Nejslavnější pár Her. Jak funguje Shiffrinové a Kildemu láska v bublině
Láska mezi pěti kruhy, které tvoří uzavřenou hygienickou bublinu? Jde to, ale dře to. Poznává to i nejslavnější pár zimních Her – lyžařští šampioni Mikaela Shiffrinová a Aleksander Aamodt Kilde.
Tyhle trable znají i české blonďané krásky. Běžkařka Kateřina Janatová se v olympijské vesnici v Čang-ťia-kchou potkává se svým britským milým Jamesem Clugnetem. Biatlonistka Eva Puskarčíková se zase vídá s Italem Thomasem Bormolinim. Ovšem na nikoho nesvítí záře pozornosti tak jako na slavný lyžařský pár.
„Všichni říkají: Jo, teď můžete strávit spolu tolik času. Je pěkné být s ní, ale je to náročné. S opatřeními proti covidu musíme být opravdu opatrní,“ vysvětloval norský sjezdař Kilde. „Je to trochu otravné, jestli víte, jak to myslím. Vidíte ji, ale nemůžete se dotknout, opravdu s ní být nemůžete. Ale je opravdu moc fajn, že tady je.“
Jejich vztah byl dlouho veřejným tajemstvím, než ho Kilde vloni v květnu propálil na Instagramu. Když přijeli do olympijské vesnice ve středisku Jen-čchning na severním okraji Pekingu, Shiffrinová to hned na sociálních sítích oznámila společnou fotkou.
Tihle dva můžou být jako Zátopkovi v Helsinkách. Shiffrinová sice v sezoně ztrácí na Slovenku Petru Vlhovou, ale pořád patří mezi velké favoritky. A Kildemu, zdá se, společný vztah vyloženě svědčí. Ve sjezdu i v super-G vede pořadí Světového poháru. Několik dní před startem závodů si oba užili spolu, i když v omezených podmínkách.
„Samozřejmě spolu chodíme na jídlo, to není problém,“ líčil Kilde. „Dodržujeme stejnou rutinu jako vždycky. Bavíme se přes FaceTime, telefonujeme si. Musíme být opatrní, protože kdybychom dostali covid, následky by byly obrovské.“
Příběh slavných lyžařských milenců je připomínkou něčeho, na co se před startem olympiády v Pekingu často zapomínalo. Ve stresu z covidových restrikcí, strachu z pozitivních testů a v oprávněných diskuzích o rozporu olympijské myšlenky s pořádajícím totalitním režimem se ztrácel pravý význam Her jako místa střetnutí těch největších sportovních hvězd. Borci z NHL sice nepřijeli, ale jinak jsou tu všichni, kdo můžou.
I diváci budou...
Například norský běžec na lyžích Johannes Hösflot Klaebo, který se hned v neděli pustí do skiatlonu ve snaze konečně získat na globální akci jinou zlatou medaili než ve sprintu či ve štafetě. Norský tým pro neděli dorazil do tiskového sálu svorně ve světle modrých a červených péřovkách a kulíšcích. A Klaebo vyprávěl o potížích na posledním soustředění v Itálii, kde museli Norové kvůli covidu do izolace: „Nedávno jsme zažili pár opravdu těžkých dní. Ale teď jsme tady a těšíme se na závody.“
Se sobotním oficiálním startem soutěží se taky na některých sportovištích objeví diváci. Nebudou sice v neděli při očekávaném mužském sjezdu, protože do střediska v Jen-čchingu se fanoušci nedostanou. Ale na soutěžích v Pekingu nebo v horském Čang-ťia-kchou ano. Podle pořadatelů jich dorazí během celé olympiády 150 000.
V minulých dnech si sportovci užili aspoň podpory týmových kolegů. Členové českého týmu už byli fandit hokejistkám proti Číně nebo manželům Paulovým v curlingovém turnaji. Mimochodem, curleři oceňují místo olympijského zápolení, jímž je slavná Vodní kostka, kde před čtrnácti lety při letních Hrách zářil plavec Michael Phelps. Teď je z ní Ledová kostka.
„Jako malý jsem plaval a olympiády 2004 a 2008 jsem sledoval. Je zvláštní být na vrchu plaveckého bazénu,“ smál se britský curler Bruce Mouat.
Ledová zeď
I letošní Hry budou mít svá ikonická místa. I když třeba brzy roztají. Tak jako Velká čínská zeď ze sněhu, která tvoří závěrečný skok na slopestylové trati. „Myslím, že je to fakt cool,“ usmívá se americká lyžařka Caroline Claireová.
Ten symbol tu ostatně není náhodou, protože právě v okolí Čang-tia-kchou dodnes stojí pozůstatky významné části opravdové Velké čínské zdi, která zde vyrostla v třetím století před Kristem za dob dynastie Čchin. I proto se také horskému městu říká Severní brána do Pekingu.
Na zeď je výhled z běžkařských tratí nebo z působivého areálu skokanských můstků. Ty, stejně jako můstek Big Air na místě bývalé ocelárny v Pekingu, navrhnul profesor architektury Čang Li. Design můstků připomíná čínskou Železnou berlu Ruyi.
„Pro skokany je z psychologického hlediska důležitý rozhled, který mají, než se spustí z nájezdové věže. Dle studií to sice trvá jen 0,3 sekundy, ale má to velký vliv na psychické rozpoložení skokana,“ vysvětluje skokanský expert Petr Franc. „Z tohoto důvodu se celý můstek otočil o dvacet stupňů proti směru hodinových ručiček. Kopec je nyní obrácen do údolí, kde se nad ním klikatí ruiny Velké zdi. Pořadatelé doufají, že toto prostředí bude skokany motivovat. Něco ve smyslu: Skočíš daleko až k Velké zdi.“
Zprávy ze dne 15. února 2022
HOKEJ: Jako první se trefil Lukáš Klok, v závěru zápasu v přesilovce ještě dal gól naděje kapitán Roman Červenka, ale český tým na turnaji končí. Podívejte se na SESTŘIH prohry se Švýcarskem...
HOKEJ: Po vyřazení národního týmu v osmifinále se bezpochyby bude řešit osud trenéra Filipa Pešána, jeho případné odvolání a možného nástupce. „Trenér zmůže hodně, ale jsem sám zvědav, jak to dopadne. Nebudu Filipa kritizovat, ale vyznívá to jako historický neúspěch. Otázka je na výkonném výboru,“ řekl Marek Sýkora. Koho by někdejší kouč vidět jako nového šéfa národního týmu? Určitě ne zahraničního kouče. „Česká veřejnost není připravená na zahraničního trenéra. Napadá mě Václav Varaďa. Možná ještě Radim Rulík jako asistent. Co Jarda Jágr? Ten ne, bude určitě ještě hrát," pousmál se Sýkora.
HOKEJ: Oba experti zhodnotili výkon kapitána Romana Červenky na olympiádě v Pekingu. „Roman Červenka může odletět z Pekingu se vztyčenou hlavou. Byl lídrem ofenzivy, střílel góly, byl vidět. I když je jistě zklamaný, on nezklamal. Skoro bych ale řekl, že to byl možná poslední zápas Romana Červenky v dresu národního týmu,“ myslí si Miroslav Horák. „Neměl jsem přehled o Červenkově formě ve Švýcarsku, chvíli jsem si říkal, že je to zbytečný tah, ale příjemně mě překvapil. Byl jedním z mála, který poslal gól nahoru. Nikdo jiný to pořádně nedokázal,“ dodal Marek Sýkora.
