Hrubec může letět! Hrozně se těším, hlásí. Komentuje i svůj „nástup“
Když viděl textovku, vyhrkly mu slzy štěstí. Konečně! Gólman hokejové reprezentace Šimon Hrubec se dneska odpoledne dozvěděl, že jeho covidové martýrium (prozatím) končí a může večer vyrazit do Pekingu. „Hrozně moc se těším!“ hlásil bezprostředně poté v rozhovoru pro iSport.cz. V něm okomentoval i spontánní nápad, kdy si vzal týmovou čepici, bundu a z pokojové izolace mával před televizí, když nastupovala česká výprava… Video sklidilo velký ohlas!
Byl jedním z těch smolařů, které covidové testy uvěznily v Česku. Spolu s ním i útočníka Michaela Špačka a jmenovce Jaroslava, asistenta kouče. Šimon Hrubec si prožil těžké chvilky, někdy už začal pochybovat, jestli se vůbec na olympiádu dostane. Ale přece ano! V pátek by měl odletět.
Jak vás napadlo, že na Instagram nahrajete, jak z pokoje před televizí máváte ostatním sportovcům při slavnostním zahájení?
„Byl to úplně spontánní nápad! Bál jsem se, že to prošvihnu, protože už jsem si balil věci. V tom si říkám: Hele, tak já si počkám, a udělám si ceremoniál s nimi. Kdo mě zná, tak ví, že si dělám ze všeho srandu. Ale docela to sklidilo úspěch, to jsem ani nečekal! Úplně mi to zahltilo celý Instagram….“
Vzal jste i čepici a bundu…
„Jo, to mě v tu chvíli napadlo. Ta jsem se oblíknul a šel jsem s nimi.“
Říkáte, že si děláte ze všeho srandu. Takže i vaši dlouhou karanténu jste bral s nadhledem?
„Zezačátku jo. To bylo srandovní. Ale musím uznat, že jak šel čas, byl jsem hodně skeptický. Bylo to šílený. Ale chtěl bych poděkovat všem, kteří se podíleli na tom, abych se z toho dostal. Dneska se to povedlo, večer letím do Pekingu. Mám z toho obrovskou radost.“
Kolik dní jste vůbec byl v izolaci?
„To jsem ani nepočítal radši… Deset určitě. Dlouho jsem se nemohl dostat na hodnoty, které vyžaduje Český olympijský výbor.“
To už vám muselo lézt hrozně na nervy…
„No jasně. Bez rodiny, sám na pokoji. Bylo to na palici, že jsem byl takhle odstřihnutý.“
Snažil jste se přemýšlet, proč zrovna vás se to tak dlouho drželo?
„Zkouším hledat vysvětlení v tom, že mám několikrát operovaný nos. Uvnitř je hodně zrasovaný. Tak si myslím, že se mi to někde uvnitř hůř nebo déle hojí. Možná se ten vir tam někde držel… Ale naštěstí všechno dobře dopadlo, jsem negativní. Pustilo se mě to… Myslím si, že tak za minutu dvanáct.“
Už jste měl pochyby, jestli do olympijského turnaje vůbec naskočíte?
„Stoprocentně mě přepadly pochyby. Říkal jsem si, že je to blízko, přitom tak daleko. Viděl jsem, že všichni kolem dělají svoji nejlepší práci. Za to jim děkuju. Snažili se, abych byl negativní, zdravý. Dodávali mi různé suplementy, léky, vitamíny. Abych měl zvýšenou imunitu a dokázal to ze sebe vyplavit. Protože příznaky jsem neměl vůbec žádné…“
Opravdu ne?
„Ne. To mi na tom vadilo úplně nejvíc. Kdyby mě neotestovali, vůbec nevím, že bych byl pozitivní. Neměl jsem sebemenší příznak.“
Za jak dlouho se dostanete do tempa? Třeba za dva tři tréninky?
