Nejslavnější: Čáslavská, Zátopek a Železný
Emil Zátopek, Věra Čáslavská, Jan Železný - co jméno, to perla. Věhlasný vytrvalec, neméně proslulá sportovní gymnastka a nejlepší oštěpař všech dob.
Dohromady vybojovali na letních olympijských hrách pro svou zemi sedmnáct individuálních medailí, z toho čtrnáct zlatých.
Zátopek, nejuznávanější český sportovec, učinil první krok mezi atletické legendy na XIV. olympijských hrách v Londýně roku 1948.
Tam prvně zdolal svého věčného konkurenta Alaina Mimouna z Francie a na desetikilometrové trati si doběhl pro premiérové olympijské zlato. Z polovičního závodu navíc vytěžil ještě stříbrný kov.
Na OH v Helsinkách, v nejúchvatnějším týdnu české atletiky, Zátopek obhájil prvenství z desítky a čtyři dny nato triumfoval také v běhu na 5000 metrů.
Ve stejný den přitom vstoupila do hry i jeho manželka Dana a povzbuzena mužovým úspěchem kralovala v soutěži oštěpařek.
Stěží opakovatelný příběh uzavřel vytrvalec, přezdívaný "Lokomotiva", další výhrou ve svém prvním maratonu. Olympijskou medailovou žeň proslulého manželského páru pak završila Zátopková stříbrnou medailí z Říma 1960.
Věru Čáslavskou katapultovala mezi nejvýznamnější postavy olympijské historie sportovní gymnastika.
Na OH v Tokiu v roce 1964 sesadila z trůnu sovětskou hvězdu Larisu Latyninovou, dosud nejúspěšnější olympioničku, a brala tři zlata.
Na dalších hrách v Mexiku vybojovala v individuálních disciplínách dokonce čtyři nejcennější kovy a jedno stříbro. Vedle toho se podílela na třech druhých místech čs. družstva (1960, 1964, 1968).
Místo mezi legendami si rezervoval i Jan Železný. Je jediným oštěpařem historie, který má svém kontě tři olympijská zlata.
Na minulé olympiádě v Aténách usiloval o čtvrté vítězství za sebou, čímž by vyrovnal Zátopkův medailový účet (4-1-0), na světového rekordmana ale při poslední účasti na OH medaile nezbyla.
Důvod k oslavě měli čeští sportovci hned při své olympijské premiéře roku 1900 v Paříži. Z pětičlenné minivýpravy zabodoval stříbrný diskař František Janda-Suk, průkopník otočky.
Z prvního zlata se národ těšil během dalších pařížských her roku 1924 díky nejlepšímu výkonu ve šplhu na laně bez přírazu gymnasty a bronzového medailisty z víceboje Bedřicha Šupčíka.
Atletika (14-10-8) a sportovní gymnastika (12-13-10), dvě medailově nejúspěšnější odvětví, proslavily i další olympioniky. Na Šupčíka navázal v Amsterodamu roku 1928 Ladislav Vácha, který vyhrál cvičení na bradlech.
V meziválečné éře zářili také Alois Hudec, nejlepší borec na kruzích z Berlína 1936, nebo v Paříži třikrát druhý Robert Pražák.
V Melbourne 1956 získala stříbro učitelka Čáslavské Eva Bosáková, v Římě 1960 pak jako jediná narušila na kladině sovětskou hegemonii a vybojovala zlato.
V atletických soutěžích se zaskvěl zejména diskař Ludvík Daněk. Po stříbrné příčce z Tokia 1964 a třetí z Mexika 1968 zkompletoval v pětatřiceti letech celou sbírku.
V Mnichově 1972 si nejdříve vychutnal atmosféru zahájení her jako vlajkonoš čs. výpravy a za pár dnů poslal disk na zlatou metu.
Jeho bilanci může v Pekingu vyrovnat nebo i překonat vícebojař Roman Šebrle, obhájce aténského zlata a stříbrný ze Sydney.
Vydatný medailový podíl si drží rychlostní kanoistika. Třetí výstavní český sport (8-3-1) proslavili hlavně dvakrát zlatí Jan Brzák a Josef Holeček.
Holeček zářil na kilometrové trati (1948, 1952), Brzák na stejné vzdálenosti vyhrál závod deblkanoí (1936, 1948), a to nejprve s Vladimírem Syrovátkou a poté s Bohumilem Kudrnou.
Posledním velikánem se prozatím stal kanoista Martin Doktor, dvojnásobný vítěz z Atlanty 1996. Na letošní OH se nicméně už nekvalifikoval.
