Je samotářem v uzavřené bublině uprostřed Číny. Skokan na lyžích Čestmír Kožíšek tráví zimní Hry v izolaci po úvodním pozitivním testu. Protože však před tím nemoc prodělal, může závodit. A svou šanci využil, z kvalifikace na středním můstku postoupil do nedělního finále.
Jak zvládáte izolaci?
„Tak, jak můžu… Jsem vděčný za to, že můžu skákat, to je hlavní. Ve finále jsem omezený být na pokoji. Jídlo mi nosí, co potřebuju, napíšu klukům. Jsem vděčný, že to takhle funguje. Jezdím sólo autem, mám nahoře sólo kabinu. Ve finále jsem tady sám za sebe.“
Jak vás takové podmínky omezují v přípravě?
„Trochu mě to omezuje, nemůžu se jít večer proběhnout, nemůžu jít do posilovny. Pobíhám si na pokoji, sem tam si tam něco podělám. Ještě, že máme velké pokoje.“
Jak to vypadá s parťákem Viktorem Poláškem, který do kvalifikace nemohl nastoupit kvůli pozitivním testům?
„Musíme doufat, že se z toho dostane. U něj je to hrozně těžké. Určitě je to člověk, který si to nezaslouží. Všechno dodržuje, dává na sebe pozor, ale najednou to nestačilo. Bohužel, po dvou rocích to chytne tady… Je bezpříznakový, ty hodnoty má dost nízké. Uvidíme, kdy se to zvedne a bude se moct připojit.“
Jak se vám líbil váš kvalifikační skok dlouhý 93 metrů, který stačil na 22. místo?
„Jsem spokojený. Včera jsem měl jenom jeden trénink, tři skoky, dneska další. Za mě slušné. Jsou tam chybičky, furt na nich pracujeme, to je celou sezonu. Tady to vychází celkem solidně, celkem dobré skoky, ale furt se musíme posouvat dál.“
Co říkáte zdejšímu novému můstku?
„Můstek je jedinečný, moc takových asi nemáme, zatím mi celkem sedí. Jsou tam pro mě nepříjemnosti, radius je hrozně plynulý, není tam impuls, který mně většinou pomáhá. Zatím se s tím sžívám.“
Vidíte zeshora Čínskou zeď, což byl jeden ze záměrů architekta?
„Zatím jsem ji neviděl, občas ji hledám, ale na věži jsem na to zatím vždycky zapomněl. Třeba bude z velkého můstku vidět líp.“
Jak zvládáte místní strašlivou zimu?
„My jsme nahoře celkem krytý, nefouká, tam je to příjemnější. Já se moc nikde nesmím pohybovat, jsem víceméně zavřený v boudě. Jdu se na chvilku proběhnout. Ve finále nechci být moc na očích.“
ZÁVĚREČNÝ CEREMONIÁL: „Zakončení se sportovci je vždy krásné, ale já upřímně mám radši zahájení. Když vidím, jak zhasíná oheň, tak končí čtyřletá etapa a mně to přijde hrozně smutné,“ řekla česká vlajkonoška Martina Sáblíková. Přiznala, že před začátkem her měla strach, jak bude olympiáda v Číně vypadat. „A myslím si, že jsem nebyla jediná. Ale myslím, že to bylo zvládnuté na jedničku,“ uvedla čtyřiatřicetiletá rychlobruslařka a pochválila vedení české výpravy za servis pro sportovce.
Osmou držitelkou Ceny Věry Čáslavské za mimořádné zásluhy žen ve sportu a olympijském hnutí je bývalá mistryně světa v trojskoku Šárka Kašpárková.
ZÁVĚREČNÝ CEREMONIÁL: Podívejte se na sestřih z krásného loučení s olympiádou!