„Asi tak. Ale teď to bude těžký už jenom kvůli časovému posunu. Snad do toho pak rychle naskočím po fyzické stránce. Myslím si, že se to dá. Nebylo to tak, že bych deset dní nic nedělal. Tak to není.“
Věříte, že se všechno nakonec po těch patáliích v dobré obrátí?
„Jestli ano, bude to pohádka. Protože to, co jsem zažil, bylo…. Je to těžký popsat. Už to vypadalo, že nikam nepojedu. Jsem hlavně rád, odletím do Pekingu a můžu říct: Jo, jsem tam! I když vím, že nemám vyhráno. Všichni vědí, jak to tam chodí, na letišti mě čekají další testy. Není to tak, že bych to bral jako jasnou věc, ale začnu už aspoň bojovat v Číně.“
Co vás drželo nad vodou? Rodina?
„Nejvíc rodina pochopitelně. Manželka, malej, ozvali se i táta s mamkou a bráchové. I nejbližší okruh přátel mě podporoval. Ale upřímně musím říct, že už mě ani nebavilo neustále někomu odpovídat… Protože mně psalo tolik lidí, jak to se mnou vypadá. Já jsem jim vůbec nemohl nic odpovědět, protože moje jediná odpověď byla: Nevím.“
Sám jste vůbec nevěděl, na čem jste.
„Takže jsem jenom psal: Nevím, proč jsem pozitivní, když mi nic není. Nevím, proč nemůžu letět… Nevím, jestli odletím… To byly moje nejčastější odpovědi. A pořád dokola se to omílalo. Až mě to pak vytáčelo. Navíc mi každý radil, co mam brát, co mi pomůže… Vím, že to dělali všichni v dobrým, ale bylo toho moc. Každopádně s rodinou a nejbližšími kamarády jsem byl v kontaktu neustále. To bylo fajn.“
Co říkáte na to, jak vás v Pekingu při trénincích nahradil kustod Petr Šulan?
„Už jsem si myslel, jestli to nedělají naschvál se mnou, protože chtějí, aby tam byl on místo mě! (smích) Tak vážně zase. Je to borec! Klobouk dolů, jak to zvládnul. Ohromně to pomohlo celému týmu. I když se střílí na brankáře, který chytal před lety, je to lepší, než aby kluci trénovali a pálili na prázdnou bránu. Patří mu velký dík za to, jak všechno zvládnul.“
Z vašeho pohledu se ani po téhle anabázi nic nemění, ne? Měl byste být brankářskou jedničkou a jistě toužíte vybojovat medaili.
„Musím říct, že jsem zdravě naštvaný! Hrozně moc se do brány těším. Že začnu bojovat, už doufám na ledě!“
Potěšilo vás i to, že jste se stal mezitím podruhé nejlepším gólmanem měsíce v KHL?
„To ano. Stejně jako to, že když to bylo se mnou pořád nahoru dolů, tak mi zavolal i Filip (Pešán). To mi udělalo velkou radost, byla to pro mě vzpruha. Řekl mi, ať se nebojím, že na mě počkají. Hlavní je, abych se tam dostal. Hezky jsme se pobavili. To mi taky dost pomohlo. Cítil jsem, že budu mít důvěru, že na mě počkají.“
Zprávy ze dne 12. února 2022
HOKEJ: Když váš oblíbený tým či reprezentace vybojuje sportovní úspěch hodný zápisu do historie, budou si fanoušci i s odstupem času pamatovat jména všech strůjců triumfu? V drtivé většině ne. V paměti ale bezpochyby utkví především to, co měli aktéři na sobě. A nemusí jít nutně jen o trikoty vítězů. Prestižní zámořský deník The Athletic se v anketě zaměřil na nejlepší hokejové dresy v historii olympijských her. A kdo vyhrál? Česká reprezentace a její úbory na letošním turnaji v Pekingu! Více čtěte ZDE>>>.
