14. února 2018 • 13:36

Vítková a Krčmář: Kdy si poplakali? Kdo je Hujer? A co hříchy na talíři?

TOP VIDEA
Ligový speciál už v pátek v deníku Sport: soupisky, program, rozhovor s Hapalem Ligový speciál už v pátek v deníku Sport: soupisky, program, rozhovor s Hapalem
Jágr po prvním tréninku: Jsem rád, že jsem přežil. Chci stihout první zápas Jágr po prvním tréninku: Jsem rád, že jsem přežil. Chci stihout první zápas
VŠECHNA VIDEA ZDE

Jsou odlišní jak jin a jang. Ona opatrný kliďas, on extrovert. Ona ráda leze po horách, on raději ve volnu odpočívá. Ona vyřadila z jídelníčku maso, on by to bez něj nedal. „Oba jsme ale ctižádostiví a perfekcionisti,“ shodují se Veronika Vítková a Michal Krčmář, zatím jediní čeští medailisté na ZOH v Pchjongčchangu. Oba zítra zaútočí na další ve vytrvalostním závodě. V rozhovoru pro deník Sport a MF Dnes porovnávají nejen svoje biatlonové kariéry, dojde i na vliv čerstvé popularity na jejich popularitu i výběr jídla na oslavu.



Když dostanou otázku, zda si ještě pamatují své první setkání, váhají. Až padne juniorské MS v Canmore 2009. „Co si pamatuju, vždy na mě působil jako člověk, co dokáže rozdávat srandu. Nicméně i on je ctižádostivý a jde si za svým,“ řekla o Michalu KrčmářoviVeronika Vítková a ten jí kompliment ihned vrátil: „Verča? Ta na mě od první chvíle působila jako perfekcionista a někdo, kdo má ty věci pevně utříděné. A v tom se vlastně nezměnila.“

V tom jste si tedy hodně podobní, v té své cílevědomosti, že?
Vítková: Možná. Oba si jdeme za svým cílem a chceme dosáhnout toho nejvyššího.“
Krčmář: „On mě v tomto hodně naučil Ondra Moravec. Když jsem viděl, co tomu sportu obětuje a dává... i já jsem před čtyřmi lety začal spolupracovat s jedním známým, a ten mi pak i vysvětlil, co všechno role profesionálního sportovce obnáší.“

Takže?
Krčmář: „Do té doby jsem vlastně ten sport nějak dělal, ale spíš jsem se jím bavil. Postupně jsem to však po Soči začal brát jinak a viděl jsem, že když člověk na sobě maká, tak se do té špičky blíží. Začal jsem na sobě sledovat detaily a pracovat na nich. Nemůžu tedy o sobě říct, že jsem byl před šesti lety puntičkář a perfekcionista... to přišlo až postupem let.“

Ohrožuje vás tedy, Veroniko, i v primátu vaší pověstné dochvilnosti?
Vítková: „To ne, když je týmová porada, tak tam většinou čekám právě já s Ondrou (Rybářem) na ostatní. Jenže já jsem prostě klidnější, když jsem někde dřív... mám radši předstih. I na trénink odejdu dřív než ostatní. Raději půjdu v klidu, než abych musela dobíhat autobus.“
Krčmář: „My Verče říkáme Hujer, ale není to míněno hanlivě. Ona prostě taková je. A já? To je spíš naopak. Jsem člověk, který má s tím časem problém a chodí později. Neumím si moc spočítat, kolik potřebuju na přípravu. Verča to ale v sobě má - ona taková vždy byla a bude.“

Na olympiádě jsou ale vaše jména v listině medailistů osvěžením. Je to nástup nové krve?
Vítková: „Kdyby tu byla Gabča, tak si medaili taky odsud odveze. Bohužel jí to zdraví letos nedovolilo, ale jsem ráda, že jsme dokázali zastoupit i její výsledky. Je vidět síla týmu a není to jen o jednom člověku. Že na medaile dokážou jezdit i ostatní.“

Pokračování článku patří k placenému obsahu Staňte se předplatitelem a získejte přístup k exkluzivnímu obsahu







Klasická verze
Mobilní verze