Vzpěrači „trpaslíků“ objevují nový svět
Vzpírání jim otevírá dveře k novým kulturám. Zástupci tohoto odvětví z ostrůvků v Jižním Pacifiku poznávají díky těžkým činkám a olympiádě v Pekingu okolní svět.
A překvapují je okolní davy nebo „vymoženosti“ v podobě fyzioterapeuta.
Vzpěrač Itte Detenamo z Nauru si musí zvykat na zástupy sportovců kolem sebe. Během Her totiž bude bydlet v olympijské vesnici, která má o tři tisíce lidí víc, než jeho ostrovní stát s 16 tisícovkami obyvatel.
„Když vidíme tolik lidí, cítíme se velmi malí,“ řekl čtyřiapadesátiletý Vinsone Detenamo, otec sportovce a zároveň muž, který se v roce 1994 jako ministr sportu postaral o zařazení Nauru do olympijského hnutí.
Se svým synem je nyní na druhých Hrách. „Každému musíme vysvětlovat, kde naše země leží,“ dodal otec bronzového medailisty z předloňských Her Commonwealthu a 14. muže olympijské soutěže z Atén v kategorii nad 105 kg.
Detenamo není sám, kdo si v kolonii vzpěračů musí zvykat na jiné věci než jen na smog či další nástrahy počasí. Podobně je na tom i Dika Toua, vzpěračka z Papuy Nové Guiney. Až v Pekingu poznala, co je to masér nebo fyzioterapeut. Neznala ani pojem sportovní psycholog.
„Můj život je jen o vzpírání. Jíme, spíme a zvedáme činky,“ říká žena, která trénuje na Nové Kaledonii. Za rozšíření obzorů vděčí Marcusi Stephenovi, současnému prezidentovi Nauru, jenž v minulosti jako vzpěrač vyhrál sedmkrát Hry Commonwealthu.
„Díky němu jsme se stalo Nauru základnou vzpěračů v Pacifiku. Když tam půjdete na procházku, uvidíte malé děti, jak kolem vás zvedají činky. Vzpírání je jedna z mála věcí, která vám umožní poznat okolní svět,“ líčí Toua.
