rozmanitého talentu. Kdo je ale tou největší legendou?
Emil Zátopek - česká lokomotiva
Vytvořil 13 světových rekordů a je prvním člověkem na světě, který uběhl 10 kilometrů za méně než 29 minut. Hrdinou byl, je, bude, zůstane. Podle expertů se již nejspíše nikomu nepodaří zopakovat to, co se podařilo Emilu Zátopkovi . Největším hrdinou byl na olympijských hrách v roce 1952 v Helsinkách. Zvítězil v běhu na 5 kilometrů, stejně tak v kategorii 10 kilometrů. Navíc ale vyhrál ještě maraton, který přitom běžel teprve poprvé v životě. A když už ve všech kategoriích zvítězil, tak rovnou i stanovil nový světový rekord. Proslul svým neúnavným „když už nemůžeš, tak přidej“ a coby „česká lokomotiva“ byl za běhu proslulý svými nepříliš pěknými grimasami ve tváři. Na druhou stranu si při běhu moc rád popovídal. Kdo ví, jak by to dopadlo, kdyby se tehdy v Helsinkách nezeptal vedoucího Jamese „Jima“ Peterse, jestli se mu závod nezdá nějaký rychlý. Zatímco Peters věděl po půlce maratonu, že přecenil své síly, Zátopka chtěl zmást a řekl mu, že tempo je naopak dost pomalé. A tak Zátopek běžel rychleji. Peters nedoběhl. Zátopek zvítězil. Jako to dělal vždy.
Věra Čáslavská na protest
Gymnastická hvězda, které svět ležel u nohou. Zatímco Sovětský svaz, který byl v této disciplíně neporazitelný, okupoval Československo, Věra Čáslavská na olympiádě v Mexiku v roce 1968 uštědřila sovětům pěkný políček. Začalo to tak, že už místo toho, aby trénovala a chystala se na olympiádu, musela se schovávat, protože podepsala protest proti okupaci. Když na olympiádě dominovala a držela už 3 zlaté a 2 stříbrné medaile, tak zvítězila i v poslední kategorii. Sovětský svaz ale už další pokoření nemohl unést, a tak zatahal za nitky a na první místo se dostala i ruská gymnastka. Když Věra sdílela zlatý stupínek se svou soupeřkou a hrála sovětská hymna, sklonila v protest hlavu na pravou stranu a dolů. Do posledního tónu ji nezvedla. Tento tichý protest ji stál skoro vše. Zákaz sportu, dlouho život bez práce a ani krok za hranice. Zůstala však českou hrdinkou.
Jan Železný a jeho Bára Špotáková
Největší oštěpař všech dob. Jan Železný v roce 1988 v Soulu hodil na stříbrnou medaili. Na další olympiádě v roce 1992 v Barceloně už to bylo zlato. Stejně jako 1996 v Atlantě a pak 2000 v Sydney. Dodnes drží některé rekordy. V roce 1996 hodil ještě před samotnou olympiádou 98,48 metrů, což se od té doby dosud nikomu jinému nepodařilo. Přímo na olympiádě, která následovala, mu na zlato stačilo hodit o více než deset metrů méně. Tak trochu se patří vzdát mu ocenění i za trenérskou práci, které se věnoval po ukončení kariéry. Jeho svěřenkyní byla totiž třeba Barbora Špotáková . Ta je inženýrkou v oboru životního prostředí, matkou a co zajímá sportovní fanoušky asi nejvíce, je také zatím dvojnásobnou olympijskou vítězkou z Pekingu a z Londýna. Drží si navíc rekord v ženské kategorii hodu oštěpem (72,28 m).
Jarmila Kratochvílová - rekordní rekordmanka
Její jméno trochu upadá v zapomnění, ale to si skutečně tahle běžkyně nezaslouží. Na letních olympijských hrách v roce 1980 vyběhla pro Československo stříbrnou medaili. Jenže ta samá Jarmila Kratochvílová má ještě něco navíc, než jen kousek cenného kovu. Více než třicet let je totiž ve sportovních tabulkách zapsán její rekord z běhu na 800 metrů. Je to rekord, který platí v historii ženské atletiky vůbec nejdéle. Zaběhla ho v roce 1983 v Mnichově. Dosud nebyl překonán.
Miroslava Knapková s bolestivou zlatou jízdou
Vlastně ani nemohla být favoritkou. Během první olympijské jízdy, si obnovila zranění a zdálo se, že přes bolest to nepůjde. Natržený sval. Shoda náhod ale nakonec odměnila sportovkyni překrásným vítězstvím. Už předtím musela trénovat trochu jinak, aby svému dočasnému handicapu odlehčila, a teď, když je na svých možná posledních olympijských hrách, nechce vzdát tak snadno. Nasadila strhující tempo. Chvilku dokonce měla strach, jestli to přece jen nepřepálila. Její soupeřky se ale vzdalovaly více a více a Mirka si nakonec odjela svůj vlastní závod. S rukama nad hlavou projela cílem a sklidila za to zlato, českou hymnu a divákům i sobě darovala zážitek na celý život.
Některá další velká jména z olympiád, o kterých by se mělo mluvit s respektem a uznáním:
Tomáš Dvořák (desetiboj)
Roman Šebrle
(desetiboj)
Štěpánka Hilgertová
(kajakářka)
Martin Doktor
(kajakář)
Šárka Kašpárková (trojskok)
Helena Fibingerová
(koule)
Dana Zátopková
(oštěp)
Jaroslav Kulhavý
(cross cyklistika)
Vavřinec Hradílek
(kajak)
Zuzana Hejnová
(400 metrů běh)
