PŘÍMO Z RIA | Vstoupil do olympiády v Riu s přehledem. Úvodní rozběh na 1500 metrů vyhrál a zajistil si postup do semifinále. „Lepší, než jsem si myslel a to jsem ze sebe ještě nevydal vše,“ těšilo Jakuba Holušu. Byť prožíval nečekané komplikace s transportem na stadion, vyplatilo se mu trénování ve vyšších nadmořských výškách. Semifinále ho čeká ve čtvrtek.
A nejen, že to byl postup, ale i celkem solidní čas že?
„Nebylo to pomalé, ale běželo se mi dobře. Jsem rád, že se mi to povedlo i takticky. Komfortně jsem se dostal na kilák bez šťouchnutí. Nikdo se tam dopředu nehnal, plynule to bylo zrychlované a já byl vepředu, takže jsem nemusel udělat velký zátah.“
Diskvalifikace z ME v Amsterdamu vás už nestraší?
„Ne, soustředím se tady na maximální výkon. Kdybych se měl zaobírat v hlavě, co bylo, tak by těch věcí bylo už tolik… Amsterdam jsem pustil z hlavy, tady mám nový cíl, novou cestu a první krok je hotový.
Jaká tedy byla příprava?
„Udělali jsme ji jinak. A minule v Pekingu jsme se zase vrátili z hor, já zaběhl české rekordy a pak už jsme nikam nejeli. Jenže od té doby uplynul měsíc, než jsem šel závodit a já tu formu neudržel. V Česku tehdy byly obrovská horka a já se uvařil. Ale teď jsme to dělali tak, jako bych se chystal na české rekordy. Byl jsem měsíc v horách, a co jsme se vrátili, tak jsem měl devět dní do startu. Takhle to mám vyzkoušené, že mi to sedí. Z výšky sjet a sedm až devět dní závodit.“
Skoro jako cyklisté…
„Ano, sjedeme dolů a líp se nám dýchá. Je to stejný systém… připravovat se ve výšce, kde je ten trénink těžší, sjedeš dolů a běhá se ti a dýchá skvěle. Máš udělanou dobrou krev, ale musíš být ten typ, na kterého to funguje.“
Jak tedy hodnotíte i organizaci Her?
„Je to celé takové srandovní. Ta organizace…když člověk vidí tyčku a nejdou stojany. Myslel jsem si, že půjdu v klidu spát, ale díky tomu, že pršelo a pak jim nešly stojany, tak jsem stejně šel spát o půlnoci. Musel jsem to vidět, když Honza skákal. Jídlo oproti předchozím olympiádám je taky horší, doprava hrozný… ráno dokonce nešel autobus. Všechno mu tam svítilo, asi mu odešlo turbo, nešla klimatizace a do kopce jsme jeli tunelem dvacet. Všichni na něj troubili a já se modlil, protože kdyby mu to zdechlo, tak nepřijedu. Co ale chci pochválit je organizace české mise. Ta je nejlepší, co kdy byla. Podmínky, které nám připravily… postele, spaní, ty matrace jsou exkluzivní. Tým se o nás stará skvěle a to zázemí, které máme, je špička. To nepamatuju.“
A ještě k té cestě na stadion? Jak jste tedy dorazil?
„Měl jsem trochu nahnáno a i řidič po dojezdu děkoval bohu, že jsme dojeli. I tak jsme ale přišli na autobus o deset minut dřív a v 8.05 už bylo plno a vše k stání. To mi přijde taky hrozný. Seděl jsem u řidiče na palubovce opřený o přední sklo, abych seděl. Kdyby se něco stalo, tak jsem mrtvý.“
