Kateřina Emmons: Už se nemůžu dočkat...

Zítra večer Vánoce oslaví u štědrovečerní tabule, ale ve čtvrtek ráno najdou oba dárky v punčochách.

A společně se můžou těšit, že příští rok přivítají na svět prvního potomka. „Bude to někdy během dubna, až se mu bude chtít," říká olympijská hrdinka z Pekingu.

Jak si užíváte těhotenství? Kope malé hodně?
„Užívám si kopání a převalování miminka a nemůžu se dočkat, až bude na světě. Nemám téměř žádné těhotenské potíže, takže si nemůžu stěžovat. Nejtěžší je omezení v aktivitách."

V čem konkrétně?
„Já jsem aktivní člověk. Takže než mi dojde, že se musím omezit... Teď už běhat nemůžu, to už prostě nejde. Na to už je břicho těžký. I když jsem četla, že některé maminy běhají i v sedmém měsíci, ale to nevím, jak to dělají. Asi běhají maratony... (smích) Na kole už taky jezdit nemůžu, poněvadž se do břicha bouchám nohama. Pak už toho moc nezbývá."

Jak to řešíte?
„Chodím na delší procházky. V posilovně jsem jen chodila na běhacím páse. Aspoň jsem si zvýšila úroveň stoupání, abych cítila, že něco dělám. Protože když se jdu projít, cítím se jako před hrobečkem. Je to hrozný zpomalení. Když není zátěž, na kterou jsem zvyklá, přijde mi, že nic nedělám. Cvičit se snažím, jak to jde."

Pídíte se po informacích v knížkách, vyptáváte se rodičů a babiček, nebo spíš spoléháte na vlastní instinkt?
„Nejvíc dám na maminku a na sestru. Knížku mám jednu a moc ji nečtu. Spousty věcí vím a ostatní se vyvine podle situace. Žádná knížka neví, jaké je moje těhotenství nebo jaké bude moje miminko. Tak si počkám a až budu potřebovat radu, zeptám se. Je jen pár speciálních knížek, které bych opravdu chtěla a používala."

Rozhodla jste se, že budete rodit v Česku. Proč?
„Oba jsme to tak chtěli. Pro mě je to pohodlnější. Mám doma výborného doktora a znám náš systém. Ve Státech se teprve začínám orientovat. A navíc, toto je naše na dlouho poslední šance, kdy můžeme strávit celý půlrok v Čechách."

Podle jakých kritérií vybíráte místo, kde budete rodit?
„Mám v hlavě několik možností. Vyhledám si další informace a pojedu se na pár míst podívat, abych si rozšířila obzory."

Až budete vědět, jestli se narodí chlapeček, nebo holčička, řeknete to ostatním, nebo ne?
„Řekneme to rodině a několika blízkým kamarádům. Jména máme vybrána, od každého jedno. Ale naznačit nechci. To už je moc soukromá věc."

Přemýšlíte o tom, jaká budete maminka? A taky o tom, jaký bude váš manžel Matt tatínek?
„Ani o tom moc nepřemýšlím. Věřím, že z nás budou dobří rodiče. Myslím, že oba máme hlavu na správném místě, tak si nějak s výchovou poradíme."

Těšíte se na Vánoce o to víc, že je prožijete v požehnaném stavu?
„Těším se na ně jako na každé jiné. Takže moc! Myslím, že mi Ježíšek nepřinese víc dárků jenom proto, že mi roste bříško."

Jaké nejlepší Vánoce si představujete pro své děti?
„Přemýšleli jsme, jak to udělat, aby naše děti nepřišly o nic z obou tradic. Budou tedy mít oboje Vánoce. Část dárků večer 24. prosince a další část druhý den ráno. Punčochy jsme dělali už loni a měly úspěch. Obě tradice mají něco pěkného do sebe. Když se zkombinují, je to úplně ideální."

Jak jste Vánoce trávila, když jste byla malá vy?
„My jsme trávili Vánoce vždycky s rodiči. Pár dní po Vánocích jsme pak jezdili na návštěvy k babičkám a dědečkům, tetičce a strýčkovi. To byla úžasná část Vánoc, protože jsme dostali další dárky."

Jaký byl váš nejkrásnější vánoční dárek?
„Na tuhle otázku se nedá odpovědět. Každý rok dostávám nějaký nejoblíbenější dárek a těžko by se mi vybíralo z tak dlouhého seznamu."

Jaké vánoční cukroví jste měla nejradši a pomáhala jste mamince péct? Nebo snad tatínkovi?
„Nejoblíbenější byly vždycky rohlíčky a pracny. Když jsme byly se sestrou malé, pekla maminka a my jsme jí, myslím, pomáhaly celkem dost. Poslední roky jsme přenechaly pečení babičce, která pokaždé přiveze spousty druhů cukroví."

Umíte zpívat koledy? Vystupovala jste někdy na vánočním večírku?
„Já jsem byla dost stydlivé dítě, takže jakékoliv vystoupení by pro mě bylo mučení. Koledy nějaké umím, ale každý rok si nemůžu vzpomenout na víc a víc slov. Asi bych si měla ta slova zase oživit. Matt umí jejich vánoční písničky, které zase neumím já. Nevím, jestli se mu bude chtít učit slova..."

Co pro vás vlastně Vánoce znamenají? Bez čeho si je nedovedete představit?
„Pro mě jsou to nejhezčí svátky v roce a pokaždé se na ně moc těším. Začíná to pro mě sháněním dárků a končí Silvestrem. A nevím, co bych mezi tím mohla vynechat. Celý tenhle čas má pro mě krásnou atmosféru, bez které to nejsou Vánoce. Nejvíc by mi ale chybělo posezení u štědrovečerní tabule a rozbalování dárků u stromečku."

Jíte kapra?
„Kapra jíme všichni. Dělají se k tomu ještě smažená kuřecí stehýnka. Salát jsem nikdy nedělala. Smažení a salát je práce našich rodičů, kteří jsou v kuchyni už od rána. Vždycky to tak bylo. Já a sestra jsme se vždycky staraly o zdobení stromečku a chystání štědrovečerní tabule."

Jaké jsou vánoce v Americe, jak jste je zažila u příbuzných vašeho manžela v New Jersey?
„Atmosféra pro mě byla jiná, ale moc pěkná. Trochu mi chyběl ten večer, na který jsem zvyklá. Matt už dlouho s rodiči nebydlí, takže už na některých věcech polevili. Krásné bylo vybírání stromečku."

Povídejte...
„Bylo to místo, kde mají stovky živých stromků, a my jsme chodili asi hodinu kolem a přemýšleli, který bude ten náš. Pak jsme ho posadili do obýváku a ozdobili. Matt má od dětství keramické domečky, které mají uvnitř žárovku a každý je jiný. Takže pod stromečkem bylo bílé prostěradlo, na něm spousta vaty, jakoby sníh, a pár krabic, které jsme taky pokryli vatou, abychom měli nějaké kopce. A na to jsme pak aranžovali domečky a ostatní. A abych nezapomněla na důležitou věc - kolem městečka jezdil vláček. Když jsme to cele dodělali, bylo to prostě kouzelné! Dárky jsme si dali druhý den ráno a měli jsme i pár překvapení v punčochách."

Co vám nejvíc chutná z amerických vánočních pochoutek?
„Mattova mamka moc nepeče, takže jsme neměli cukroví. Což je fajn, alespoň jsme tolik nepřibrali. Jinak je tradiční šunka, ale pěkná kýta, která se peče v celku. K tomu jsme měli bramborovou kaši ze sladkých, červených brambor. Ty se dělají nasladko se skořicí. A mamčiny sladké fazole. Celé dohromady je to úžasná kombinace."

Máte Vánoce spojené s křesťanskou symbolikou?
„Nikdo z naší rodiny není věřící. Vánoce jsou pro nás krásné svátky, ale bez kostela. Myslím, že nikdo z nás by se tam necítil. Jsme rádi pospolu doma. Každý rok na Vánoce ráno zdobíme stromeček a při tom se díváme na pohádky. Bez těch to nejde. Potom je čas jít ven a odpoledne se připravuje stůl na večer."

