PŘÍMO Z RIA | Ač se do vytouženého olympijského osmifinále nedostaly, věří, že mají před sebou stále velkou budoucnost. „Jsme tak na 65 % potenciálu,“ tvrdíl v minulých dnech Simon Nausch – trenér plážových volejbalistek Markéty Slukové a Barbory Hermannové, jejichž účast na olympiádě v Riu po vyřazení v předkole play off už skončila. Loňskou rošádou s Kristýnou Kolocovou renomé týmu možná utrpělo, už jen postup do Ria a boj v něm má být ale důkazem, že zvolili správně.
Jejich nenadálý rozchod s Kristýnou Kolocovou byl vloni žhavé téma, které ani o rok později příliš neochladlo. Kdo za to mohl? Co se mezi nimi stalo? A proč? Už tehdy šly Markéta Sluková a Barbora Hermannová do rizika s jedinou vidinou: dostat se na OH do Ria.
To po obdivuhodně vydřené cestě nakonec zvládly. Vyhrály stříbro na ME, prošly evropskou kvalifikací, nato i světovou, a když se probojovaly na OH ze základní skupiny, považoval to trenér Simon Nausch , který se k tomuto případu příliš nevyjadřoval, za důkaz tehdejší správné volby.
„Měl jsem s tímhle týmem od začátku velmi nebezpečnou filosofii, které hodně lidí nerozumělo. Vloni jsme měli jiný tým a velký sen byl jet na olympiádu jako špičkový tým. Během první půlky roku 2015 jsme ale viděli, že to není možné. Důvody tým zná, hráčky je znají a řekli jsme si, že starý tým nemůže jet jako top tým. Tak jsme udělali změnu, a protože Maki a Kiki nesměly jít dolů, tak jsme řekli, že se rozdělíme, dokud jsme ve špičce,“ objasňoval v Brazílii Nausch.
Po jedenácti letech bolestivé sbohem však v nich zůstává dále. Byť třeba Kolocová aktuálně hraje s Michalou Kvapilovou a v Riu komentuje pro Českou televizi.
„Tým Maki s Barborou byl ale z mé strany dlouhodobý plán pro budoucnost. Dvě hráčky, které měří 180 centimetrů, mají sílu, můžou hrát vlevo, vpravo, bránit i blokovat. Mé cíle pro ně byly dostat se co nejrychleji do světové série a když s ní přišla i olympiáda, tak to bereme. Tím, že holky byly i stříbrné na letošním ME, splnily vše nad mé očekávání,“ tvrdí Nausch.
A další potvrzení mohl spatřit například ve středu, když Sluková s Hermannovou stály na pokraji vyřazení z OH. Proti Argentinkám Klugové s Gallayovou vyhořely první set 13:21, ale vzápětí se sebraly a utkání otočily. „Utekly jsme zhoubnému konci,“ radovala se Sluková a chválila i do té doby tápající Hermannovou, která najednou od druhého setu excelovala.
„Řekla jsem si: Takhle ne! Musím všechno změnit,“ vysvětlovala brunetka, které se ještě před pár dny po prohře se Španělkami Elsou a Lilianou řinuly slzy z očí.
Byla to ostrá olympijská zkušenost. A byť v noci ze čtvrtka na pátek se Češky do osmifinále OH v Riu přeci jen neprobojovaly, daly jasně najevo, že by rády spolu vydržely až do dalších Her v Tokiu.
„Pokaždé se pohybujeme na hraně. Jednou najdete svůj rytmus a hrajete dobře, ale jindy ne. Hlavně u těch, co hrají na olympiádě poprvé. Jeden zkušený trenér mi říkal, že pro týmy je důležité být na jedné olympiádě pohromadě a já tedy opakuju: máme za sebou jeden rok a tenhle tým je tak na 65 procent svého potenciálu. Nicméně přijde mnohem víc,“ slíbil na závěr i Nausch.
