Je jedním z těch šťastlivců, kteří už mohou vstřebávat olympijskou atmosféru přímo v Pekingu. Obránce Jakub Jeřábek vyšel z covidové loterie v Česku spolu s dalšími šesti hokejisty vítězně jako první, takže už se zabydlel v olympijské vesnici a poznává tamní prostředí. „Zatím je tady všechno super,“ hlásí obránce Spartaku Moskva z dějiště olympiády. Do hokejového turnaje vstoupí Češi v úterý 9. února proti Dánsku.
Prožíváte svoji první olympiádu, tak jaké jsou úvodní dojmy?
„Zatím super. Bylo potřeba se trochu zorientovat, hlavně co se týče stravování a odjezdů na zimák. Těšíme se na další kluky, až dorazí.“
Zatím je vás jenom sedm…
„K tomu ještě kustod Petr Šulan, fyzioterapeut Radovan Sakaláš, kondičák (Dominik Kodras) a jenom jediný trenér (Filip Pešán). Ale není to tak, že bychom byli nějak oddělení. Těch jedenáct z nás jsme od rána do večera skoro pořád spolu.“
Jak se daří kustodovi Šulanovi v bráně? Je i terčem vtípků?
„Trošku je v tom popichování. Ale spíš má náš ohromný respekt, jak to zvládá na to, že už dlouho nechodí chytat. Zase do toho vlítnul, tréninky nám zpestřuje. I sám je rád, že se vůbec podíval na olympijský led.“
Jak komunikujete se zbytkem týmu v Praze?
„S kluky si píšeme, máme společnou skupinu, kam chodí informace. Víme, kdo by snad kdy mohl přiletět. Jsme v kontaktu.“
Už na vás dolehla atmosféra olympiády?
„Celkově ano. Musím říct, že zatím je organizace skvělá. Jen je někdy zmatený, jaký bus patří nám. Ale jinak je vidět, že lidi jsou tady jako národ hrozně disciplinovaní, takže se všechno dodržuje. Tím i člověk cítí, že na olympiádě opravdu je.“
Jak jste zvládl náročné cestování a jiné časové pásmo? Pomáhá vám, že z KHL jste na to zvyklý?
„V KHL se snažíme být pořád na moskevském čase. Já už jsem to párkrát zažil a musím říct, že se spíš líp vyrovnávám s tím, když jde čas dopředu. Takže tady je to zatím dobrý, budím se jednou za noc. Pak ještě zaberu. Měli jsme dva tréninky, spíš to bylo cítit při zátěži, že to bylo jiný.“
Českého času trénujete dvě hodiny po půlnoci…
„Hlavně ten první trénink byl náročný. Připadal jsem si, jako bych nebyl přes týden na ledě. Ale doufám, že každým dnem to bude lepší. Už ten druhý vypadal trochu líp. Snad to bude během čtyř pěti dnů v pohodě.“
Jaké jsou tréninky v tak malém počtu?
„Je to specifické, ale musíme se s tím vyrovnat. Každý z nás pár takových tréninků zažil, teď to sice trvá o trochu dýl, ale musíme vydržet. Náladu máme mezi sebou suprovou, takže musíme zůstat dobře naladění. A myslím si, že to vydržíme.“
Jak se vyrovnáváte s každodenními testy na covid?
„Máme to super v tom, že vyjdeme z olympijského domu a je to asi padesát kroků. Když si člověk z toho udělá rutinu, že si ráno trochu přivstane a dojde si na test, dá se to. Navíc to odsýpá. I když tam byli třeba tři lidi, během tří minut jsme byli venku.“
Už jste měli možnost se potkat s jinými sportovci?
„Vídáme se, povídali jsme si. V domě máme takovou klubovnu, kde se scházíme, jsou tam i společenské hry. Nevím, jaký program mají ostatní, ale doufám, že se nás jeden večer sejde víc a budeme se moct víc poznat.“
ZÁVĚREČNÝ CEREMONIÁL: „Zakončení se sportovci je vždy krásné, ale já upřímně mám radši zahájení. Když vidím, jak zhasíná oheň, tak končí čtyřletá etapa a mně to přijde hrozně smutné,“ řekla česká vlajkonoška Martina Sáblíková. Přiznala, že před začátkem her měla strach, jak bude olympiáda v Číně vypadat. „A myslím si, že jsem nebyla jediná. Ale myslím, že to bylo zvládnuté na jedničku,“ uvedla čtyřiatřicetiletá rychlobruslařka a pochválila vedení české výpravy za servis pro sportovce.
Osmou držitelkou Ceny Věry Čáslavské za mimořádné zásluhy žen ve sportu a olympijském hnutí je bývalá mistryně světa v trojskoku Šárka Kašpárková.
ZÁVĚREČNÝ CEREMONIÁL: Podívejte se na sestřih z krásného loučení s olympiádou!
Jen dvě medaile z Pekingu místo sedmi z Pchjongčchangu. Podle předsedy Českého olympijského výboru Jiřího Kejvala ale problém českého sportu není v počtu medailí, nýbrž v nefunkčním systému českého sportu. „Myslíme si, že to vždycky nějak utáhneme,“ říká Kejval. Rozhovor čte zde: Za čtyři roky se nezměnilo nic, hokejisti se scházeli jak švábi na pivo