Čekají na signál. V kvalifikaci na velkém můstku připravili pořadatelé českým závodníkům hit od kapely Nightwork. A ve znamení noční šichty je pro ně celá olympiáda. Soutěž, která končila před jedenáctou večer ruského času, zvládli všichni čtyři reprezentanti, a v sobotu je, opět pod reflektory, čeká závod o medaile.
Jakub Janda, Roman Koudelka, Jan Matura i Antonín Hájek bez potíží prošli z páteční kvalifikace do hlavního závodu. A Koudelka po dopadu slyšel z amplionů českou píšničku od skupiny Nightwork.
„Docela mě to překvapilo. Bylo to určitě milé,“ říkal Koudelka. „Je to docela trefné. Ale někdy je závodit večer hrozné. Dnes jsem nemohl spát, usnul jsem až v šest ráno. Přes den je člověk malátný a večer jsem byl úplně vyřízený.“
„Je to trošku jiný rytmus. Chodíme spát hodně pozdě, vstáváme taky pozdě, na oběd. Držíme si český čas. Už jsme si relativně zvykli,“ přidává se Antonín Hájek
Ještě citlivější je situace pro Jakubu Janda, který nosí čočky. Kromě toho v Soči používá tmavé sklíčko na ochranných bílých.
„Je to na mě dost neobvyklé. Na olympiádu nám dali nové helmy i nové brýle a neměli sklíčko, které by se mi líbilo. První skok na malém můstku, to byla hrůza. Ale pak jsem si řekl: Ono je fakt lepší na to nevidět,“ říká Janda s úsměvem. „Mám problém v tom, že vidím špatně do dálky. Jednou se mi stalo, že jsem ve druhém kole neviděl trenéra.“
V prvním závodě na středním můstku byl z Čechů nejlepší na šestnáctém místě Koudelka, který se celý podzim soužil se zablokovanou páteří.
„Pro mě je malé vítězství, malá medaile, že jsem tady,“ říká Koudelka. „Tři měsíce jsem nic nedělal a vrátit se tady a být na malém můstku šestnáctý, je super.“
V kvalifikaci si ještě reprezentanti zvykali na velký olympijský můstek. Koudelka má problém, že po dlouhé pauze jezdí ze začátku startovní listiny, kdy ledovou stopu brzdí jinovatka. Janda zase ukazoval na hranách lyží černé šmouhy od plastových okrajů stopy.
„Mám kolena u sebe a lyže cpu naopak od sebe. A někdy lyžemi dřu o okraje stopy, která tady není sněhová, ale ledová, a má plastové okraje. Hrozně mě to zpomaluje,“ říká Janda.
Maturu zase trápí nezvykle vysoká lavička.
„Není to výmluva. Je fakt, že kde jsou lavičky vyšší, hůř se mi sedá do nájezdu,“ říká Matura. „Jsem pak mimo těžiště a nevychází mi to z nájezdu tak plynule. Hrozně se u toho nadřu a nájezd mě stojí pět metrů.“
Přes všechny trable chtějí Češi v sobotním závodě zaútočit.
„Pokud si normálně sednu, je tam šance bojovat o desítku, což je můj prioritní cíl. Samozřejmě bych rád zabojoval i o medaili, ale pokud budu jezdit takhle, tak na ní můžu zapomenout,“ říká Matura.
Janda bere problém s uvolněným nadhledem: „Chtělo by to medaili. Medaile by byla fantastická, protože vydržet další čtyři roky čekat na další…“