SKOKY NA LYŽÍCH: Viktor Polášek se po osmi dnech v izolaci kvůli koronaviru vrátil k české olympijské výpravě. Čtyřiadvacetiletý juniorský mistr světa z roku 2017 v neděli absolvuje první trénink a do programu her v Pekingu by mohl zasáhnout v pondělí v týmové soutěži. „Po dvou negativních testech bude v dalších dnech fungovat v režimu blízkého kontaktu, tedy se zvýšeným testováním a individuální dopravou, ale bez omezení v tréninku či soutěži,“ uvedla tisková mluvčí výpravy Barbora Žehanová.
SNOWBOARDING: Japonec Ajumu Hirano se sice dočkal po dvou stříbrech premiérového olympijského zlata v U-rampě, stoprocentně spokojený ale nebyl. Zkritizoval úroveň rozhodčích a uvedl, že závodníci v soutěži riskují životy, ale nejsou za to správně bodově ohodnoceni. Hirana naštvalo, že ho v pátečním závodu nedostala na první místo už druhá ze tří finálových jízd, která si i podle některých expertů zasloužila vyšší ocenění. Dnes třiadvacetiletý snowboardista uvedl, že by se měl systém rozhodování přepracovat. „Chceme mít ty nejvyšší standardy a myslím, že by se to mělo týkat také rozhodčích. Závodnici riskují životy, dávají do toho maximum. Měla by být ale přijata opatření, aby se vyřešil problém s transparentností bodování,“ citovala agentura AFP Hirana
SNOWBOARDING: Dnes je jedna z největších hvězd světového zimního sportu. Jak ale lyžařsko-snowboardová obojživelnice Ester Ledecká začínala? O malou vzpomínku se podělil herec Vladimír Polívka, který se v dětství snowboardingu věnoval. „Držel jsem ji a učil plužit,“ zavzpomínal v Sazka Studiu Českého olympijského týmu na jeho zkušenost s malou Ester na „prkně“. Syn herce Bolka Polívky se z těch časů kromě Ledecké zná i s další olympioničkou Šárkou Pančochovou. Více čtěte ZDE>>>.
KRASOBRUSLENÍ: Ruska Kamila Valijevová se podle své trenérky stala v Pekingu buď obětí fatální shody okolností nebo dobře promyšleného plánu. Nebo obojího. Eteri Tutberidzeová si je jistá, že patnáctiletá závodnice, která měla v prosinci při národním šampionátu v Petrohradu pozitivní dopingový test na zakázanou látku trimetazidin, je čistá a nevinná. „Jsem si naprosto jistá. Pro nás to není věta, ale axiom - to není třeba dokazovat,“ řekla Tutberidzeová ruské televizní stanici Channel One.
BĚŽECKÉ LYŽOVÁNÍ: Olympijskou štafetu na 4x5 kilometrů ovládly Rusky, zisk zlatých medailí slaví po šestnácti letech. Druhé dojely Němky, bronz braly po těsné finiši Švédky. Úřadující šampionky z Norska skončily až páté. Češky ve složení Tereza Beranová, Petra Nováková, Kateřina Janatová a Petra Hynčicová skončily třinácté a nevylepšily čtyři roky staré 11. místo z Pchjongčchangu. Zároveň 13. místo znamená nejhorší výsledek v historii.
HOKEJ: Hlavní favorit, našlapaná sestava, jediný cíl. Ruský výběr má na Hrách v Pekingu navázat na vystoupení národního celku před čtyřmi lety a obhájit zlaté medaile. Absence posil ze zámoří způsobila, že sestava sborné, kompletně složená z hráčů KHL, je na papíře největší ze všech. Národnímu týmu ustoupila i domácí liga, která se pozastavila dlouho před startem turnaje, aby Gusev a spol. měli jisté negativní testy a mohli se v klidu připravit. Více čtěte ZDE>>>.
ALPSKÉ LYŽOVÁNÍ: Hvězdná americká lyžařka Mikaela Shiffrinová se utěšuje tím, že debakly v jejích nejsilnějších disciplínách z ní alespoň na olympijských hrách sňaly tlak. Po dnešním tréninku sjezdu si šestadvacetiletá slalomářka pochvalovala, že se zase cítí na lyžích dobře. Zda nastoupí do úterního závodu, ale ještě neví.
