Pešán: Nedáme tutovky... Nemám pro to vysvětlení, nebyli jsme horší
PŘÍMO Z PEKINGU | Výsledkové trápení z aktuální sezony trvá. Národní tým vstoupil do olympijského turnaje šokující prohrou s Dánskem 1:2. Ze čtyřiceti střel dostali Češi do branky bojujícího soupeře jedinou. „Hráli velmi obětavě, mají v obraně velké chlapy. Nepustili nás do předbrankového prostoru, což byl taky jeden z klíčů zápasu,“ soukal ze sebe zklamaný kouč Filip Pešán.
Jak byste zhodnotil zápas?
„Naše první třetina byla kopií všech prvních třetin v téhle sezoně. Bohužel, i když jsme byli aktivní, vytvořili jsme si v ní spoustu šancí a střel, stejně jsme ji znovu prohráli 0:2. To už není náhoda. Celý zápas jsme se potýkali s produktivitou. Nechci hodnotit počet střel, protože to nikdy není ukazatel, který bych já bral nějak extra vážně, ale i vyložených šancí jsme měli víc než soupeř. Nebyli jsme taky schopní pomoct si přesilovkami, proto jsme prohráli.“
Dostat od soupeře, jakým je Dánsko, dva rychlé góly, je asi to nejhorší, co se může stát, že?
„Věděli jsme, že když půjdeme do vedení, což se nám tedy letos ještě nepovedlo, tak Dánové budou muset víc a víc útočit. Pak by ten hokej byl jiný. Ale viděli jste sami, že Dánové vyhazovali puky, mlátili je po plexisklech. To bohužel stačilo. Hráli velmi obětavě, mají v obraně velké chlapy. Nepustili nás do předbrankového prostoru, což byl taky jeden z klíčů zápasu. První branka, kterou jsme inkasovali, byla přesně taková, jakou jsme měli dát my. Zaclonit, narvat tři hráče do brány, a pak tam může projít i střela, která nemá gólové parametry.“
Neříkal jste si na střídačce, že to už prostě musí přijít?
„Doufal jsem v to. Dostávali jsme se do pozic, ze kterých by naše střely měly končit v síti, ale jestli jsme byli nervózní, nebo... nemám pro to vysvětlení. Ve vyložených šancích jsme opět zakončili tak, že jsme branku nedali.“
Říkáte, že trápení v prvních třetinách není náhoda. Čemu to tedy přisuzujete?
„Kdybych to věděl, tak bych to určitě změnil. Je tu úplně jiný tým, než byly ty na turnajích Euro Hockey Tour. Na vstup jsme se koncentrovali, první třetinu jsme herně zvládli slušně. Bohužel nedáme vyložené šance a z mála střel, které soupeř měl, dal dvě branky.“
Jak velká je prohra komplikací? Ve formátu turnaje se počítá každý bod, zrovna Dánsko mělo být tím nejschůdnějším soupeřem.
„Je to pravda, na druhou stranu už před začátkem turnaje jsme věděli, že potřebujeme porazit Švýcary i Rusy, pokud máme ambice postoupit ze skupiny a na tom plánu se nic nemění.“
Jak je těžké si nepřipouštět, že pokračuje bída z Euro Hockey Tour. Jde o sedmou prohru v řadě. Stále čekáte na první výhru sezony.
„Je krátce po zápase, takže tady nechci pronášet nějaká velká moudra. Je to samozřejmě nepříjemný, ale musím říct, že jsme nic nevypustili. Ani vteřinu. To jste všichni viděli, že ten tým žil a udělal pro výsledek všechno. Bohužel takový je hokej, a byť si myslím, že jsme v tom zápase byli lepší než soupeř, tak jsme nevyhráli.“
Nevyděsily vás pak chyby v obraně? Zejména od dua Jeřábek – Sklenička, na které jste chtěl spoléhat.
