„U majáku zahni vpravo…“ slyšel v telefonu. „U jakýho majáku,“ reagoval, zatímco se rozhlížel okolo. Jiří Novotný právě vystupoval z auta před třetím terminálem ruzyňského letiště. Problém vězel v tom, že evropská část hokejové reprezentace ve čtvrtek ráno odlétala do Soči z vojenského areálu ve Kbelích. Stálice národního týmu ale všechno nakonec stihla.
Nejdřív nechápal. Vždyť reprezentace přece pokaždé odlétá z Ruzyně… Jiří Novotný ovšem ve čtvrtek po sedmé ranní marně vyhlížel zbylé parťáky. Až když zavolal Janu Černému, manažerovi národního týmu, dozvěděl se, že právě trčí na úplně opačném konci Prahy…
„Ale stihl jsem to, to je hlavní,“ smál se dobře naložený útočník pražského Lva. Na odlet ho vezla manželka, ta tak tedy musela v ranní dopravní špičce poněkud přitlačit na pedál. „Aspoň pořádně protáhla nové auto,“ přidal další hlášku, když se v osm hodin a pár minut navrch vítal s kolegy, které tu s předstihem vysadil autobus z hotelu. Tedy až na Lukáše Krajíčka, který zaspal, a musel si vzít taxík.
„To je tak, když někdo nečte maily a smsky. Ještě jsme to letiště připomínali i na středeční večeři,“ usmál se na Novotného adresu manažer Černý.
„Hele, tak to přece bývá, že jakmile jsou na začátku těžkosti, pak z toho cinkne zlato, ne?“ prohodil kapitán týmu z posledního mistrovství světa, který už má ve sbírce i titul mistra světa.
Novotný bydlí v Praze, proto nespal se zbytkem evropské části mužstva. Stejně jako Roman Červenka, který ostatně taky původně mířil na Ruzyni, ale včas si uvědomil, že na svou druhou olympiádu se vypraví ze Kbel.
Nicméně, až po nich dvou stejně dorazil se svým nezaměnitelným klidem další „Pražák“ Petr Nedvěd. Co je hlavní, všichni sedli na letadlo, které je vzalo vstříc medailovému lovu…
