První české vystoupení na ZOH v Pekingu a první strhující výhra. Postarali se o ni manželé Zuzana a Tomáš Paulovi, kteří vstoupili do olympijského turnaje smíšených dvojic v curlingu dramatickým vítězstvím 7:6 v nastavení nad norským párem Kristin Skaslienová, Magnuse Nedregotten. Triumf nad obhájci bronzových medailí ale příliš neoslavovali.
Proběhl zápas podle vašich představ?
Tomáš Paul: „Hráli jsme pod své možnosti, trošku jsme bojovali s tím, jak správně číst led. To se pak projevilo v chybách, které jsme museli celou druhou půlku zápasu dotahovat. Ale ve finále se nám podařilo dostat se zpátky tím, že Norové udělali chybu v osmém endu a pak se nám podařilo ukrást extra end.“
Co jste říkali na atmosféru utkání?
Zuzana Paulová: „Velmi mile mě překvapilo, že tady Číňané připravili kapelu dudáků, protože pro curling jsou dudy něco jako státní symbol, takovou váhu mají. Pro náš sport je to trochu jako hymna. Slyšet tady dudáky je něco jen o trochu míň, jak slyšet českou hymnu.“
Tomáš Paul: „Mně to přineslo hodně emocí, protože když člověk slyší dudy a vychází na hrací plochu, chce se mu brečet. Musel jsem to trochu zamáčknout.“
Potěšilo vás, že přišli fandit hokejisté?
Zuzana Paulová: „Jsme úplně nadšení. Kluci strašně moc děkujeme, byli jste úplně nejlepší. Chápu, že to pro vás bylo strašně těžký sledovat zápas bez komentátorů, vůbec nevím, co jste z toho měli, ale jsme strašně rádi, že jste dorazili.“
Co podle vás nakonec zlomilo zápas z Nory?
Tomáš Paul: „Nikdy nevzdáváme koncovky, protože vždycky může přijít chyba. Myslím, že zápas zlomila chyba Kristin v osmém endu, byla trošku široká s takeoutem, měli jsme možnost dohodit na čtyři. To se nám sice nepovedlo, ale stále jsme věřili, že ukradneme poslední end.“
Co jste si řekli, když se to povedlo? Ani jste se neradovali…
Zuzana Paulová: „Curleři se snaží neradovat, když vyhrají chybou soupeře. Nebyl to určitě lehký kámen, sama bych ho házet nechtěla, ale byl to pořád prohraný zápas soupeřů, ne náš vyhraný. A to není moment, kdy se curleři začnou bezhlavě radovat. Já za sebe cítila hlavně extrémní úlevu, že zápas skončil. Necítila jsem se úplně jistá v kramflecích, dělala jsem chyby, které normálně nedělám. Zápas jsem neodehrála podle svých standardů. Hlavně jsem se z toho chtěla otřepat a vyběhnout. Ale je strašně důležité, že to klaplo, vyhráli jsme a máme něco v zápise.“
Zprávy ze dne 11. února 2022
HOKEJ: „V poslední době je u nás taková tendence, že se má dávat prostor mladším a starší tam nemají co dělat. To si úplně nemyslím, o věku to není, ale o tom, jaký ten hráč je. Podívejte u Švýcarů na Andrese Ambühla. Pořád má mužstvu co dát. Tým svými zkušenostmi může během turnaje pozvednout,“ podotkl Ručinský.
HOKEJ: „Švýcaři mají v lize hráče ze zámoří, ale nejsou to záplaty. U nás je třeba Peter Mueller, vynikající hráč. Ale to je jeden. Když si někoho vezmou Švýcaři, tak si ho proklepnou, samozřejmě je to i pak o otázce peněz. Pak přebírají zámořské prvky do své hry a jsou tam, kde jsou,“ konstatoval Ručinský.
HOKEJ: „Švýcaři se mi proti Rusku líbili. Hráli dobře kombinačně. Moc se mi líbí. Mají vzestupnou tendenci. Hrají výborně, kompaktně. Nemůžeme se na ně koukat jako na dřívější Švýcarsko. Je to těžký soupeř, vždy nás zápasy s ním bolely, i když byl hluboko pod námi,“ řekl o Švýcarsku Martin Ručinský.
HOKEJ: „Do olympiády 1998 jsme taky neměli ani medaili. Akorát jsme se v roce 1996 podepsali pod největší průšvih českého hokeje na Světovém poháru. Až pak jsme se naučili vyhrávat,“ pronesl Martin Ručinský před soubojem Česka se Švýcarskem.
HOKEJ: „Máme v sestavě hráče, kteří by góly měli umět dávat. Můžeme se vždy bavit, jak by to vypadalo, když by tam byl někdo jiný. Nerozumím tomu, že z takového tlaku nedáme branku. Nevím, jestli to mají kluci v hlavě, že prohráli v sezoně tolik zápasů. Spíš bych se soustředil na to, hru zjednodušit. Tlačit se před branku, aby brankář neviděl…,“ prohlásil Martin Ručinský.
