Taxis? Život je změna. Zajímavý je i po úpravě, nejvíc obětí za socialismu
Loni se druhou říjnovou neděli po pardubickém závodišti proháněl především vítr. Žádná sláva jako jindy, spíš místo duchů. Proto i fatální zranění Sottoventa na Velkém Taxisově příkopu vyznívalo mnohem tíživěji než obvykle. Předchozí osudové karamboly na překážce symbolizující Velkou pardubickou rozvířily hladinu veřejného mínění, ale pořadatelé z Dostihového spolku zůstávali v klidu, až tentokrát se hnuly ledy. Pořadatelé svolali skupinu odborníků, která začala řešit, co s obávanou překážkou udělat, aby byla méně nebezpečná.
Na jaře letošního roku byl výsledek jednání představen a okamžitě se strhla vlna emocí. V prohlášení bývalých vítězů se hovořilo dokonce o snížení Mount Everestu na úroveň Řípu. Většina veřejnosti se po takovém prohlášení se musela začít pídit po tom, co to v těch Pardubicích proboha dělají. Budu mít vůbec na co koukat? Bude to zajímavé?
Hned na začátku musí zaznít jasné ANO. Slavná i obávaná překážka jednoho z nejstarších sportovních podniků v České republice zase tolika změn nedoznala. Živý plot dosahuje výšky 135 až 145 centimetrů a je široký 150 centimetrů. Příkop má stále šířku pěti metrů, ale jeho hloubka je 75 centimetrů, byl tak snížen o 25 centimetrů. Doskoková hrana příkopu je nyní pozvolnější, koním přívětivější.
Názor legend Velké pardubické, a navíc některých trenérů, kteří jsou v historických tabulkách velmi vysoko, nelze brát na lehkou váhu. Už před několika lety jsem pečlivě listoval archivními materiály a zjistil jsem, že to s Velkou pardubickou a Velkým Taxisovým příkopem není tak jednoznačné, jak se nyní můžeme dočíst nebo doslechnout z úst povolaných.
