Hrdina! Slovenský brankář Patrik Rybár čapal parádně, právě hlavně díky němu berou bronz. Ale kdybyste ho viděli stát při rozhovoru, nezdálo by se, že má životní úspěch za sebou. „Je to divné, zatím nemám žádné emoce,“ pousmál se. Dojde mu to teprve později. 28letý brankář, který chytal i v Hradci Králové, přiznal, že mu velmi pomáhal otec Pavol, českým faouškům rovněž dobře známý…
Vyhráli jste bronz, co to s vámi dělá?
„Je to úžasné! Získali jsme něco, co se zatím nikomu nepodařilo. Na to, jak to na začátku vypadalo, je to super. Nehráli jsme vůbec dobře… Teď jsme šťastní!“
Jakou má pro vás medaile cenu?
„Je to super, i když teď si to ještě tolik neuvědomuju… Možná později. Čeho jsme dosáhli. Jsem šťastný, na olympiádě je člověk jednou za čtyři roky. Jsem hrdý na celý tým, hráli jsme opravdu výborně. Po prvních dvou zápasech jsme si něco řekli v kabině, potom jsme začali předvádět úplně jinou hru. Chytalo se mi dobře, cítil jsem se výborně.“
Ustál jste to hlavně psychicky, že? Nebylo to snadné, protože tým na vás hodně vsázel.
„Je to těžké. Náš tým není tak silný, takže většinou je to jenom o tom, že když gólman dobře zachytá, můžeme něco uhrát. Jsem rád, že se to podařilo. Necítil jsem se nervózní. Ani že by to byl nějaký velký tlak… Ten mám naopak rád, vždycky jsem ho měl rád. Snažil jsem se soustředit na každou střelu, zůstat silný a dávat chlapcům pocit, že se na mě mohou spolehnout.“
Působíte, jako byste žádnou medaili nevyhrál! Žádné emoce?
„Jo, je to divné, zatím nemám žádné emoce. (usměje se) Ale já se nedovedu radovat z ničeho… Vnitřně ano, ale neukazuju to. Asi to přijde později.“
Doma musejí mít radost…
„Určitě ano. Manželka se velmi těší z našeho úspěchu, celá moje rodina. Všichni vstávali ráno o páté… Nevyspali se, potom v práci měli těžký den. Vyhrál jsem to i pro ně.“
Branislav Konrád, váš gólmanský parťák, vzpomínal, že vás zná od patnácti let a jste si velmi blízcí…
„Jsme kamarádi, je to jediný brankář, se kterým jsem zůstal v kontaktu. Píšeme si. Je to super člověk. Celý turnaj mě podporoval, bral pozici ze střídačky. Stál při mně, věřil mi. Když jsem to viděl, cítil jsem se hned lepší.“
Dával vám otec Pavol, sám někdejší úspěšný brankář, rady?
„Přes celý turnaj jsem s ním komunikoval, před každým zápasem mi stříhal videa. Věděl jsem o všech střelcích, co dělají, kam střílejí při přesilovkách. Takže jsem byl maximálně připravený. Stejně, jako když jsem chytal v Hradci. Taky jsem byl nachystaný. Měl jsem od něj velkou podporu. Potom se mi hra lépe četla.“
Vnímal jste velkou podporu z Česka?
„To jsem velmi mile překvapený, že Češi stáli při nás a fandili nám. Myslím si, že Češi tady měli vynikající tým, ale nestálo při nich štěstí. Bylo to jenom o tom. Kdyby chytili někoho jiného ve skupině, mohli to dotáhnout v pohodě k medaili, možná i ke zlatu.“
Takže jste tady úspěšně drželi česko-slovenský prapor.
„Ano, jsem rád. Přesně tak!“
Témata:
slovensko, sport, zoh 2022, hokej, ZOH Peking 2022, ZOH22, Hokej na ZOH 2022, Česko, Olympijské hry, Hradec Králové, Branislav Konrád, emoce, Patrik Rybár, Hokej na Heureka.cz
Související články
