Šebrle: Měl jsem chuť mu jednu natáhnout

Přestože má za sebou sezonu ovlivněnou zraněními a před sebou souboj s favorizovaným Američanem a svým dobrým kamarádem Bryanem Clayem, necítí se zle. V misi sebrat Spojeným státům zlato mu přidala novou motivaci neobvyklá historka z pekingské Vodní kostky.

Co se stalo?
„Na olympiádě jsem se vždycky chtěl podívat na plavání. Teď mi to vyšlo a s trenérem Daliborem Kupkou jsme viděli šesté zlato Phelpse, byla to polohovka na dvě stě metrů. Sedli jsme si na týmové sedačky, kde bylo celkem prázdno. Tak jsme si sedli, přišel borec a říká: Tady sedí Američani, běžte pryč! Tak mu říkám: Vždyť je to tady prázdný! Až přijdou, tak že půjdeme.“

Co bylo dál?
„Když to bylo tak polovičatě plný a někdo přicházel, on na ně volá a říká: Pojďte sem, tady ti už jdou. Vypadněte! Tak mu říkám: Tady je volno, my jsme taky sportovci. A on: Vypadněte! Nějakej plavec vstal a říká: Koukejte vypadnout! Měl jsem chuť vyskočit a jednu mu vrazit. Říkám: Hele, Dálo, pojď. Šli jsme k Holanďanům.“

Co jste ještě na Hrách zatím zažil?
„Zatím se mi líbilo na tenise. Byl jsem na něm poprvé v životě. I když mě tenis moc nebere, Federer proti Berdychovi, to byl docela zážitek. Ten jeho bekhend, to je strašidelný! Předtím jsem byl na Šafářové. To jsou jeby! To jsou rány! Od ženských bych nevybral ani jedno podání.“

Vlastníte tenisové centrum, tak se můžete zdokonalit…
„V tomhle asi ne.“

Potkal jste už někoho z vašich soupeřů?
„Jen Pappase.“

Co říkal?
„Dělal jsem rozhovor pro CNN a on mě zahlédl. Tak jsem ho pozdravil a prohodili jsme pár slov. Pogratuloval jsem mu k té kvalifikaci, že po dlouhé době udělal dobrý výkon. On říkal: Já už jsem starej. Tak mu říkám: Vždyť jsi ještě mladej kluk!“

Co vám říkají ukazatelé formy?
„Tady ukazatelé něco ukazovaly. A pokud ukazovaly, co si myslím, že ukazovaly, tak ukazovaly to, co ukazovat měly.“

Zastavte! Jestli vám dobře rozumím, tak na tom prostě nejste špatně, že?
„To se uvidí. Ve středu se rozcvičím a budu zase jen ležet a čekat, jestli přijde forma. Nebo jestli mě mine a zaťuká u Američanů.“

Zažil jste toho hodně, teď obhajujete zlato, je to něco jiného?
„Ke každému závodu jsem přistupoval jednotlivě. Před Aténami byl celý rok fantastický. Já věděl, že jsem v super formě, a když to nepokazím, tak vyhraju. To byla úplně jiná situace než teď.“

Máte nějaké zprávy o soupeřích?
„Ne. Ani se po nich nepídím. Vím, že budou dobře připravení. Je to olympiáda. Karpov s Kravčenkem byli na soustředění v Moskvě. To je záruka dobré kvality, připravenosti. Bryan šel dobrej víceboj, bude v úplně jiné pozici, než byl v Aténách. Bude daleko silnější.“

Američan Bryan Clay, váš přítel, má životní šanci vyhrát olympiádu…
„(skáče to řeči) To bezesporu.“

Jaké to je závodit proti kamarádovi, kterému můžete vzít životní šanci?
„V tomhle neexistuje kamarádství. Holt, když se to povede, tak bude mít smůlu. Bude mít smůlu na tu éru, v které dělal atletiku. Člověk se na to připravuje celej život. A aby to přepustil jenom proto, že už jednou vyhrál? To ne! Jakmile ucítím šanci, tak jí nepustím.“

Jak váš závod bude prožívat váš pětiletý syn Štěpán?
„Včera jsem mu volal. Chvíli mluvil a jen jsem slyšel: Já taky! Já taky! To byla dcera Káča. Štěpán říkal, že babička přivezla řehtačky, takže bude fandit. Už chápe dost, ale je to ještě takový dětský. Na závodě v Kladně za mnou přišel a říká: Táto, kdybys nevyhrál, budu fandit Standovi Sajdokovi!“