Může se stát, že letos zažijete na dlouhou dobu poslední Vánoce v Česku?
„To nevím. To uvidíme, až budeme plánovat na příští rok, ale je to možný."

Nemrzí vás, že v Česku letos není tolik sněhu?
„Ale na horách taky máme sníh, tak snad aspoň něco. My chceme trávit Vánoce na chatě na horách, tam sníh možná bude. Ale je pravda, že v Minnesotě, kde budeme mít domeček, je teď hodně zima. Minulý týden tam jednou večer bylo minus třicet Fahrenheita (asi -36 stupňů Celsia). Sněhu tam teď mají opravdu dost. Nevím, jak se to z těch jejich stopiček převádí, ale sněhu je tam hafo."

Potřebujete k Vánocům sníh?
„Je to vždycky hezký, ale už jsme ho dlouho neměli. Nepotřebuju sníh, ale vždycky je to s ním lepší."

Jakou pohádkovou postavou byste nejradši byla? Popelkou? Princeznou s hvězdou na čele? Pyšnou princeznou?
„Medvídkem z Pane, pojďte, budeme si hrát!"

Neříkejte! Proč zrovna medvídkem?
„Já nevím, ten mě napadl jako první. Oni jsou takoví kouzelní, můžou být, co chtějí. To by mě bavilo. Pamatuju si třeba, že jeden byl autíčko, druhej na něm jezdil."

Máte s manželem nějakého oblíbeného hrdinu amerických pohádek? Jen neříkejte, že je to Grinch, tvor, který ukradl Vánoce...
„To ne. (směje se) Nejradši máme Rudolpha. Je to krásná animovaná vánoční pohádka o sobíkovi s červeným nosem."

Vy si budete tvořit zázemí v Americe, váš tatínek Petr Kůrka už zase byl na seznamovacím pobytu v Austrálii, kde bude od příštího roku trénovat. Máte od něj zprávy?
„Zpráv jsme dostali z Austrálie hodně. Bude tam mít hodně práce a bude to jiné, než na co je zvyklý odsud. Ale myslím, že takovou změnu potřeboval. Nemají tam žádný systém, který by jim vychovával mladé střelce, a to je úžasná příležitost vytvořit něco, co pomůže spoustě generací."

Pojedete se za rodiči do Austrálie podívat?
„Určitě. V roce 2010 je tam Světový pohár, na který bychom s Mattem oba rádi jeli. Takže se tam podíváme. A později se určitě najde i jiná příležitost."

Líbí se vám, že je vaše rodina rozesetá po celém světě?
„Nepřemýšlím nad tím, jestli se mi to líbí, nebo ne. Tak to prostě je. Kdybych nad tím moc přemýšlela, tak by mi bylo akorát smutno. Jsem ráda, že si můžeme hodně často volat a na chatu se setkáváme několikrát týdně, takže to opravdu není tak strašné."

Vzpomenete si teď někdy na střelbu? Opravdu vám nechybí?
„Opravdu ne. Věřím, že v životě je správný čas pro určitou věc. Předtím byl ten správný čas věnovat se sportu, teď je ten pravý čas věnovat se vlastnímu životu. A ten by měl být vždycky první. Na další závody se těším, ale teď mi to prostě nechybí."

Takže zatím nepřemýšlíte o tom, jak se udržet v kondici pro plánovaný návrat na mistrovství světa 2010?
„Teď už toho moc dělat nemůžu, takže jen lehce cvičím. O návrat zpátky do závodu se vůbec nebojím. Něco uvnitř mi říká, že to půjde dobře. Myslím, že to umím dost dobře na to, abych si s těmi překážkami, které na začátku budou, poradila. A hlavní je stejně závodit srdcem. A to umím ze všeho nejlíp. Uvnitř cítím, že to naskočí samo. Nějak to pořád mám v sobě. Jenom je to teď v útlumu."

Už máte jasno, jestli budete pomáhat při organizaci únorového mistrovství Evropy ve střelbě ze vzduchových zbraní v pražské O2 Areně?
„Nevím, protože nemám tušení, jak se budu cítit. Asi se vzdám všech pomáhacích akcí, protože nejsem spolehlivá pomoc. Když jsem unavená, tak jsem prostě unavená a musím si odpočinout. A na takové pomocníky asi nečekají. Ale když to půjde, pojedu se alespoň podívat."

