Samkovou čeká v Pchjongčchangu start do díry: Člověk to tam vyšle
PŘÍMO Z PCHJONGČCHANGU | Cesta za slávou začíná skokem do hlubin. Divácky atraktivní start olympijského snowboardcrossu (začátek v noci ve 2.00 SEČ) může přinést zajímavou podívanou, ale také nešťastné kolize. Češi v čele s Evou Samkovou si pochvalují, že si korejskou záludnost cvičili v posledních týdnech při tréninku v kopii startovní brány na Dolní Moravě.
První jízda v olympijské trati je vždycky dobrodružná. Eva Samková ale ve Phoenix Parku neměla problém. Tohle už díky bráně doma v Čechách znala.
„Honzovi (Kubičíkovi) i Evce to moc pomohlo. Nakonec byl start trochu jiný, než nám řekli, ale skok do díry, co absolvovali mnohokrát, je samozřejmě uklidnil,“ vysvětluje reprezentační trenér Marek Jelínek. „Evka testovala a hned prvním pokusem to projela moc hezky, všichni se uklidnili a mysleli si, že je to jednoduché. A když v úterý nastoupila první děvčata do tréninku, bylo to dost brutální. Stávalo se, že deset, patnáct za sebou vůbec nepřejelo startovní sekce.“
Na startu olympijského snowboardcrossu stojí sedmimetrové lešení a cesta za vítězstvím vede jen přímo dolů. Tři metry volného pádu, pak čtyřmetrová rampa a hned výjezd na podobně dlouhý skok.
„My jsme ten starťák měli trošku posunutý dozadu, takže jsme měli půl metru mezeru, a pak byl drop. Tady je to rovnou na hraně, což je asi i jednodušší, protože člověk tu hranu rovnou vidí,“ srovnává Samková. „Nejvíc šlo o to, aby si člověk zvyknul na ten pád. Je příjemnější, že sem člověk přijede, nebojí se toho a vyšle to tam. A pak už to jenom ladí. Než aby až tady váhal: Mám to skočit? Nemám?“
Dobrý start je klíčový pro kontaktní jízdy, protože čím dřív závodník od startu zmizí, tím je menší riziko kolize se soupeřem. Samková se v kvalifikaci bude snažit o co nejlepší pozici, aby si pak v závodě mohla vybírat startovní bránu. „Je to důležité. Kvalifikaci beru tak, že pokud ji člověk vyhraje, ví, jak na tom je,“ říká Samková.
1277 metrů dlouhá trať s 23 překážkami patří k těm delším. Pro špičkové závodníky ale není extrémně náročná.
„Furt se někde lítá, o to je to jednodušší a míň náročné. Ani Johnyho (Kubičíka), který je největší ubrečánek, nebolí nohy, to se divíme,“ směje se Samková.
| Trať očima Evy Samkové |
| „Začátek je drop dolů – ten hupsík. Pak se rovnou vyskakuje nahoru dalších třeba šest metrů, což člověka hodně zpomalí. Pak tam jsou další hupsíčky, hupsíčky. Pak první velký skok, zatáčka. Skok taková boule, pyramida nahoru, další skok, druhá klopenka. Skok dolů, třetí klopenka, další skok dolů a rovnou takový největší skok. Double (dvě vlny) do čtvrté klopenky, triple (tři vlny), co se taky skáče, dvě boule, pátá klopenka a pak je takový skok nahoru na platformu, skok dolů a pak jsou tři cílové skoky.“ |
