Kožíšek dovezl štafetu osmý: Někdo mě tu nechtěl, ale nezklamal jsem
PŘÍMO ZE SOČI | Měl toho plné kecky. V cíli se svalil do sněhu, dlouho trvalo, než se zvedl, a když dorazil před novináře, ještě nemohl zastavit záchvaty kašle. „Udělal jsem, co jsem mohl, víc jsem pro to při současné formě udělat nemohl,“ vyprávěl Dušan Kožíšek. Pro někoho možná překvapivý finišman štafety, která obhajovala bronz z Vancouveru. V Soči však skončila osmá.
Evidentně vám ten finiš sebral hodně sil.
„To jo“
Po dojezdu do cíle jste také dlouho ležel na zemi ve sněhu. Jak moc to bylo náročné?
„Já jsem měl ještě mohutný finiš, vydal jsem se, snažil jsem se makat, abych udržel šesté místo. Jenže kluci za mnou na tom byli bohužel fyzicky lépe. Hlavně ten Heikkinen, ten co tam předváděl do závěrečného kopce, to bylo až něco neskutečného. Udělal jsem, co jsem mohl a víc jsem pro to při současné formě udělat nemohl. Myslím, že sice šesté místo by bylo hezčí, ale po posledních letech, kdy kluci nebyli ani do deseti, tak si myslím, že to je uspokojující.“
Ve hře o závěrečný finiš byl i Petr Novák, přesto padla volba na vás. Překvapilo vás to?
„Nepřekvapilo, jezdili jsme tady nějaké závody mezi sebou, rychlé tréninky a rozřazovák, kdy jsem se utkal s Petrem Novákem a v posledním závodě jsem ho porazil. O kus. Takže nakonec pan Petrásek rozhodl tak, jak rozhodl a byl jsem v té štafetě já.“
Byl jste i před závodem nervózní?
„Určitě, je to ohromná zodpovědnost. Bral jsem to ale jako satisfakci, že jsem v poslední době makal a na to, že mě někteří jedinci ani na olympiádě nechtěli, si nakonec myslím, že jsem tu nepředvedl úplně špatné výkony.“
Závěrečný úsek jste pak přebíral na pátém místě. Věřil jste, že byste ještě mohl jet o medaili?
„Samozřejmě tam nějaké takové myšlenky padaly, ale není to jednoduché, když člověk dostává minutu a půl v závodě, tak s těmito borci se jen udržet není jednoduchý.“
Vracely se vám i vzpomínky na Turín, kdy jste přebíral třetí, ale dojel až devátý?
„Tam nebyl problém v tom, že bych nebyl připravený, ale snažil jsem se držet Angerera, který v té době vyhrával světový poháry, a když od člověka dostanete dvě minuty na patnáctku, tak s ním nemůžete chtít závodit. Já se tam tehdy nechal unést, snažil jsem se ho držet a zavařil jsem se tak, že jsem pak nemohl ani pořádně jít. Tomu jsem se tu snažil vyvarovat.“
Vadilo vám, že vám třeba někteří ten Turín připomínají?
„Myslím, že už ne, zvykl jsem si. Předvedl jsem, co jsem mohl, snažil jsem se a že to dopadlo, jak to dopadlo, to se nedá nic dělat. Myslím, že těch štafet se pokazilo víc, ať už to bylo v Liberci nebo jinde. Bohužel se stane, nestává se to jen nám, ale i Norům a jiným státům.“
