PŘÍMO ZE SOČI | Obhajoval bronz. A dvacet vteřin chybělo od toho, aby se mu placka z tohoto kovu houpala na krku i po čtyřech letech v Soči. „Možná to svádí k tomu, že chyběl kousek, ale rozdíl byl bohužel velký,“ přiznal Lukáš Bauer, který skončil ve čtvrtečním závodě na patnáct kilometrů pátý. Zřejmě šlo o jeho olympijskou rozlučku s touto oblíbenou disciplínou. V takovém případě byl on sám spokojený.
Přišel mezi novináře a předem upozornil. „Žádnou otázku na Turín prosím,“ odmítl se vracet k tomu, že má po údajném dopingu Estonce Andruse Veerpalu šanci získat dodatečné zlato z osm let staré olympiády. Lukáš Bauer však chtěl řešit přítomnost. A v té dojel zřejmě v poslední olympijské patnáctce, v těžkých podmínkách, dvacet vteřin od medaile.
Jak tedy hodnotíte toto své páté místo?
„Super, velká spokojenost. Umístěním sice hodně blízko k medaili, což svádí k tomu, že chyběl kousek, ale bohužel těch dvacet vteřin je velký rozdíl. Já jsem už před cestou do Soči připomínal, že jednoznačně nepatřím ke kandidátům na medaili a že by to musel být velký zázrak. Mé vyhlášení, že budu spokojený, když budu do desítky, platí. A víte co? Bylo to strašný.“
Opravdu? Vždyť na každém dalším mezičase jste byl stále lepší?
„No, to sám nechápu.“
Svádí to i k pomyšlení, co by se dělo, kdyby ta trať měla přesně patnáct kilometrů, což podle vás neměla.
„Tak to bychom se už asi neviděli.“
To ty podmínky na trati byly tak těžké?
„Teplo nesedělo nikomu a já osobně ho nemám vůbec rád. Na druhou stranu jsme to měli všichni stejné. Já si jen přál, aby to bylo jak při závodě žen, kdy to přes noc vymrzlo a v lesních pasážích to bylo rychlé. Bohužel ta teplota byla vyšší i přes noc a hlavně modrý okruh od 5. do 10. kilometru, to byla obrovská břečka. Tam to bylo asi nejhorší.“
Přesto trenér Petrásek přesto říkal, že by trať mohla být o technice a vy technik jste…
„Víte co, s ohledem na výsledek nemohu říct, že mi to nesvědčilo, ale ty pocity byly strašný. Na pátém kilometru jsem třeba dojel Tscharnkeho, který startoval půl minuty přede mnou, a pak mi trvalo dalších pět kilometrů, než jsem těch posledních zhruba sedm vteřin na něj dojel. Tam mi tak odskočili všichni ti přede mnou.“
Dostával jste nicméně zprávy, že průběžně stoupáte pořadím?
„Dostával informace ke svému číslu a jen párkrát k lidem, co jedou za mnou. Ale já před startem vůbec nechtěl vidět startovku, kdo startuje a tak. Já jen viděl, že startuju v 14:18:30 a víc jsem neřešil, abych na trati nekalkuloval a jel.“
Co jste si tak říkal hned po dojezdu? Nemrzelo vás to, že jste skončil tak blízko medaile?
„Nejdřív jsem dlouho hledal výsledkovou tabuli a první, za co jsem byl rád, že jsem konečně za čárou a mám to za sebou. Samozřejmě tam bylo trochu takové to: Tak na medaili to není. I když jsem se na to nechtěl upínat, máte to v sobě. Navíc jsem si i nešťastnou náhodou i otevřel stránky FIS, kde mě zaujal titulek, že prý toužím po medaili. Tam pak vytáhli statistiku, že kdybych ji měl, tak jsem teprve druhý v historii na patnáctce. Chvíli to trvalo, než jsem to tedy vyhnal z hlavy.“