„Potom už tým trošičku znervózněl, protože přece jen se jedná o olympijské hry a naši obránci moc zápasů v olympijském turnaji odehráno nemají, takže bylo vidět, že nám pak vázla rozehrávka, což mělo také vliv na vývoj zápasu. Ale já si nemyslím, že by to bylo úplně něco, co se dá úplně změnit. My musíme hrát jednoduchý hokej, jednoduché založení, ale bohužel dnes ta nervozita na hokejkách potom už byla znát.“
Jak se vám v útoku s Červenkou a Kovářem líbil Matěj Stránský? Na rozdíl od parťáků tolik vidět nebyl.
„Nemyslím si, že by se ztrácel. On dělá hodně černé práce, která možná není tolik vidět. Vybojoval spoustu kotoučů, pohybuje se kolem brankoviště, aby tihle dva možná opticky byli víc vidět. To si myslím, že fungovalo.“
Kdybyste chtěl hledat pozitiva, je asi lepší, že turnaj běží ve velkém kalupu a nemáte prakticky čas se v ničem dlouze rýpat a přemýšlet.
„Je to lepší než mít pár dní volno. Na druhou stranu zase víme, jací soupeři nás čekají. Viděli jsme jejich zápas a nečeká nás samozřejmě nic lehkého. Ale jak říkáte, je to pravda.“
Zprávy ze dne 17. února 2022
KRASOBRUSLENÍ: Záchvaty vzteku, pláč a nadávky. Ženská soutěž krasobruslařek končila naprosto nevídaně a nečekaně. Pozornost všech se upírala na výkon patnáctileté Rusky Kamily Valijevové, která po dopingovém nálezu startovala s podmínkou a hrozbou pozdější diskvalifikace. Mediální poprask, který se kolem ní v posledních dnech strhnul, neustála. Dvakrát spadla a odešla bez medaile. Více čtěte ZDE>>>
CURLING: O olympijské zlato si v sobotu zahrají curleři Británie a Švédska. Skotský tým skipa Bruce Mouata postupem do finále zajistil Británii první medaili na pekingských hrách. Britové porazili v dnešním semifinále 8:4 Američany, kterým se tak nepodařila obhajoba vítězství z Pchjongčchangu. Na medailové pořadí zemí se podívejte ZDE>>>
HOKEJ: Prezident Mezinárodní hokejové federace (IIHF) Luc Tardif je přesvědčený, že na příští olympijské hry v Miláně v roce 2026 podaří po dvanácti letech přivést hráče z NHL. Rád by nicméně dosáhl dohody s elitní zámořskou ligou dříve, než tomu bylo před Pekingem, kam nakonec hokejisté z NHL neodcestovali kvůli koronavirové pandemii. Zástupce komisionáře NHL Bill Daly uvedl, že v přání federace zavázat se k olympijské účasti s větším předstihem nevidí problém. „Neočekávám potíže v tom dohodnout se na olympiádě 2026 v relativně dřívějším termínu,“ uvedl Daly pro agenturu AP.
KRASOBRUSLENÍ: Olympijskou vítězkou mezi ženami se stala Ruska Anna Ščerbakovová se ziskem 255,95 bodů. Největší favoritka Kamila Valijevová pokazila volnou jízdu, což ji odsoudilo na čtvrtou pozici. Stříbrná medaile poputuje rovněž do Ruska zásluhou Alexandry Trusovové. Bronz si odveze Japonka Kaori Sakamotová. Česká závodnice Eliška Březinová uzavřela nakonec druhou desítku celkového pořadí. Více čtěte zde >>>
HOKEJ: S hokejem procestoval svět a využívá toho po aktivní kariéře. Jakub Čutta (40) působil v NHL, ve Skandinávii, ochutnal specifické Rusko. Hlavně ke sklonku kariéry u něj platilo, že tam, kde pracoval, se zajímal i o systém výchovu talentů. Věděl, že se tím jednou bude živit, a tak po svých trénincích v klubu navštěvoval i jiné. I proto může srovnávat, jak dělá hokej svět a jak Česko. Z čehož mu není dobře po těle. Rychlý konec v Pekingu považuje jen za špičku ledovce. Problém je v celkovém nastavení prostředí. „Na hokej jako na hru se musíme dívat z jiného úhlu a s větším důrazem na hráče jako na člověka,“ míní někdejší obránce, juniorský mistr světa. Celý rozhovor čtěte ZDE >>>
