
Celý se klepal, těžce se mu mluvilo, jak drkotal zuby. Biatlonista Michal Krčmář měl právě za sebou svůj poslední olympijský závod v Pekingu (21. místo v „masáku“). Nesl se ve stejném duchu jako ty předešlé, které ztěžoval mráz a ledový vítr. „Bylo to náročný,“ přiznal stříbrný medailista z minulých Her v Koreji. Tentokrát placku nepřidal, ani umístění v elitní desítce. Sám to tedy hodnotil velmi střízlivě…
Pod očima měl nalepené speciální pásky kvůli mrazu. Typický obrázek během všech biatlonových závodů. Byl podvečer, foukal ledový vítr, takže mráz se do něj zakousl.
Jaký to byl závod?
„Náročný. Asi stejně jako všechny ostatní tady. Studený vítr, zima opravdu velká.“
Celý se klepete…
„Jo, klepu se. Není to tak, že by mi byla úplně zima, ale jsem prokřehlý. Je to těžký pro všechny.“
Byla zima i na trati?
„To bylo v pohodě, jak je člověk zahřátý v zápalu boje. Bylo to relativně slušný, měl jsem dost sil. Mrzí mě poslední střelba ve stoje.“
Tam jste zaváhal třikrát, podepsaly se poryvy větru, že?
„Přišly tři velké. Odkládal jsem, čekal jsem na rány. Ale bohužel se mi nepodařilo se s tím líp poprat. A to mě odsoudilo do třetí desítky.“
Jak tedy komentujete umístění?
„S tímhle nejsem spokojený. Měl jsem to rozjeté mnohem líp a práci, kterou jsem odváděl dvanáct kilometrů, pak přišla vniveč. S tím nejsem spokojený. Pokud mám hodnotit olympiádu, tak šestnácté místo (ve sprintu) určitě není špatný. Když si pak člověk řekne, že je šestnáctý na olympiádě, tak to nezní úplně zle. Ale na druhou stranu to není to výsledek, za který bych se plácal po ramenou. Já ho přijmu, řeknu OK, je to něco, co jsem předvedl. Ale myslím si, že sto procent by bylo umístění v první desítce. To mi trošku chybí.“
Jaké je hodnocení v kontextu celé sezony?
„Medaile byla hodně vzdálená letos, to si můžeme říct narovinu. Nemá cenu si něco nalhávat. Ale desítka byla určitě hratelná. Na to určitě výkonnost mám, abych to dokázal zajet aspoň v některých závodech. Myslím si, že jsem k tomu třikrát měl nakročeno. Sprint, stíhačka i masák. Ale bohužel jsem to nikdy nedotáhl do konce. To jsou takové kaňky, které mě můžou mrzet.“
Jak byste zhodnotil Hry celkově z pohledu českého biatlonu?
„Když to zhodnotím za všechny, Markéta (Davidová) byla dvakrát kousíček od medaile. Na kdyby se nehraje, ale kdyby aspoň jednu měla, byla by to třetí olympiáda v řadě, kdy by měl biatlon medaili. Bylo by to něco jiného. Teď to musíme brát, jak to je. Co se týče výsledků Markéty, určitě se nemá vůbec za co stydět. Předvedla absolutní maximum. Já před ní smekám. I s tím, že se to od ní čekalo… Z tohoto hlediska dobrý. My kluci máme mladý tým, který takové závody potřebuje, aby jednou mohl uspět v budoucnu. A za sebe? To už jsem hodnotil. Neurazí, nenadchne. Nebudu se z toho hroutit, nebudu si říkat, že jsem zklamal. Ale nebudu se mlátit do hrudi a říkat, tohle se mi povedlo.“
Byly to nejtěžší závody, které jste zažil?
„Teď jsem v trošku emocích. Takže nechci úplně hodnotit celé Hry, abych neřekl něco, co mě mrzí. Chci si to nechat trošku rozležet. Každopádně bylo to těžký se na to nachystat… Určitě nebylo jednoduchý tady.“
Jak se těšíte domů?
„Těším. I přivátím lepší teploty. Když člověk od 27. ledna chodí každý den do mínus třinácti a patnácti, kvečeru pocitově minus pětadvaceti, tak to unavuje. Je to náročný fyzicky i psychicky. Na druhou stranu to máme tady každý stejný. Takže nechci, aby to vyznělo, že se vymlouvám, nebo že fňukám. Jenom konstatuju, že se těším. Myslím si, že všichni, kdo tady startoval, se těší domů na rodiny.“
Kdy vám byla naposledy taková zima?
„Asi když jsem se loni na jaře šel otužovat do přehrady v Jablonci.“ (smích)
Ale tohle je jiná zima, že?
„Ani nevadí teplota, mínus patnáct by se dalo, ani vlhkost není tak vysoká. Ale když foukne studený vítr, pocitovka klesne k minus třiceti. To je to nepříjemné. To dělá zimu zimou.“
Jak se nejrychleji zahřejete?
„Stačí, když se převleču do teplého. Peří zahřívá. Jdu se trochu vyjet, tělo se prohřeje. Je to v pořádku. Je to nepříjemný v danou chvíli, ale není to něco, co by trvalo do zítřka.“