Šlesingr se zlobí i kvůli zabíjení psů: Soči je divadlo bezpráví
Rozhodl se, že před tím nebude zavírat oči. Výstavby delfinárií, utrácení toulavých psů na ulici, proti tomu všemu se postavil v dějišti zimní olympiády v Soči český biatlonista Michal Šlesingr, který na svých stránkách zkritizoval poměry v místě zimních Her. „Být figurkou v divadle bezpráví a lidské omezenosti není k radosti, ale k pláči,“ rozohnil se.
Vyšel před pár dny z příletové haly na letišti v Soči, a všiml si, že se v okolí potuluje volně pobíhající pes. „Hned mi přišlo na mysl, jaké má štěstí a v duchu jsem si přál, aby mu vydrželo,“ uvedl v blogu na svých oficiálních stránkách biatlonista Michal Šlesingr.
Narážel na to, že všechna toulavá zvířata se nyní v dějišti her utrácí. „Problém s odchytem potulných psů tu zřejmě nikdy nikdo neřešil, ale jak se začala blížit olympiáda, snaží se i Soči blížit západním metropolím a to poněkud morbidním způsobem,“ uvedl.
„To jakým způsobem se v Soči rozhodli takových psů zbavit mi jako člověku, který má dva psy doma, nahání husí kůži. Volně žijící psy a kočky se totiž v Soči rozhodli otrávit, takže tato zvířata umírají dlouhou dobu a velmi krutým způsobem,“ zlobil se.
„Když jsem viděl několik videí trpících psů na internetu, jen mě napadla otázka, jakou cenu že má Soči 2014? Desetimiliardy eur? Čert je vem, ač si o tom můžeme myslet cokoli, peníze se prostě utrácí, ale proč musí stát také tisíce životů? Kromě několika lidských většinou těch, kteří nemohou promluvit, kteří se nemohou bránit, ať už jsou to kosatky, o kterých jsem psal dřív, delfíni kteří otročí ve čtyřech delfináriích v Soči, nebo psi a kočky v ulicích města,“ doplnil.
Není to poprvé, kdy Šlesingr poukázal na podobné problémy. Již minulý rok biatlonista vrátil po třetím místě SP v Chanty Mansijsku trofej – plyšového mamuta, který byl však vytvořen z kůže zlaté lišky.
„To jsme opravdu takoví ignoranti, že tyhle věci budeme přehlížet a tolerovat? Mně se to teda pěkně příčí, a kdybych neměl nějakou zodpovědnost vůči týmu, českému biatlonu a rodině, možná bych tady ani nebyl. Být figurkou v divadle bezpráví a lidské omezenosti není k radosti, ale k pláči. Člověk evidentně není na zemi jen tvorem nejinteligentnějším, ale také nejsobečtějším a nejkrutějším. Utěšuju se alespoň pozitivní odezvou těch, kterým to není jedno, a doufám, že se nám společně podaří těm zaslepeným otevřít oči,“ dodal na závěr Šlesingr.