Jste zvědavá, jak dopadnete v anketě Sportovec roku?
„Ale trochu jo. Jsem zvědavá, jak si povedu v divácké anketě. Všechny ankety se musí brát s velkým nadhledem. Při tolika různých sportech je těžké rozhodnout o nej sportovci. Zatím ani nevím, jaké šaty si vezmu na sebe. Budu se muset zařídit podle aktuální velikosti."

Těší vás, že budete u toho, když se sejdou všichni žijící vítězové padesáti ročníků ankety?
„No, bude to zážitek. Myšleno v dobrém, samozřejmě. Jsem zvědavá, co všechno na nás bude čekat. Myslím, ze výroční anketa bude hodně odlišná od ostatních."

Váš manžel Matthew byl na podzim na loveckém výletě v americkém Coloradu, přivezl něco?
„Jeli s tátou na jeleny a srnce, ale bohužel neměli štěstí. Chtěli zkusit nové uzemí, ale bylo to vysoko v horách a taky tam byla spousta lidí na koních a ti jsou schopní pokrýt velký kus území za jeden den. Pěšky a vysoko v horách je to mnohem náročnější."


Rok Kateřiny Emmons:

CO MĚ NEJVÍC POTĚŠILO

„Hlavní letos bylo, že se nám narodil synovec, to byla naše největší událost. Já to vždycky rozlišuju na osobní věci a sportovní. Nemíchám to. Když se někdo zeptá na to důležité, odpovídám z toho osobního. To je vždycky důležitější."

JAKÉ NEJKRÁSNĚJŠÍ MÍSTO JSEM LETOS NAVŠTÍVILA

„Musím se zamyslet... To bude asi Minnesota, ta pro mě byla nová. Překvapilo mě to. Překvapili mě lidi, ta úžasná jezera. To pro mě byl asi nejhezčí výlet. Protože ostatní místa už jsem znala. Peking nejhezčí nebyl."

CO MĚ LETOS NEJVÍC POBAVILO

„Za poslední dobu mě nejvíc pobavila paní, která nám v letadle útrpně sdělovala, že nás přesadili do byznys třídy. Měla takový obličej, jako by nám říkala, že nám pomalu zrušili let. Přitom nám říkala, že máme sedadla ve třetí řadě v byznys třídě. To byl dobrý vánoční dárek. Zůstali jsme vzhůru na všechna jídla, Matt vyzkoušel dvě dobrá bílá vína. Taky jsem si usrkla."

Co letos trefila

OLYMPIJSKÉ ZLATO

Ve své nejsilnější disciplíně, vzduchové pušce, vyrovnala na olympiádě v Pekingu absolutní světový rekord 400 bodů v kvalifi kaci a ve finále zvítězila v olympijském rekordu 503,5 bodu.

OLYMPIJSKÉ STŘÍBRO


Ve sportovní malorážce na 3x20 ran získala v olympijském závodě celkem 687,7 bodu a skončila druhá, šest desetin za vítěznou Číňankou Tu Li.

STŘÍBRO Z MISTROVSTVÍ EVROPY

Na šampionátu ve Winterthuru ve vzduchové pušce neobhájila loňský titul, ale nástřel 501,1 bodu stačil na stříbrnou medaili.

SVĚTOVÝ REKORD

V dubnu při závodě Světového poháru ovládla ve vzduchové pušce olympijskou střelnici v Pekingu výkonem 504,9 bodu, čímž vyrovnala pět let starý světový rekord Číňanky Tu Li. O měsíc později v Miláně rekord ještě o desetinu vylepšila Němka Sonja Pfeilschifterová.

Jsem aktivní člověk. Jenomže teď už běhat nemůžu. Na to už je břicho těžký. A na kole už taky jezdit nemůžu, poněvadž se do bříška bouchám nohama.

Nejoblíbenější pohádková postava? Medvídek z Pane, pojďte, budeme si hrát! Jsou takoví kouzelní, můžou být, co chtějí. To by mě bavilo.