Velká pardubická: Cesta do pekla. Město si dostihů neváží, říká Váňa
Rodinné stříbro českého sportu? Možná. V sezoně koronavirové krize ale lesk Velké pardubické matne. Dotace nejslavnějšího českého dostihu letos poklesla z pěti na tři miliony korun a spadla tak na nejnižší úroveň za posledních 23 let. V Pardubicích se navíc běhá o míň peněz celou sezonu. Kromě pandemie za to může také děravý systém financování českých dostihů.
Z pěti milionů na tři. Velká pardubická se tak šmahem dostala do minulého století. Dotace české dostihové chlouby poslední desetiletí pomalu, ale setrvale, rostla.
„Já jsem byl v prezidiu Jockey clubu proti, ale byl jsem přehlasován. Co nadělám? Já jsem pro to víc udělat nemohl, než s tím nesouhlasit,“ ulevil si Josef Váňa, místopředseda Jockey clubu a zároveň principál největší centrály v zemi, který do dostihu vysílá čtyři koně.
„Velká pardubická za tři miliony korun? To už rozhodně není tak výrazný dostih, aby třeba Angličané v době koronakrize vůbec někam cestovali. Je z toho české mistrovství republiky,“ říká Čestmír Olehla, trenér DS Pegas, šestinásobný vítěz Velké pardubické se Železníkem a Registanou.
Naposledy v roce 1997 se ve Velké pardubické běželo o míň peněz, tehdy bylo v banku 2,8 milionu korun. Pro srovnání: Gran Premio v Meranu, nejprestižnější italský překážkový dostih, se koncem září jel o 250 000 eur, přibližně 6,8 milionu korun.
„Velká pardubická, to je pro každou stáj olympiáda. Já jsem bojoval už kdysi dávno, aby dotaci na Velkou dali ještě výš, že potom sem bude jezdit konkurence ze zahraničí,“ líčí Váňa.
Dotace se kvůli problémům s koronavirovou pandemií letos snížily i v dalších zemích, ve Francii v dostizích kategorie Grupa 1 o čtyřicet procent, v Německu o polovinu. O finančním osudu Velké pardubické ale bylo jasno až tři týdny před startem.
| 2020 | 3 miliony |
| 2013 | 5 milionů |
| 2001 | 4 miliony |
| 1998 | 3,2 milionu |
| 1997 | 2,8 milionu |
Problém je, že české dostihy už v tuhle chvíli živoří a Velká pardubická byla aspoň pro některé z nich šancí si vydělat solidní peníze. Letos se pořadatelům většinou dařilo dotace s vypětím sil držet. V Pardubicích ale za celou sezonu poklesly asi o třicet procent, víc než čtyři miliony korun.
„Je to cesta do pekla. Že se snižují peníze v době koronaviru, to dělají všichni. I Francouzi. Ale u nás bohužel nevidím světlo na konci tunelu ohledně financování dostihového sportu,“ říká Olehla. „To je věc zanedbaná posledních deset, patnáct let. Teď se to vztahuje ke špatné situaci, každý se z toho snaží vybruslit, ale pořadatelé už prostě nedávají peníze dohromady.“
V Pardubicích se přitom do sportu masivně investuje. Město slíbilo novému majiteli zdejšího hokejového klubu dlouhodobý roční příspěvek ve výši necelých 35 milionů korun ročně a uvažuje se i o výstavbě fotbalového stadionu.
„To je záležitost města Pardubic. Ti mají priority úplně někde jinde. Fotbalový stadion, hokej… Toho, co jim dělá největší jméno, toho si neváží,“ horlí Váňa.
Pořádající Dostihový spolek byl samozřejmě zásadně znevýhodněn omezeními kvůli koronaviru. Během celé sezony se musel vyrovnávat s poklesem návštěvníků a největší ránou je pro něj nařízení konat samotnou Velkou pardubickou bez diváků.
| Dostih | 2000 | 2010 | 2020 |
| Cena Labe | 800 000 | 700 000 | 440 000 |
| Cena Vltavy | 500 000 | 400 000 | 340 000 |
| Klasická steeplechase | 500 000 | 550 000 | 190 000 |
„Pořadatelé se musí vyrovnávat se sníženým plněním od svých partnerů a jsou tím limitováni, proto snížení v této situaci chápu,“ uvedl prezident Jockey clubu Josef Bečvář.
Problém je ale komplexní. V dostihově vyspělých zemích dostihový svět žije ze sázkového provozu. Ve Francii se například každoročně prosází v přepočtu kolem 240 miliard korun a minimálně 20 miliard korun se vrací zpátky do dostihů. V Česku se už čtvrtým rokem může sázet na internetu a obrat stále roste. Jenomže dostihy z toho nemají nic.
„Na Dálném východě lidi hrajou tak, že se za to dají stavět i dráhy na mrakodrapech. U nás pan Babiš prohlásil, ať mu na sázky nešaháme, že tím plní státní kasu. Že by něco ze sázek vrátil do dostihů, to nepřipadá v úvahu,“ řekl Váňa.
Nejhorší situace hrozí na menších závodištích, která většinou bojují o holý život.
„Silní to ještě vydrží, ale ti menší - třeba Kolesa nebo jak jsme dopadli ve Světlé Hoře, prostě odumřou,“ lituje Olehla. „I proto, že financování dostihového sportu neřešil nikdo z gruntu desítky let. Bojím se, že pomalu směřujeme k rakouské cestě, kde už žádné cvalové dostihy nejsou. Nerad bych se dožil konce dostihového sportu.“
