Květoslav Šimek
9. října 2021 • 19:30

Velkou vyhrál před 29 lety, teď jede znovu. Brečka (55) musí hubnout

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Kuchta posunul ostrou Spartu, luxusní výběr Slavie. Co Vrba a „zášmik“ v Plzni?
SESTŘIH: Sparta - Hradec Králové 3:0. Letenští dominovali, trefili se Kuchta i Krasniqi
VŠECHNA VIDEA ZDE

Když jel Jaroslav Brečka (55) svou první Velkou pardubickou v roce 1989, přetahovali se o vítězství Železník s Josefem Váňou, Fráze s Václavem Chaloupkou a Forman s Liborem Štenclem. S Quirinusem ji vyhrál před 29 (!) lety. Loňskému šampionovi Lukáši Matuskému v té době bylo pět let. „Čiko Brečka byl můj učitel, chodil jsem k němu na koně od devíti,“ usmívá se Matuský. „On mě všechno naučil a dával mi první šance. Ale ve Velké teď pana učitele pouštět nebudu...“



S širokým úsměvem říká, že dva týdny už prakticky nejí. Slovenský žokej Jaroslav „Čiko“ Brečka, který bude na startu 131. Velké pardubické se Slavia pojišťovnou s běloušem Starem, nepřehání. „Nejsem tlustý, ale silný chlapík,“ usmívá se. „S váhou jsem míval problémy už od učňáku. Dva týdny držím hodně přísnou dietu, prakticky nejím nic. Ale jsem připravený, cítím se výborně. Teď mám 69 kilo, ještě jedno dvě shodím, abych nemusel v den závodu do sauny.“

Brečkovi bude příští měsíc 56 let. Velkou s Quirinusem vyhrál v roce 1992, dvakrát s ním startoval i v nejprestižnějším překážkovém dostihu světa Grand National v Liverpoolu (1993 a 1994). Dnes už je v prvé řadě dostihový trenér, po životním koni pojmenoval tréninkové centrum. V letošní Velké má hned dva svěřence. Kromě Stara i Kaiserwalzera, který ovládl poslední kvalifikaci.

„Jsem připravený, koně taky, těším se hodně,“ hlásí Brečka. „Oba jsou nováčci, uvidíme, co chlapci dokážou po šesti kilometrech.“ Zatímco Kaiserwalzer, na kterého Brečka z Ostrovů angažoval skvělého amatérského jezdce Patricka Mullinse, patří do širšího okruhu favoritů, desetiletý Star je outsider. S kurzem 100:1.

„Není lehký na ježdění, tak jsem si ho vzal pod křídlo,“ vysvětluje. „Potřebuje klid, jet vyloženě defenzivně, je třeba ho nechat dýchat a počkat si. Moc poctivý kůň, závěr má obrovský, tak uvidíme, jestli ho zvládne i po šesti kilometrech. Jezdím ho denně v práci, proto jsem na palubě.“

Čiko? Přezdívka od koně, kterého zachránil

Jmenuje se Jaroslav, ale nikdo mu neřekne jinak než Čiko. I na startu Velké národní má zapsáno Chiko Brecka. Přezdívku získal už jako malý chlapec, když pohotově pomohl zachránit klisnu i hříbě při porodu. „V sedle jsem seděl dřív než ve školní lavici, ve stájích jsem byl pořád,“ usmívá se Brečka. Byl tam i ve chvíli, kdy jedna z klisen začínala rodit. Předškolák Brečka jí pohotově pomáhal od stresu, udělal všechno, co dřív odkoukal od chovatelů. Čerstvě narozený hřebeček dostal jméno Chico. A stejně pak ve stájích začali říkat i malému Brečkovi.

Velkou jel Brečka devětkrát, naposledy v roce 2014 s Cardamem. „O návratu jsem snil, každý rok jsem si nějakého koně pro Velkou připravoval, ale nikdy to nevyšlo,“ krčí rameny. Sám se v kondici stále udržuje, podobně jako Josef Váňa je v sedle v Javorci nedaleko Senice každý den.

V aktuální sezoně odjel dvanáct dostihů, dva vyhrál. Že by se na dráze ještě někdy potkal i s Váňou? „Jaj, Pepík už to má asi za sebou,“ zasměje se Brečka. „Fandím jeho koním, umí je skvěle nachystat, připravit. S ním je třeba počítat vždycky.“

S kondicí Brečka problém nemá. Na rovinu přiznává, že daleko horší je to s váhou. „Trénuji patnáct koní, jsem i traktorista, řidič dodávky, manažer... všechno. Energii potřebuji, jíst musím.“ Během koronavirové pandemie mu navíc chyběl pohyb a aktivity, na které byl roky zvyklý.

„Zima byla těžká,“ popisuje. „Ne že bych se přejídal, ale býval jsem zvyklý si třikrát týdně zahrát hokej. V létě fotbal, florbal, plavání... Nic z toho nešlo, těžko se váha držela. Sice furt běhám a do sauny do Senice chodím pěšky. Je to cesta na dvě hodiny, ale i tak je váha problém.“

Se Starem budou mít číslo 13. Brečka pověrčivý není, ale připouští, že zvláštní situace přitahuje. Když vyhrál s Quirinusem Velkou pardubickou, narušili dostih před Taxisem demonstranti. Vběhli do dráhy, doplatil na to tehdy Železník s Váňou. A když byl poprvé s Quirinusem ve Velké národní v roce 1993, musel se legendární dostih po zmatcích na startu dokonce anulovat.

„Angláni nám naštěstí poslali novou pozvánku,“ vzpomíná Brečka. „Jenže když jsme tam za rok přijeli znovu, byla pro změnu tak mokrá a hluboká dráha, že dlouho nevěděli, jestli se vůbec pojede. To snad ne! Pustili to, ale pádů bylo strašně moc. I my jsme zůstali na Chairu (jedna z překážek). Doufám a věřím, že letošní Velká bude bez problémů a všechno bude v pořádku.“

Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud